Na ponožky s knížecí korunkou, pohledy, známky, suvenýry s podobiznou knížete Hanse Adama II., korunního prince Aloise a členů jeho rodiny narážím v Lichtenštejnsku celkem často. Jeho Jasnost je populární a od té doby, co vládne, knížectví prosperuje. Hans Adam II. se totiž zasloužil o členství Lichtenštejnska v OSN, o jeho zapojení do Evropského hospodářského společenství a do Světové obchodní organizace. Díky obchodu, průmyslu a nízkým podnikatelským daním ekonomika jede a Lichtenštejnci mají jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě.
Bohatství šestého nejmenšího státu na světě se projevuje i v kulturní sféře. Hans Adam II. patří k nejbohatším monarchům Evropy a vlastní rozsáhlé umělecky cenné sbírky, které vznikaly po dobu pěti staletí. Jedna z nich je umístěna v pokladnici ve Vaduzu, do níž se dostávám díky zlatému žetonu, který je součástí vstupenky do Lichtenštejnského národního muzea. Po vhození mince se otevřou hlavní dveře, pustí mě do malinké komory a znovu se zavřou.
 |
Zůstávám několik sekund uvězněná v meziprostoru, než automatika spustí druhé dveře vedoucí už do pokladnice. Velkou místnost obklopuje tma, nasvícené jsou jen vystavené předměty. K nejvzácnějším se řadí vévodský klobouk, který objednal kníže Karel z Lichtenštejna u klenotníka Daniela de Briers. Symbol šlechtické hodnosti vyrobil řemeslník ve Frankfurtu nad Mohanem v sedmnáctém století. Koruna zdobená perlami, rubíny a diamanty se pak ocitla v Praze, ve Valticích a ve Vídni, až se přibližně o sto let později ztratila. Naštěstí se zachoval nákres, podle kterého vznikla v roce 1976 její replika.
Pokladnice se pyšní také pozoruhodnou sbírkou zesnulého Adulfa Petera Goopa, lichtenštejnského sběratele, který miloval klenoty ve tvaru velikonočních vajec. Nashromáždil impozantní množství, včetně nádherně zdobených Fabergého kousků. Lichtenštejnská kolekce je co do rozmanitosti nejrozsáhlejší na světě a odborníci ji považují za jednu z nejlepších mimo Rusko.
Vejce byla zhotovena odlišnými technikami z různých materiálů, například z porcelánu, kovu a skla. Některá se dají otevřít, jiná sloužila jako přívěsky náhrdelníků a v dalších se uvnitř nalézají malá překvapení.
Většina cenností v pokladnici má souvislost s uměním, a tak by málokdo čekal nevšední exponát z vesmíru. Kámen z mise Apollo 11 spolu s lichtenštejnskou vlajkou, která se v roce 1969 ocitla na Měsíci, daroval prezident USA Richard Nixon. Šlo o poctu za příspěvek tehdejší společnosti Balzers (dodala důležité komponenty pro program Apollo) k přistání člověka na Měsíci.
Knížecí someliérka
Slušné příjmy kromě průmyslu, finančnictví a služeb přinášejí Lichtenštejnsku také poštovní známky. První ceniny nechal vytisknout kníže Jan II. z Lichtenštejna v roce 1912 a od té doby se staly vyhledávaným artiklem. Z malinkatého státu udělaly filatelistickou velmoc a sběratelé utrácejí nemalé částky, aby vlastnili poklady velké pár centimetrů.
První lichtenštejnské známky vyšly v roce 1912, od té doby jsou vyhledávaným artiklem.
Všechny poštovní známky vydané knížectvím obsahuje sbírka Poštovního muzea. Mnohé z nich navrhli vynikající umělci – designéři a filatelisté si je cení pro jedinečné výtvarné návrhy, kvalitu a sofistikované techniky. Výroba známek je velmi zajímavá a společně s historií poštovního provozu v zemi ji turisté mohou poznat při prohlídce Poštovního muzea. Pod lichtenštejnskou poštu patří i Philatelie Liechtenstein v Schaanu, která připravuje a tiskne známky.
„Poštovní známky vytváří image Lichtenštejnska, je to zdejší kultura. Design známek připravujeme dva až devět měsíců a chystáme ho na rok dopředu. Nové katalogy se známkami pak vycházejí čtyřikrát do roka,“ říká Christine Böhmwalder, vedoucí Philatelie Liechtenstein.
Na některých známkách se letos vyskytly české motivy, například Lednice, Valtice či Břeclav. Připomínají tak historii – Lichtenštejnové tato panství vlastnili – a propojení s Českou republikou, kde lichtenštejnské známky sbírá mnoho filatelistů.
