Je dvojnásobnou šampionkou ženské kategorie české L’Etape. Na Strahově slavila loni i předloni, pokaždé před svou parťačkou z rychlobruslařského oválu Nikolou Zdráhalovou.
Závod ji loni bolel, po dojezdu sotva šla. Mezi ženami byla suverénně první, celkově na skvělém 13. místě. V cíli se těšila na stín a klid. A popisovala: „Masakr. Jelo se hodně rychle, chlapi za to vzali. A navíc posledních asi 40 kilometrů jsem jela sama, otáčela jsem se a nikde nikdo.“
Tentokrát však nechala svou soutěživost, ambice a srdce závodnice stranou. Martina Sáblíková, trojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení i špičková cyklistka, jela pohodovým tempem. Tedy aspoň pro ni.
Přímo na trati si dala v Sýkořici malou autogramiádu. Vychutnávala si atmosféru výjimečné akce, malebnou krajinu Křivoklátska a Berounska a hlavně podporu fanoušků. Tolik lidí se s ní chtělo vyfotit!
„Mám za sebou všechny tři ročníky a ten letošní jsem si užila nejvíc,“ líčila Sáblíkové v cíli, v nohách 142 kilometrů.
Třetí ročník české L´Etape vyhrál Otruba, mezi ženami vládla Slámová |
Přitom jste původně plánovala jet střední trasu, tedy o 39 kilometrů méně.
Ano, teprve ráno před závodem jsem se rozhodla trasu změnit. Můj manažer mě poprosil, zda bych nejela s ním. Ze začátku jsme spolu opravdu jeli, on mi ujížděl z kopce, já jemu do kopce. Ale pak jsme se stejně rozdělili.
Jak se jelo?
Skvěle. Letos jsem se tolik nesoustředila na svůj výkon, ale měla jsem radost z toho, že jsem někomu na trati mohla pomoct, motivovat ho v kopci, pokecat s lidmi podél trati. Atmosféra byla jednoznačně nejlepší ze všech třech ročníků.
Nehrozí při jízdě v balíku zranění?
Ale to hrozí vždy. Když člověk trénuje na silnici za plného provozu, nebezpečí je možná ještě větší. Dnes to bylo super. Cyklisté byli ohleduplní, měla jsem ze závodu dobrý pocit.
Proč jste se vůbec rozhodla nejet letos naplno?
Minulý týden jsem absolvovala těžké soustředění a bavili jsme se v týmu o tom, že by nebylo dobré jet na výkon. Ale zas jsem na L’Etape nechtěla chybět, takže jsme se rozhodli takto. A jsem ráda. Mám z trati plno zážitků.
Třeba?
Prý jsem splnila jednomu pánovi sen tím, že jsem dojela do cíle s ním. Jeli jsme totiž spolu z Motola a on: Tady mi určitě ujedete, ten kopec nemám rád. Říkám mu: Já ho taky nemám ráda, tak ho zkusíme spolu, jo? Nenechala jsem ho v posledním kopci napospas, dali jsme si dobrý spurt a projeli cílem.
A jaké máte další plány?
Teď mě čeká soustředění v Livignu a pak francouzská L’Etape. Tam už budu závodit víc, ale opatrně. Jde o hodně náročný závod: 157 kilometrů a přes 4 kilometry převýšení. Bude důležité si správně rozložit síly.
Stihnete sledovat i Tour de France?
Samozřejmě, to je svátek cyklistiky. Každá etapa a hlavně její dojezd je krásný. Můj favorit je Tadej Pogačar, ale uvidíme, je po zranění, snad bude na Tour startovat.
