Ani řada obyvatel Pražského Předměstí netuší, že v rozlehlém areálu bývala jatka. Jsou dobře schovaná a neslouží už 60 let.
Jatka jsou přitom učebnicí hradecké architektury. Navrhl je stavitel Josef Vyleťal a před 90 lety zrealizoval Josef Fňouk. Stejná dvojice pro město postavila například Novákovy garáže nebo Skleněnou věž. Areál je navíc součástí tovární čtvrti Na Okrouhlíku, kde od konce 19. století sousedil s bývalými fabrikami Dehtochema, Montas nebo Foma.
Přestože jatka jsou na první pohled v otřesném stavu, petičníci jsou přesvědčeni, že mají velkou historickou hodnotu a záchrana je možná. Na některých místech se zachovala původní tovární okna, fasáda i původní členění místností. Jsou tu i původní tovární světlíky, kovové schodiště, osvětlení, ale i výbava, například váhy decimálky.
Některé objekty pocházejí z 19. století, většina jich je však postavená v modernistickém stylu. Jatka přestala stačit až v roce 1960, kdy spustil provoz březhradský masokombinát, tehdy největší v Československu.
V hlavní hale na Pražském Předměstí je osm porážecích stanovišť, strojovna, chladírna, střevárna a šatna. V dalších jsou bývalé stáje, chlévy, žaludkárna, je tu i vila pro zaměstnance, kde až do roku 1993 sloužila masová laboratoř. Od té doby chátrající místo slouží coby sklad stavebních materiálů.
Zbourat a prodat?
Zakladatelé petice se obávají nejhoršího. Podle nich může bývalá jatka potkat stejný osud jako část areálu ČKD v Plotištích, kde byly historické budovy srovnané se zemí a místo nich vznikly nové haly.
„V současné době se počítá s variantou, že bude část historického areálu zbořena a pozemky prodány investorovi, který na nich vystaví průmyslové haly. Z hlediska architektonického i historického by město přišlo o zajímavou a cennou lokalitu, kterou by nahradily konvenční moderní haly zřejmě bez kvalitního stavebního i architektonického zpracování,“ říká za petiční výbor Kryštof Kučera.
Podle něj jsou jatka stále ještě ve stavu, který by dovolil jejich zachování: „Areál lze zachovat a vhodným způsobem konvertovat pro jiné účely. Oblast, v níž se nachází, by ztratila zejména na urbanistické hodnotě. Rovněž by město přišlo o další průmyslovou památku z první republiky, jejíž ztráty by později litovalo.“
O bourání ani prodeji však nic neví Pavel Marek (ANO), který je v zastupitelstvu osm let a poslední necelé dva roky vykonával funkci náměstka primátora pro správu majetku města.
„Za celou dobu, co jsem v politice, jsme se nikdy nebavili ani o prodeji, ani o demolici. Možná to řešil výbor pro územní plánování,“ uvedl Marek, než v polovině listopadu svůj úřad opustil.
Ani předseda výboru pro územní plánování Oldřich Vlasák (ODS) však o hrozbě neslyšel: „O areálu jatek vím, ale nic takového jsme skutečně neřešili.“
Koželužna to má spočítané
Obavám petičníků o jatka však nahrává aktuální ruch kolem torza jiného průmyslového objektu. Rok od rozhodnutí zastupitelstva o rozebrání tovární haly a zkrácení komína se skutečně začíná pracovat na demolici bývalé koželužny v Kuklenách. Hotovo má být do začátku příštího léta.
Jako připomínka průmyslové historie hradecké čtvrti zůstane stát komín, jen nebude mít 33 metrů, protože je údajně nutné ubourat vychýlenou horní část.
Bourání potrvá měsíce, protože město avizovalo, že půjde o ruční rozebrání. Podle radnice by totiž nebylo od věci budovu jednou postavit znovu, jen na jiném místě. Bourání malé tovární haly město de facto připravilo už v roce 2014, kdy sundalo šestimetrovou věžičku s hodinami, ale nezakrylo díru ve střeše a voda dílo zkázy jen zhoršovala. Také s návratem věžičky se tehdy počítalo, jenže vše se odkládá na neurčito.
Koželužna musí ustoupit plánům na revitalizaci Malého labského náhonu s novým parkem i náměstím.
„Máme studii, která obsahuje několik návrhů řešení této oblasti. Vzniknout by tu mohlo nové kuklenské náměstí. Jeho součástí by pak mohl být nový objekt, který bude obsahovat historické prvky staré koželužny a bude sloužit místním pro společenskokulturní účely,“ říká hlavní architekt města Petr Brůna.
22. května 2019 |
K záchraně pozůstatků fabriky z konce 19. století však nechybělo moc: vůle a peníze. Expertiza totiž prokázala, že hala je navzdory řádění zlodějů kovů ve velmi dobré kondici, výjimkou jsou jen strop a krov. Komise pro majetek i územní plánování se však shodly, že zachování by přišlo příliš draho, a posvětily šetrnou demolici.
„Myslím, že při dobré vůli by halu zachránit šlo, jenže ta evidentně chyběla. Teď je potřeba snažit se zachovat co nejvíce prvků a do budoucna malou halu postavit znovu,“ nesouhlasí s většinovým rozhodnutím rady města její člen Adam Záruba (Změna a Zelení).
Další skvrnou na záměru města zůstává činžák, který se městu nepodařilo odkoupit ani směnit a bude stát uprostřed relaxační zóny. Zatím však zůstává pouze u studie.
„Plány to byly pěkné, ale v poslední době se to celé pokazilo a o prostor mám obavy. Záměr navíc vypadl z příštího dotačního programu, mluví se o vysoké částce, a tak je otázka, kdy se vůbec bude realizovat a za jaké peníze. Je to velká neznámá, strašně se to protahuje a jsem velmi zklamán, jak se prostor nevyvíjí,“ říká Záruba.
