K bydlení přistupuje každý po svém a to je i příklad Lucie. Ta se po různých peripetiích v podnájmech rozhodla postavit si vlastní vysněný dům v obci, z níž pochází celá její rodina. „Mám tady rodiče, prarodiče i sourozence. Ale dodržujeme mezi sebou rozumné rozestupy,“ vypráví půvabná blondýnka se zvonivých smíchem.
Výsledkem jejího snažení je domeček jako ze škatulky. „Stavěla jsem svépomocí, na jednotlivé fáze stavby jsem si najala různé řemeslníky a naštěstí mám pár skvělých kamarádů, kteří také přiložili ruku k dílu. Samostatnou kapitolou jsou opravdu výborní a pracovití sousedé, i ti mi pomohli. Jeden má dokonce bagr!“ pochvaluje si Lucie.
 |
K domu patří i poměrně velký pozemek. „Původně jsem si chtěla koupit jen tu stavební parcelu, ale pan doktor, který mi ji prodával, mi nabídl i sousední parcely, které nejsou stavební, protože přes ně vede elektřina. Nakonec mi dal tak sympatickou cenu, že jsme si plácli, a já mám dva tisíce šest set metrů čtverečních,“ říká Lucie a zároveň dodává, že zahradu ještě upravenou nemá.
„Prozatím jsem řešila jen navážku zeminy a srovnání do roviny. Pak ale zapršelo a přímo mi tam explodovala vegetace, tráva a různé býlí. Už je tak vysoká, že si mi do nejvzdálenějšího kouta dokonce chodí lehat srnky,“ usmívá se.
Pozitivní energie v každém koutku
Dům je klasický jednopatrový. „Původně jsem chtěla bungalov, ale nebyla jsem v téhle ulici první, a když na stavebním úřadě viděli, co tu už stojí, dali mi limit na štít sedm a půl metru,“ vypravuje s lehce trpkým úsměvem, jak k patrovému domečku přišla.
Přízemí dominuje velký obývací prostor spojený s kuchyní a jídelním koutem. Přestože jde na podlahovou plochu o jeden ohromný spojený prostor, je nenásilně rozdělen pomocí nábytku. Ten je velice vkusný a svědčí o moderním vkusu paní domu. Vedle světlých barev vládnou v prostoru ještě šedivá, stříbrná a světle zelená.
Pozitivní energie z interiéru přímo sálá, přestože není zaplněn mnoha předměty. „Naučila jsem se hospodařit a šetřit. Raději si pořídím třeba kvalitnější lednici, ale zase vím, že mi vydrží, nikam nepospíchám,“ vysvětluje Lucie Třešňáková.
K její americké lednici se ostatně váže jedna zajímavá historka. „Původně jsem chtěla obyčejnou, normální lednici, ale pak tady byl jeden řemeslník a vychvaloval, jak je to super, že tam je spousta místa v mrazáku, teče z toho ledová voda a dělá to led. Nějakou dobu jsem o tom přemýšlela a nakonec se pro ni rozhodla. Ač jsem ji ze začátku vůbec neměla v plánu!“ směje se věčně dobře naladěná Lucie.
Potah si ušila během restrikcí
Zajímavé to bylo i se zařízením. „Dům jsem plánovala podle nábytku. Věděla jsem, jak je který kus nábytku veliký, jaké má rozměry, a podle toho jsem pak přizpůsobovala rozměry a velikost místností. Všichni se mi smáli, ale teď můžu říct, že mi díky tomu všechno pasuje,“ neskrývá Lucie spokojenost.
Příkladem takového kusu nábytku je například sedačka ve tvaru L. Ta má sice již svůj věk, ale Lucie ji oživila novým, vlastnoručně ušitým potahem. „Bylo to v době proticovidových opatření, kdy jsme všichni zůstali na mnoho týdnů doma. Rozhodla jsem se to přijmout jako výzvu a vytáhla šicí stroj. Také jsem začala pravidelně cvičit jógu,“ popisuje Lucie.
Klasická výmluva: Nemá co na sebe!
Další místností, která stojí za zmínku, je přízemní pracovna. Jsou v ní sice stohy papírů, smluv, desek, foliantů, ale také jedna pro Lucii nesmírně důležitá věc. „Mám tu fotku své rodiny,“ říká s mírným uzarděním.
V prvním patře je pokoj pro hosty, ložnice a koupelna s rohovou vanou. K ložnici patří i šatní prostor plný nejrůznějšího oblečení.
„Hrozně ráda bych se skamarádila s nějakým stylistou, který by mi pomohl probrat můj šatník. Díky tomu, že se udržuji ve formě, padnou mi i věci ze střední. Je mi líto je vyhodit a potřebovala bych se s někým odborně poradit, co si nechat a co třeba někomu darovat. Protože ono to sice nevypadá, ale já opravdu nemám co na sebe!“ uzavírá s výbuchem smíchu zpěvačka Lucie Třešňáková.
