Oběma je už osmadvacet, přesto na seniorské úrovni zažívají první velký turnaj. Španěl Díaz byl z nominace kouče Sergia Scariola už vyřazen a odcestoval z přípravy na EuroBasket domů. Po zranění matadora Sergia Llulla se však tři dny před začátkem šampionátu vrátil - a hle, mladému výběru dodal na bojovnosti a odhodlání.
Pouze 188 centimetrů vysoký, přesto fyzický rozehrávač spojil svou dráhu s klubem ze svého rodného města Unicaja Málaga. Okusil v jeho dresu Euroligu, ovládl Eurocup.
Ještě předtím prošel jeho mládežnickými týmy i farmou Clínicas Rincón. Sešel se v ní s českými hráči Janem Švandrlíkem a Samuelem Faifrem či Tautvydasem Sabonisem, synem litevské legendy. Kde jsou dnes oni a kde je on.
Na evropském šampionátu odevzdává trochu překvapivým finalistům poctivých 17 až 20 minut za zápas. Obvykle nechybí u důležitých úseků a nutí soupeřovy rozehrávače k chybám.
Chcete příklad? Tady jeden za všechny je. Z koncovky vyrovnaného duelu ve skupině s Tureckem.
Díaz se ani nedostal k míči. Stačilo, že se pod tlakem ocitl soupeřův rozehrávač Shane Larkin, odpinkl si ho sám do autu.
Ve vypjatém, protože prodlužovaném, osmifinále s Litvou přidal Díaz ke své neviditelné robotě ještě osm bodů. V semifinále plném zvratů proti domácímu Německu přispěl Španělům i 10 nastřílenými body.
Famózní je jeho bilance +/-. V celém turnaji činí +73, v play off +52, jen v samotném semifinále +25. Připomeňme, skončilo 96:91 pro Španěly. A tak se kolem něj konečně objevily diktafony.
„Soudím, že náš tým má ve svém DNA jedinečný gen, který ho nutí bojovat až do konce, bez ohledu na výsledek. Reprezentujeme tu nejen Španělsko, ale i všechna velká jména, která jeho dres kdy oblékala. Proto tu teď děláme první poslední,“ vypověděl srdcař španělského výběru.
Kdyby nebyl, kdo by se divil?
Snad ještě větším šokem jsou výkony Terryho Tarpeyho, toho jména třetího, v dresu současné francouzské reprezentace. Syn amerického střelce Terryho Tarpeyho Jr. měl pro mezinárodní basketbal to štěstí, že se narodil kousek od Paříže, v Poissy.
Už v Americe se 195 centimetrů vysoký, ovšem křehce vyhlížející křídelník rozvinul ve vynikajícího obránce. Bloky, zisky, rychlé protiútoky založené i zakončené, to vše je v jeho repertoáru. Nescházejí ani důležité doskoky. A Francouzi jsou nyní moc rádi, že se před lety přišel poptat, zda by o jeho služby nebyl zájem.
Na klubové úrovni se usadil v Le Mans Sarthe, působí tu už od roku 2017 a hned v první sezoně pomohl k trochu nečekanému národnímu titulu a účasti v Lize mistrů. K oficiálnímu reprezentačnímu debutu se dostal až loni v kvalifikaci o mistrovství světa 2023 a od té doby v žádné nominaci neschází.
Pro EuroBasket mu zjevně pomohla smůla jiných. Hned několik talentů vypadlo ze sestavy trenéra Vincenta Colleta pro zdravotní potíže. Tarpey je nahradil a mnohem víc.
Při postupech přes Turecko a Itálii museli Francouzi až do prodloužení. Jak si „Pan Energizer“ vedl?
Nic ho nezviditelnilo tolik jako zisk v posledních sekundách nastavené pětiminutovky proti Turecku. O postupu Francie bylo rozhodnuto.
Pak došlo na čtvrtfinále s Itálií. Tarpey dostal důvěru na 34 a půl minuty, stejně jako hvězdný pivot Rudy Gobert. Osm bodů a osm doskoků možná nevyzní. Ale co +18 ve statistice +/-?
Zuřivé vyťukávání jeho jména do internetových vyhledávačů však probíhá od začátku turnaje.
Byl hodně vidět ve „skupině smrti“ proti Litvě, celých 30 minut strávil na ploše proti Bosně a Hercegovině. Celkově je v +/- na skvělých +96.
A tak se basketbalová Evropa postupně dozvídá, co je vlastně Tarpey zač.
O jeho otci už řeč byla. Z matčiny strany v něm proudí litevská krev, čili má k basketbalu ty nejlepší předpoklady. Jeho sestra Kaitlyn získala doma v Americe hned několik korunek pro vítězku soutěží miss.
S Díazem pojí Tarpeyho schopnost být velice užitečný, i když se s míčem potká jen málo. Od něj se toho mohou mladí hodně naučit. Takhle se dá dojít na vrchol i bez nebeské dávky talentu. „Skvěle ukazuje, co vše je potřeba pro vítězství,“ chválí Tarpeyho jeho kapitán Evan Fournier.
„Hádám, že jsem se pro mnoho lidí zjevil odnikud, ale já pro tenhle okamžik celý život dřel. Jsem rád, že jsem týmu dodal sílu,“ usmívá se Mr. TT.
„Nebudu vám lhát. Po červencové nominaci, kdy nás bylo v týmu sedmnáct, jsem si myslel, že se Terry do finálové dvanáctky nevejde, že brzo vypadne,“ přiznává střelec Fournier. Teď je rád, že se v Tarpeym tehdy zmýlil.