„Účast ve vyřazovací části je pro mě značka bronzové medaile,“ říká odcházející kouč, který v Jičíně navázal na neméně úspěšnou část své hráčské kariéry. K té opravdové měli jičínští házenkáři nejblíž před čtyřmi lety, kdy v semifinále nejprve trápili poslední šampiony z Plzně a definitivně jim ji vzala pražská Dukla.
Nejlepší sezona z pohledu trenéra, který se loučí po šesti letech?
Výborné byly obě první dvě sezony. Doma jsme dokázali porážet týmy ze špice, k nimž patří hlavně Plzeň, Karviná a Dukla Praha. Plzeň se nám podařilo zdolat v jedné z nich dokonce dvakrát během dvou týdnů. Nejprve v poháru, potom i v extralize. A samozřejmě vyhraná čtvrtfinálová série s Kopřivnicí a postup do semifinále proti Plzni byl hřeb.
Při kterém jste nebyli daleko k historickému postupu do finále...
Souhlasím s tím, že série byla vyrovnaná. První duel venku jsme těsně prohráli, doma jsme pak smolně ztratili vyhraný zápas, když jsme vedli velkým rozdílem, ale soupeř v závěru vyrovnal a předčil nás v sedmičkách. Tam se bohužel sezona trošku zlomila a v souboji o třetí místo už jsme na Duklu neměli.
Poté už tak pronikavý úspěch nepřišel, většinou byl maximem postup do play off. Jakou hodnotu jim přisuzujete?
Pro Jičín neskutečnou. V extralize pracuje s jedním z nejnižších rozpočtů a ani tréninkové podmínky nejsou na úrovni prvních devíti mančaftů. Pokud tým skončí lepší než devátý, mělo by se to hodnotit jako úspěšná sezona. Extraliga se během těch šesti let neskutečně zkvalitnila, většina celků působí na profesionální úrovni, mají zahraniční hráče, což v Jičíně zatím bohužel není. Kvůli těmto faktorům převládá spokojenost.
Platí to tedy asi i o nedávno skončené, z vaší strany rozlučkové sezoně, v níž jste s týmem došli k sedmé příčce i přesto, že po podzimu to vypadalo spíše na boj o záchranu. Kde se vzalo jarní zlepšení?
Podle mě jsme se letos prali s tím, že jsme za těch šest let, co jsem byl u týmu, měli nejméně kvalitní tým. Z Jičína totiž v posledních letech odcházeli zkušení hráči. Začalo to Vítkem, Králem, Horutem, pokračovalo Barešem, Kubíkem, Grohem a nedávno skončili také Veverka, Šulc či Krahulec. S tím jsme se museli vyrovnat a k tomu přišlo i to, že se zranily posily Hlipala a Ježek a ani jeden toho moc neodehrál. Přidal se k nim ještě Kastner, sešlo se to všechno při sérii, ve které jsme nejprve nezvládli povinné výhry se slabšími soupeři a pak přišli ti silní.
Po Novém roce jste se ale nadechli k velké ofenzivě, na jejímž konci byl postup do play off...
Na tohle budu vzpomínat strašně rád. Z devíti zápasů jsme jich snad osm museli vyhrát – byla to skvělá série.
Byl z toho postup do play off. Spokojenost?
Určitě! Letošní kádr na umístění mezi prvními osmi týmy papírově neměl. Týmy, které skočily za námi, mají větší rozpočty, kvalitnější kádry, proto jsem spokojený. Na jaře jsme se postavili proti všem předpokladům, chtěli jsme situaci zvládnout a povedlo se. Za to hráčům patří velký dík.
Loučící se Mašát dotáhl jičínské házenkáře na sedmou příčku |
Závěr základní části přinesl velkou euforii, posledním zápasem s Frýdkem-Místkem, který o tom rozhodl, jste doslova pobláznili město. Odměnou byl postup brankou v samém závěru. Jak na tohle budete vzpomínat?
Šli jsme za tím vyvrcholením postupně, získávali jsme výhry v zápasech, v nichž nám nevycházely první poločasy, sebevědomí rostlo. Již zmíněný vítězný gól začal vlastně oddechovým časem a po něm hráči splnili přesně to, co jsme si řekli. Akce byla skvělá od začátku až do gólové koncovky, jako kdybychom získali medaili.
Ještě to ale nebyl konec. Ve čtvrtfinále jste sice s Karvinou prohráli, pak i s Frýdkem, ale zápasy o sedmou příčku s Brnem jste zvládli. Co na tom pro vás bylo nejcennější?
Po postupu do play off a po celkem jasné sérii s Karvinou jsme chtěli zvládnout sérii s Frýdkem, což by nás posunulo do boje o páté místo. Bohužel nám nevyšla koncovka prvního zápasu a prohráli jsme o šest gólů. Doma jsme pak tlak z toho manka nezvládli ustát. Proto jsem rád, že sérii s Brnem jsme po dramatickém průběhu zvládli. Bylo fajn v posledním zápase sezony se rozloučit vítězstvím.
Pro vás to byla vítězná rozlučka nejen se sezonou, ale i s jičínským angažmá. Po skončení smlouvy odcházíte do Německa. Jak k tomu došlo?
Kontakty s jinými týmy jsem měl poslední dvě sezony. Letos během podzimu a ledna probíhala už konkrétnější jednání a v Jičíně to dospělo do bodu, kdy jsme si řekli, že každý půjde svojí cestou, že to tak bude lepší.
Trenér Petr Mašát udílí pokyny jičínským házenkářům.
Kdy to bylo?
Na začátku roku, kdy jsme si řekli, že pokračovat nebudu. Hned jsem potvrdil nabídku, kterou jsem měl z Německa, a celé jaro jsem věděl, že je to moje poslední sezona.
Odcházíte do klubu LHV Hoyerswerda, můžete ho představit?
Hraje čtvrtou nejvyšší soutěž, ale je to tým, který má ambice jít o ligu výš. Kvalita tam rozhodně nebude tak velká jako v prvních 10 týmech v extralize, ale Německo je specifické diváckým prostředím a kulturou. Po fotbale je tam házená sportem číslo dvě.
Do jakého prostředí se vydáváte?
Znám některé hráče ze svého dřívějšího působení v Německu. Těším se na novou výzvu, prostředí a lidi. Jdu si tam i psychicky odpočinout, nasát atmosféru jiného prostředí. Věřím, že mi to pomůže a přinese nové trenérské i lidské impulsy do budoucna.
