Dvacet let poté, co s kovovými žetony skončilo newyorské metro, se papírová jízdenka o rozměrech 6,5 x 3 cm bílé barvy s hnědým magnetickým proužkem loučí i s Paříží. Město nyní postupně vyřazuje obdélníkové kusy lepenky, které cestujícím v hlavním městě sloužily posledních sto dvacet let. V celé městské síti Paříž postupně vyřazuje i automaty na jejich prodej. Informaci přinesl britský deník The Guardian.
Regionální dopravní úřad Île-de-France, jehož je Paříž součástí, doufal, že papírové jízdenky skončí již dříve, ale zpoždění zavedení novější technologie zapříčinily covidová krize, ruská invaze na Ukrajinu i celosvětový nedostatek mikročipů. „Spěchali jsme, ale krize čipů nás zpomalila,“ vysvětluje Laurent Probst, generální ředitel společnosti Île-de-France Mobilités.
První jízdenka na pařížské metro začala platit 19. července 1900 ve 13 hodin při slavnostním otevření linky 1 během slavné pařížské výstavy v roce 1900. Stála tehdy pouhých 25 centimů ve starých penězích a cestujícímu umožnila místo v první třídě. Nyní stojí jedna jízdenka 1,90 eura (47 Kč).
Paříž postaví svou první lanovku, kopcovité předměstí propojí s metrem |
Ve francouzském filmu Mzda strachu z roku 1953 nabízí herec Yves Montand pařížskou jízdenku na metro jako důkaz přátelství. Hudební skladatel Serge Gainsbourg v písni Le Poinçonneur des Lilas z roku 1959 zase vzdává hold poinçonneurům, tedy průvodčím, kteří měli za úkol jízdenky proděravět. Jejich práce však v Paříži zanikla s příchodem automatických turniketů. V románu Raymonda Queneaua Zazi v metru, který v 60. letech 20. století zfilmoval režisér Louis Malle, se pařížská papírová jízdenka poprvé objevila na přebalu knihy.
„Od roku 1900 provází jízdenka náš každodenní život, leží na dně kapsy, v peněžence nebo uprostřed stránek našich knih... brzy však zmizí,“ píše Grégoire Thonnat, autor knihy Krátká historie jízdenky pařížského metra (2019). „Je to jeden ze symbolů pařížského života. Její životnost je velmi krátká, zhruba hodina až hodina a půl, ale my jsme k ní přilnuli. Je to iracionální,“ dodává spisovatel.
Za kanálem La Manche stále umožňuje nákup jednorázových a zpátečních papírových jízdenek pro svou síť metra Londýn. Účtuje si za to ale téměř dvojnásobek ceny ekvivalentní bezkontaktní jízdenky pro jízdu ve špičce, uzavírá The Guardian.
