Někdy až desetkrát vyšší ceny energií, suroviny dražší i o stovky procent, do toho velmi prudce klesající poptávka zákazníků. Tomu v současné době čelí celý evropský průmysl. Bohužel cesta z této krize je velmi rozdílná v jednotlivých zemích kontinentu. Nevítězí inovace, know-how, moderní technologie, ale rozdílná odvaha jednotlivých států v míře podpory svému průmyslu.
V okolních zemích již pochopili, že podpořit průmyslový podnik je efektivnější. Jeden rok mu sice vezmete 60 procent zisku na daních, další rok už to ale nemusí být ani koruna.
Již delší dobu zde existují výrazné rozdíly v cenách energií v jednotlivých státech EU, naprosto se deformuje férové konkurenční prostředí na evropském trhu. Mimo Evropu jsme ztratili konkurenceschopnost kvůli energiím a regulacím již před delší dobou.
Do toho se navíc česká vláda překvapivě rozhodla zahrnout do systému windfall tax společně s avizovanými energetiky a bankami i podnikové energetiky, kde prodej externím subjektům tvoří zcela minoritní část příjmů. To je další znevýhodnění našeho průmyslu a ohrožuje tak tisíce pracovních míst.
Daniel Tamchyna je viceprezidentem Svazu chemického průmyslu ČR.
O co jde: nejen český průmysl řeší těžkou situaci, v obdobné pozici jsou výrobci po celé Evropě. Jeden rozdíl zde ale je. Podniky bez rozdílu velikosti v Německu, Polsku, Francii, Itálii a dalších zemích se mohou opřít o své vlády. Například německá expertní komise přišla s návrhem, který má tamním firmám pomoci s vysokými cenami plynu. Německé průmyslové podniky by mohly už od ledna platit sedm centů (cca 1,7 koruny) za kilowatthodinu až do výše 70 procent své průměrné roční spotřeby. Pro srovnání – česká vláda zastropovala cenu plynu na úrovni 2,50 koruny za kilowatthodinu. Jenže pouze pro malé a střední firmy. Pokud velký podnik nevyslyší radu ministra Jozefa Síkely, že se má vydávat za malou a střední firmu, má smůlu.
Lze navíc očekávat, že Německo budou v zájmu konkurenceschopnosti svých firem v jeho masivní podpoře následovat i další země. Polsko plánuje podpořit své podniky přibližně čtvrtbilionem korun, který by měl pokrýt část vyšších cen elektřiny v letech 2021 až 2030 v důsledku tzv. nepřímých emisních nákladů.
Přesun windfall tax na rok 2022 Stanjura popřel, rozhodne se ve Sněmovně |
Princip italské podpory je zase takový, že za měsíce říjen a listopad firmy uplatní 40 procent svých nákladů na plyn formou odpočtu ze své daňové povinnosti (jakákoliv splatná daň, například i zdanění práce se počítá). Ve druhém a třetím čtvrtletí to bylo pouze 25 procent. I tak doposud takto italská vláda podpořila ze státního rozpočtu velké firmy čtyřmi miliardami eur.
Za co, vládo, za co?
Co zbývá českým průmyslovým podnikům, na nichž často stojí zaměstnanost celých měst i regionů? „Jsme velmi ohrožená země nejen proto, že jsme nejprůmyslovější v EU, ale také proto, že předcházející vlády neudělaly v minulosti nic pro energetickou bezpečnost,“ řekl v rozhovoru Seznam zpráv Petr Fiala, premiér a předseda ODS, která stála v čele této země téměř polovinu její samostatné historie.
KOMENTÁŘ: Český průmysl volá o pomoc. Vláda musí najít odvahu |
Co tedy nabízí velkým podnikům současná česká vláda? Daň z mimořádného zisku, která nepochopitelně překračuje rámec schválený Evropskou komisí pro bankovní a energetický sektor. Z ekonomického hlediska jde o nesystémové řešení, které lze jakžtakž – i když obtížně – odůvodnit u bank tím, že bez svého přičinění, jen růstem úrokových sazeb ze strany centrální banky mají vysoké úrokové výnosy. Nebo u těžařů plynu či ropy, že díky politickému rozhodnutí letí cena komodity vzhůru.
Jak ale obhájíte extrémní zdanění podniků, které se zabývají úplně jiným oborem, a jen proto, že mají ve skupině výrobce zpravidla ekologické energie (fotovoltaika, bioplynová stanice)? Potrestáte je vysokou daní z celého obratu firmy i přesto, že rozhodnutí Evropské komise stanovuje takové zdanění pouze pro případ, že výroba energií či paliv činí více než 75 procent obratu? A nejen je, dokonce celou skupinu firem, která se zdaňovaným sektorem nemá nic společného?
Vláda navrhuje zdanit sazbou 60 procent základ daně, který přesáhne o 20 procent průměrný základ daně za roky 2018 až 2021, přestože hranice stanovená Evropskou komisí je „jen“ 33 procent. Náklady firmám rostou o desítky, někdy o stovky procent. I pokud se někomu podaří promítnout do svých cen alespoň část rostoucích nákladů, nebo je zkrátka tak úspěšný, že i v této obtížné době dokáže prosperovat, máme ho potrestat mimořádnou daní, i když jdou okolní státy opačnou cestou?
Na průmysl se zapomnělo, ale s pomocí musíme počkat na EU, říká poradce premiéra |
Průmyslové firmy si velmi zakládají na péči o své lidi. Nyní se snaží jim mimořádnými příspěvky kompenzovat inflaci, bojují o zachování každého pracovního místa a jsou si vědomy, že na nich často stojí život celého regionu. Tisíc zaměstnanců v podniku znamená další tisíce jejich rodinných příslušníků, zaměstnanců jejich dodavatelů a rodinných příslušníků, ale také tisíce dalších podnikatelů a jejich zaměstnanců, u nichž utrácejí své výplaty v obchodech, restauracích a dalších službách.
V okolních zemích již pochopili, že podpořit průmyslový podnik je efektivnější než ho sedřít z kůže. Jeden rok mu sice vezmete 60 procent zisku na daních, další rok už to ale nemusí být ani koruna a k tomu tisíce nezaměstnaných. Jestli česká vláda a parlament dokonají tento krok, pak budeme první zemí, která dobrovolně zničila vlastní průmysl a ekonomiku.
