Stačí se podívat na pár čísel a musí být každému jasné, že piloti formule 1 musejí posouvat svou fyzickou schránku mimo dohled běžného smrtelníka. Za jednu Velkou cenu vypotí i pět litrů tekutiny a není výjimkou, že se při jízdě musejí vypořádat s přetížením 8 G, což je za hranicí, při níž lidé ztrácejí vědomí. A to ani nehovoříme o nehodách, nárazech do pevné překážky, kdy jen lidský skelet dokonale vyztužený svaly může odolat masivnímu přetížení.
Francouzský pilot Romain Grosjean se v Bahrajnu 2020 musel vypořádat s přetížením 53 G, aniž by měl vážnější zranění, a Robert Kubica při Velké ceně Kanady 2007 přežil bez následku náraz do betonové zídky o síle 75 G. Museli být dokonale připraveni, stejně jako jsou jejich soupeři. Vždyť srdce pilota F1 bije během závodu rychlostí v průměru 170–200 úderů za minutu, což je třikrát víc než při „běžném provozu“. To představuje pro srdce obrovskou zátěž a v tomto ohledu se jiný sport stěží může formuli 1 rovnat, srovnávat se dá snad jen s maratonským během.
Jak to celé začalo
V padesátých a šedesátých letech, tedy v dávnověku formule 1, se na fyzickou připravenost jezdců příliš nehledělo. Samozřejmě, závody byly často delší než dnes, ale nižší rychlosti a menší náročnost závodu jako celku nekladly na lidské tělo takové nároky. Fangio, Farina a další sice mívali sedřené dlaně od řadící páky, ale jinak kroužili po dráze pomaleji a měli také více momentů, kdy si mohli za volantem vydýchnout. Sice při jízdě přemýšleli o strategii a hlídali techniku, ale o desítkách ovladačích na volantu se jim ani nezdálo.
Situace se začala měnit v sedmdesátých letech. Se zvyšující se rychlostí a technickou složitostí formulí. Jistě si vzpomínáte na velmi povedený film Rona Howarda s názvem Rush (v českých kinech pod názvem Rivalové), kde strojově přesný Niki Lauda stíhal nařízenou střelu Jamese Hunta. Oba se již zmiňují, že pilot F1 musí „být fit“, ačkoliv u Hunta s jeho životosprávou se o nějaké systematické přípravě hovořit nedalo.
ANALÝZA: Mercedes byl v pasti, poskakující formule bojovala s aerodynamikou |
Po drastické nehodě Nikiho Laudy 1. srpna 1976 na Nürburgringu, při které rakouský závodník málem uhořel, se situace začala měnit. Důkladný a analytický Lauda se po devastujících zraněních potřeboval vrátit do formy, aby mohl konkurovat zcela zdravým soupeřům, a začal spolupracovat s odborníkem na fitness Willim Dunglem. Byl to pravděpodobně první pilot se systematickou fyzickou přípravou a je známé, že společně pracovali i na jídelníčku.
Jak cvičí jezdci F1Krk Paže  Fernando Alonso na běžeckém pásu, v zimním období ho hojně využívá. Nohy Břišní svaly |
V osmdesátých letech začaly turbomotory formulí atakovat hranice 1 400 koní a bylo jasné, že k ovládání takových řvoucích bestií jen průměrná kondička nestačí. Po Laudově vzoru se pravidelný trénink stával standardem. „Na začátku kariéry končíval Alain Prost závody zcela vyčerpaný a brzo zjistil, že musí zásadně zlepšit kondici. Na rozdíl od mnohých ho dřina na fyzičce nebavila, ale věděl, že to musí dělat a hodně se posouval,“ popisuje Josef Leberer, který dohlížel na fyzickou přípravu francouzského čtyřnásobného mistra světa.
Další změnu přinesl Ayrton Senna, který byl nejen rychlejší než všichni ostatní, ale také lépe fyzicky trénovaný. Šlachovitý Brazilec byl fanatikem nejen na dráze, ale také v přípravě a pracoval na své psychice a fyzičce téměř neustále. Známe jsou například jeho snímky, jak klikuje vedle bazénu. Neuměl odpočívat. „Ale hodně se tehdy běhalo a cvičilo s maximálními váhami, což není pro řízení formule 1 ideální. K přípravě se začalo přistupovat vědecky až v devadesátých letech,“ vzpomíná bývalý pilot F1 Allan McNish.
Změna přístupu přišla i zásluhou Michaela Schumachera. Sedminásobný mistr světa neměl nikdy zázračný talent Ayrtona Senny, ale svou pečlivostí, pracovitostí a stoprocentní přípravou porážel soupeře častěji než on. V jeho éře piloti začínají dostávat přesný rozpis cvičení na celou sezonu, stejně jako jídelníček a z pařmenů se stávají fitness nadšenci.
Proč musí mít pilot F1 špičkovou fyzičku?
Na začátku textu jsme už na to narazili, ale důvodů, proč musí být jezdec ve formě, je víc. Některé závody mají i 120 minut a po celou dobu musí být jezdec schopen stoprocentně přesné a okamžité reakce v rámci setin sekundy. Nesmí zaváhat, to by mohlo mít doslova smrtící následky.
