Majitel psa má jistě své povinnosti. Může zmínit ty nejdůležitější?
Od 1. 1.2020 je povinné označovat psy mikročipem, a to do tří měsíců od narození štěněte. Nesplnění této povinnosti může být sankcionováno pokutou, a navíc zákon zavedl pravidlo, že na neočipovaného psa se hledí, jako by nebyl očkován proti vzteklině, neboli očkování proti vzteklině je bez označení psa mikročipem neplatné.
Jak je to s evidencí psů?
Jednotný registr psů neexistuje, řada obcí si však zavedla své vlastní registry, kam jsou občané obce povinni svého psa zaevidovat. Existují také soukromé registry, ty fungují na bázi dobrovolnosti a slouží tak, že zvyšují naději na nalezení psa v případě jeho zatoulání.
Majitel psa je povinen platit místní poplatek. Jaká je jeho výše? A je rozdíl, zda chovám psa v bytě nebo v rodinném domě?
Konkrétní výši sazeb poplatků si stanovují obce samy, jsou přitom vázány pouze zákonem určenou horní hranicí sazby. Ta dnes činí 1 500 Kč ročně za jednoho psa, u lidí starších 65 let nejvýše 200 Kč za kalendářní rok.
Obce ale mohou stanovit rozdílné sazby poplatků pro psy v bytech a pro psy v rodinných domech, například Ostrava to tak má. Má-li jeden držitel více psů, pak za další psy může být sazba zvýšená. Například ale osoby nevidomé jsou ze zákona od tohoto poplatku osvobozeny.
Najímám si byt, podle zákona mi pronajímatel nesmí zakázat chovat v bytě domácího mazlíčka. Je rozdíl, zda jde o psa, kočku nebo třeba krajtu?
Podle občanského zákoníku platí, že nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě.
Pokud by v nájemní smlouvě bylo sjednáno, že nájemce nesmí v bytě chovat zvíře, bylo by na takové ujednání nahlíženo jako na ujednání, které zkracuje nájemcova práva a nepřihlíželo by se k němu. Zákon přitom nerozlišuje mezi tím, zda jde o psa, kočku nebo hada.
Může si družstvo nebo SVJ odsouhlasit zákaz chovu zvířat v domě?
Podle mého názoru si toto bytové družstvo ani SVJ paušálně odsouhlasit nemůže, nemá k tomu zákonem dáno oprávnění. Samozřejmě je však nutné zdůraznit, že nájemce, případně vlastník jednotky, jsou povinni udržovat pořádek a čistotu v domě.
V případě nájemního bydlení může pronajímatel požadovat po nájemci náhradu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu.
Pavel Nastis Pavel Nastis, advokát
|
Štěkající psi obtěžují řadu lidí, tady jeden z dotazů, který došel do naší redakce: Jak je upravena problematika neúměrného hluku způsobeného štěkotem psa mých nájemníků, rozléhající se v okolí několika domů? Může být pes, který sousedy obtěžuje hlasitým celodenním štěkáním, důvodem pro výpověď z nájmu?
Ano i ne. Vždy bude nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu a to, zda obtěžování hlukem je či není nepřiměřené poměrům v domě. Jiná situace bude na sídlišti ve městě, jiná pak na vesnici.
Obecně lze ale říci, že i nadměrné obtěžování sousedů hlukem, hmyzem, nečistotami apod. může být výpovědním důvodem nájmu bytu.
Pořídili jsme si nové bydlení. Naši sousedé vypouštějí svého psa do společné předzahrádky a jedinou zábavou jejich čtyřnohého přítele je štěkat na všechny okolo. Od sedmi od rána pes hystericky řve a ruší stovky lidí, ve městě. Je možné se nějak bránit?
Tady bych rozlišil dvě situace. Pokud jsem nájemce a soused mě obtěžuje nadměrným hlukem, můžu se s žádostí o zdržení se těchto zásahů do mých práv obrátit nejen přímo na souseda, ale také na pronajímatele, protože pronajímatel je ze zákona povinen zajistit mi nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu.
Jestliže jsem vlastníkem bytu, pak si tuto situaci musím řešit sám, případně mohu požádat výbor SVJ o pomoc s řešením problému, protože teoreticky lze na návrh osoby odpovědné za správu domu docílit i soudem nařízeného prodeje jednotky. Musí však být splněny zákonem stanovené podmínky, zejména musí docházet k takovém porušování povinností, které podstatně omezují nebo znemožňují výkon práv ostatních vlastníků jednotek.
S tím souvisí i další dotaz čtenářky. Bydlí v panelovém domě, sousedé venčí psa tak, že mu otevřou dveře z bytu na společnou chodbu, kde on vykoná potřebu. Výbor SVJ ale odmítá problém řešit.
Řešení podobných situací bývá komplikované a zdlouhavé. Pokud výbor SVJ nepomůže, nabízí se možnost pokusit se docílit změny členů výboru, kteří budou více aktivní.
Jinak čtenářce nezbude nic jiného, než problém se sousedem řešit sama, ať již formou soudního sporu nebo třeba oznámením pro přestupek. Pokud by například jednání souseda bylo vyhodnoceno jako schválnost, mohlo by se jednat o přestupek proti občanskému soužití.
I když je „viníkem“ pes, je odpovědný jeho majitel.
Ano, vlastník odpovídá za svého psa. Přitom nejde pouze o odpovědnost za způsobenou škodu (např. roztrhnuté oblečení), ale také o trestněprávní odpovědnost (např. za ublížení na zdraví z nedbalosti).
Soudí se kvůli psům lidé často? Jaké máte zkušenosti z praxe?
Momentálně řeším napadení a usmrcení psa jiným psem, kdy jeho majitel odmítá zaplatit útraty za veterinu ve výši zhruba dvacet tisíc. Ale to je hodně smutný příběh.
