Ve svých třiatřiceti letech intenzivně hledala něco víc naplňujícího. Pak si její kamarádka chtěla nechat přečalounit starou kuchyňskou lavici, ale v Brně na to nikoho nesehnala – čalouníci buď vůbec nezvedali telefony, nebo ji odbyli s tím, že mají nejbližší termín za čtvrt roku.
To Moniku zaujalo, ji přece bavilo opravovat staré věci odjakživa. Zjišťovala o řemeslu víc, až našla čalounickou dílnu, kde mohla zadarmo pomáhat a učit se. „Využívala jsem každou volnou chvíli, kdy byly děti ve školce. A bavilo mě to tak moc, že jsem se v Brně přihlásila na učiliště a udělala si výuční list,“ popisuje Hálová svoje roční studium o pátcích a sobotách.
Po něm si otevřela vlastní malou dílnu Hačati; její název složila ze svého příjmení, oboru a města, ve kterém žije. „Líbí se mi, že moji zákazníci často mají k opravované židli nebo taburetu vztah – zdědili ho po babičce, nebo ho našli na půdě. Ke starým kvalitním kusům nábytku mají citovou vazbu, a než aby si kupovali novou židli, raději si nechají tu starou profesionálně opravit,“ těší ji.
Během práce lidem posílá průběžně fotky prací a k hotové zakázce přidává dopis s postupem, jak nábytek čalounila a o vlastnostech použité látky. K tomu rozjela i workshopy, kde si kdokoli může očalounit třeba vlastní židli, nebo se vyptat na to, co ho zajímá.
Z vyčerpání pomohla mentorka
Vypadá to jako idylka, jenže pak přišla náročná rekonstrukce velkého stoletého domu po prarodičích. Do toho dvě malé děti. Potřebovala si srovnat priority a taky správně nastavit ceny za svou práci.
„Chtěla jsem se někam posunout, ale nevěděla jsem jak a kudy. Začala jsem být ze všeho vyčerpaná a ptala se sama sebe, jestli je to opravdu ta správná cesta, když se mi vynaložená energie nevrací,“ přibližuje Hálová.
Pak se dozvěděla o programu Silnější hybatelé, který pomáhá lidem, kteří se snaží podnikat a zároveň pomáhat svému okolí, často ale nerozumějí byznysu a investují do něj všechen čas i peníze, což je může dohnat k pochybnostem, jestli to má vůbec smysl, nebo rovnou k vyhoření.
Přihlásila se a dostala mentorku, která jí pomohla vše dobře naplánovat a spočítat, a koučku, co jí „vlezla“ do hlavy a úplně ji přenastavila. „Bylo to přesně to nakopnutí, které jsem potřebovala, hrozně mě to posunulo dál,“ pochvaluje si.
Program Silnější hybatelé nakonec vyhrála. Navíc se během tří měsíců naučila nacenit svou práci, nechala si vyrobit profi fotky i web a vybudovala komunitu na sociálních sítích.
„V našem domě po babičce si buduji větší dílnu a jezdí za mnou zákazníci z celé Moravy. Dělá mi hroznou radost, když slyším, že někdo jel dvě hodiny vlakem jen proto, aby se v mé dílně mohl učit čalounit. Kromě workshopů se věnuji autorské práci, při které opravuji a prodávám nově čalouněná křesla, a také dělám věci na zakázku. Ale jen ty, se kterými souzním,“ uzavírá.