První vinice v Lichtenštejnsku získal kníže Hans Adam I. z Lichtenštejna v 18. století.
Práce pro zaměstnance Philatelie Liechtenstein je velmi kreativní, protože každý rok vzniká něco nového. Letos se na známkách objevily QR kódy, které po naskenování chytrým telefonem prozradí informace o knížecí rodině a její historii. K ní patří také pěstování vinné révy, jež na území Lichtenštejnska bují přes dva tisíce let. První vinice získal Hans Adam I. z Lichtenštejna v osmnáctém století a od té doby knížecí rodina produkuje víno. O vinice pečuje početný tým v čele s princeznou Marií, snachou knížete Hanse Adama II. Kvalifikovaná someliérka má na starosti propagaci a často cestuje do světa, kde představuje lichtenštejnská vína. Hofkellerei vyrobí zhruba dvacet tisíc lahví ročně a vína se téměř výhradně prodávají občanům knížectví. Zlomek jde na export, hlavně do Hongkongu.
Alpy na dosah
Vaduz má hezké okolí, proto vyjíždím z hlavního města a mířím do největší obce knížectví, Triesenbergu. Vesnice existuje od středověku a žijí v ní Walserové. Ti původně pocházeli z horního údolí Rhôny v oblasti Valais ve Švýcarsku. Ve dvanáctém a třináctém století opustili svůj domov a usadili se na území románsky mluvící části Alp včetně Lichtenštejnska. Začali se věnovat zemědělství, řemeslům, výrobě lněných, konopných látek a chovu dobytka.
Triesenberg je největší obec v Lichtenštejnsku.
Walserové měli i svoje zvláštní zvyky. Vlastnili například ve světnici prosklenou skříň, kam na police ukládali věci spojené s rodinou – podobizny, osobní předměty, růžence či modlitební knížky. Copy zesnulých žen v rodině stříhali, rámovali do skla a věšeli na zeď. Mluvili zvláštním dialektem alemánské němčiny zvaným Titch, který je ještě dodnes slyšet mezi usedlíky a při pravidelných sešlostech.
Walserové si uchovávají svoji kulturu dodnes a zájemcům ji představují ve svém muzeu v Triesenbergu. Z obce je to necelých osm a půl kilometru do Malbunu, který leží ve výšce tisíc šest set metrů nad mořem, kousek od rakouských hranic. Ve vesnici funguje sedačková lanovka a turisty vyváží na stanici Sareis. Horský hřeben Sareisjoch je ideálním výchozím bodem pro túry včetně Cesty kněžny Giny. Trasa dostala své pojmenování podle Georginy von Wilczek, matky knížete Hanse Adama II. Kněžna byla v Lichtenštejnsku velmi populární a během druhé světové války pomáhala válečným zajatcům a uprchlým nuceně nasazeným. Cesta je plná úchvatných panoramat, alpské květeny a dá se ujít za pět hodin.
Může se hoditLichtenštejnsko nemá vlastní letiště, nejbližším leteckým spojením je švýcarský Curych. Odtud se pak dostanete vlakem do švýcarské stanice Sargans nebo Buchs, které jsou s Vaduzem spojené autobusy. Využít lze také taxi. V Lichtenštejnsku funguje široká autobusová síť, jejíž prostřednictvím se dostanete i do dalších obcí knížectví. Pokud chcete při cestování ušetřit, pořiďte si Adventure Pass. Brožurku dostanete v turistickém informačním centru ve Vaduzu (Städtle 39). Díky pasu budete mít slevy, některé vstupy, jízdy autobusem a degustaci dvou vín zdarma. Nabídka výhod se každý rok mění. Při prohlídce pokladnice uvidíte tři exponáty, které souvisí s Čechami – věčný kalendář (dar císaře Rudolfa II.), vejce s železným páskem znázorňující Svatou rodinu a knížecí klobouk. Hrad Vaduz není veřejnosti přístupný. Lze však k němu vyjít pěšky či vyjet autem, prohlédnout si ho zvenku a pokochat se parádním výhledem na Vaduz a Lichtenštejnsko z ptačí perspektivy. Knížecí vinice a sklepy Hofkellerei jsou otevřené všem milovníkům jiskřivého moku. Mohou zde posedět, ochutnat víno, lokální gastronomii a zakoupit si produkty z místních vinic. Malbun je v zimě lyžařským střediskem vhodným zejména pro rodiny s dětmi. K dispozici mají 23 kilometrů sjezdovek, na které je dopraví sedm sedačkových lanovek a vleků. |