„Pokud se unavíte, děláte chyby, takže ani na konci závodu nesmíte pociťovat známky vyčerpání. Proto mají v posledních kolech nejlépe připravení jezdci výhodu,“ popisuje Fernando Alonso, nejstarší jezdec současné formule 1. Právě díky dokonalé přípravě zvládá závodit v Grand Prix i po čtyřicítce. „Nejde jen o rychlost. Při únavě se do mozku dostává méně kyslíku a to může způsobit katastrofu.“
Kromě výdrže a dokonalé kondice srdce i plic musí mít jezdec silné svaly. Zejména krční, protože hlava s přilbou váží přibližně sedm kilogramů, což je potřeba v zatáčkách násobit deseti. A na to musejí být svalová vlákna připravena. Krk se neposiluje zrovna jednoduše, takže dokonce byly vytvořeny speciální přístroje, kteří jezdci F1 při tréninku používají.
Při pevném startu čelí jezdci přetížení 2 G, v zatáčkách je to od čtyř do deseti G a na brzdový pedál musejí zatlačit silou kolem 160 kilogramů, což je pro nohu hodně namáhavé – za závod brzdí více než tisíckrát, navíc v různě dlouhých sekvencích. V kombinaci s faktem, že jezdec F1 nesmí mít na těle svalů moc, aby byl schopný rychlých reakcí a vešel se do úzkého kokpitu, je jasné, že potřebuje speciální trénink.
Jak vypadá trénink
Jak vypadá jejich trénink? Především se už neomezuje na hodiny v posilovně, ale probíhá v podstatě neustále. Dobře o tom vypovídají krátká pochvalná slova Lewise Hamiltona na Angelu Cullenovou, fyzioterapeutku a bývalou novozélandskou hráčku pozemního hokeje, která ho provází kariérou už od roku 2016. „Děkuji Bohu za Angelu,“ uvedl Hamilton. „Jsme vlastně spolubydlící a děláme spolu téměř vše. Skáčeme padákem, surfujeme, běháme, cvičíme ve fitku, jógu, prostě všechno. Dohlíží na to, abych byl připraven, téměř 24 hodin denně.“
v F1 netrénují pouze jezdci, také mechanici musejí být patřičně fit. Zastávky v boxech a výměny pneumatik vyžadují rychlost i dokonalé reakce. Takhle vypadá ranní protažení v týmu Ferrari.
Základ je však cvičení a při něm se musí jezdec F1 zaměřovat zejména na určité partie jako jsou krk, paže, nohy a břišní svaly. Trénink se samozřejmě liší v závislosti na sezoně, během ní většinou nebývá tak náročný a je více zaměřen na regeneraci organismu a koordinační cvičení. Mimo sezonu bývá náročnější. „V zimě trénuju šest dní v týdnu,“ popisuje další pilot F1, Valtteri Bottas. „Zaměřujeme se nejvíce na krk a na to, že kromě síly potřebujeme i vytrvalost. Svaly musejí vydržet dvě hodiny ve stoprocentní kondici.“
Laudův triumf na pozadí masakru: do cíle dojel na volnoběh a bez oleje |
Ne každý z pilotů sděluje svůj tréninkový plán a ukazuje obrázky z fitness centra jako to dělal Daniel Ricciardo, který třeba pravidelně zařazuje do přípravy i box s tréninkovým partnerem, protože pomáhá koordinaci pohybů a cvičí postřeh. Ke stejnému účelu se používají i různá cvičení s tenisovým míčkem, s ním si jezdci zkoušejí instinktivní reakce i těsně přes startem v boxech.
Série Daniela Ricciarda Daniel Ricciardo při svém oblíbeném tréninku s lany. 1. Pokleky a tlaky s jednoručními činkami – 10 opakování 2. Dřepy s činkou s držením křižmo – 10 opakování 3. Předpažení švihem s činkou kettlebell – 10 opakování 4. Zvedání činky z ramenou nad hlavu z dřepu do stoje – 10 opakování 5. Mrtvý tah – 10 opakování 6. Zvedání činek nad hlavu – 10 opakování 7. 2 minuty odpočinku Celé zopakovat pětkrát |
Během sezony piloti pravidelně absolvují různá kardio cvičení, mimo ní potom nejen běhají a skáčou s padákem jako Lewis Hamilton, ale také jezdí na kole, veslují, případně závodí na amatérské úrovni v triatlonu, čímž byl proslulý Jenson Button, nebo jezdí závody horských kol jako bývalý francouzský závodník Romain Grosjean.
Další důležitou ingrediencí úspěchu je správný spánek, což znamená i ve správný čas. Mistr světa roku 2016 Nico Rosberg zmiňoval, že jeho spolupráce se spánkovým specialistou, který ho připravoval na pásmovou nemoc vznikající při dlouhých přeletech přes půl planety, byla jednou z hlavních složek úspěchu. Zjednodušeně řečeno – po příletu třeba do Japonska byl díky tomu odpočinutější a tedy více fit než jeho úhlavní sok v boji o titul Lewis Hamilton. V tomto ohledu Rosberg motivoval své soupeře a dnes již s pomocí odborníků pracují na stavu organismu při dlouhých přeletech téměř všichni jezdci F1.
To jen dokládá, na jak vysokou úroveň se v posledních desetiletích příprava jezdců F1 vyšvihla. James Hunt se svým životním stylem by dnes neměl šanci, závodník sebevětšího talentu by bez pečlivé fyzické přípravy nejen nevyhrál, ale špatně by dopadl. Pravděpodobně by nebyl schopen dokončit závod, a pokud by se o to snažil, neudržel by auto na trati. Netrénovaný smrtelník není schopný vydržet fyzický nápor spojený s řízením moderní formule 1 více než pět kol.
K úspěchu vede bezohlednost, chladná hlava a charisma. Vítejte v F1 |
