Jak se stane ze ženy, která vystudovala pravěkou archeologii, přadlena?
Prostě jsem si splnila svůj sen studovat obor, který mě zajímal. Přadlenou jsem se stala na mateřské dovolené, protože jednak ráda pracuji rukama, jednak mám ráda staré věci. Pěkně to do sebe zapadlo a zapadá.
Takže počátek vašeho tvoření spadá do doby, kdy jste byla na mateřské, jak už to u většiny žen bývá...
Každá máma ví, že když zůstanete s dětmi doma, střídají se hodiny, kdy lítáte od jednoho dítěte k druhému, vaříte, uklízíte a doslova nevíte, kam dřív skočit, s hodinami klidu, kdy děti spí, nebo si samy hrají. Já mám docela hodné děti, a tak mě na mateřské napadlo, že bych se mohla nějak seberealizovat a zároveň se třeba něco nového naučit.
A tak jste hledala, až jste našla?
Ano. Nejprve jsem si našla kurz tkaní. Myslela jsem si, že budu třeba tkát vlněné deky nebo látky a z nich pak budu šít oblečení. Vlna mě vždycky moc přitahovala, jednak svou měkkostí, jednak tím, jak hřeje. Tento kurz mě ale, bohužel, moc neoslovil. Paní, která ho vedla, ale nabízela kromě práce na tkalcovských stavech také kolovrátky.
Musím přiznat, že jsem původně vůbec nevěděla, o co jde. Nevěděla jsem nic o předení, netušila, jak se na kolovrátku vyrábí příze. Nějak mě to ale zaujalo a já začala hledat informace na internetu. Bylo jich hodně, začalo mě to zajímat čím dál víc, a tak jsem se rozhodla, že si kolovrátek pořídím.
Kolovrátek se dá v dnešní době běžně pořídit? Já myslela, že je to artikl, který patří do skanzenů a na výstavy o životě našich předků.
Ano, dá se pořídit, kolovrátků je na trhu opravdu hodně. I proto byl výběr docela těžký. Existují kolovrátky robustní na silnou přízí, rychlejší na tenčí přízi, mohou být elektrické, mechanické, moderní s plastovým kolem nebo dřevěné, takzvané zámecké. Bývají s jedním nebo dvěma pedály. Sehnat se dá prostě všechno. Já nakonec vybrala moderní univerzální kolovrátek s plastovým kolem od americké firmy. Mám ho do dneška a jsem s ním maximálně spokojená.
Můžete prozradit, za kolik se dá takový kolovrátek pořídit?
Cena kolovrátků se pohybuje od 15 do 100 tisíc korun. Já kupovala z té spodní hranice, za zhruba dvacet tisíc korun.
Jak jste se naučila pracovat na kolovrátku?
Učila jsem se sama doma podle videí z YouTube a netrvalo to ani tak dlouho. Myslím, že by to zvládl každý, důležitá je praxe. Prostě toho musíte hodně napříst. A já předla opravdu hodně, původně jsem u toho seděla i pět hodin denně. Byly to krásné časy, protože jsem si užila krásný čas doma s dětmi. Dnes už tak dlouho u předení nesedím, nestíhala bych jiné věci.
Iva Kozová (41 let) Iva Kozová.
|
Co nebo z čeho jste předla?
Nejprve jsem předla jen pro samotnou přízi. Nelíbily se mi barvy, a tak jsem si je chtěla namíchat podle sebe. Baví mě vybírat si materiál, určovat si délku i sílu příze a mixovat vše podle své chuti . Vyžívám se v přírodních materiálech, dávám přednost jemné merinové vlně, která opravdu vůbec nekouše.
Takže jste předla a předla a co bylo dál?
Časem jsem měla spoustu přízí, které vlastně neměly pořádné využití. Protože pocházím z rodiny intelektuálů, kde ruční práce neměly žádnou tradici, musela jsem se naučit plést a háčkovat - opět podle videí z YouTube. Všechno mi šlo kupodivu dost lehce. Dnes pletu všechno od ponožek až po svetry a moc mě to baví. Vlastně je teď pletení můj velký koníček, kterým vyplňuji skoro veškerý volný čas.
Prozraďte, jak celý ten proces probíhá.
Začínám nákupem materiálu, kterým jsou česance. Podle přání zákaznic nebo podle vlastní chuti vyberu materiál. To jsou různé druhy vlny, hedvábí, můžu přidat třeba nějaké rostlinné vlákno. Česance pak barvím. To je krásný proces, kdy opravdu vymýšlím kombinace barev, zkouším i nové odstíny.
Snažím se používat barvy, které jsou určeny přímo na vlnu a zároveň neničí životní prostředí. Jsou to barvy bez těžkých kovů, které po použití můžete v podstatě vylít do výlevky a ničemu neuškodíte. Zároveň máte jistotu, že barvy budou na vlně opravdu držet.
Po barvení nechávám česanec uschnout a česám ho na své ruční bubnové česačce. Tak si smíchám finální česanec, který už budu příst.
Jak vás tak poslouchám, je to asi hodně náročné. Jak dlouho to všechno trvá?
To záleží hlavně na materiálu, který používám, a také na síle příze, kterou chci vytvořit. Po upředení můžu buď takzvaně setkat dvě příze do dvounitky, nebo je ponechám jako jednonitku. Přízi pak ještě ustaluji zvláštním procesem, aby se nit nekroutila a dobře se z ní pletlo. Celý proces až k finálnímu přadenu hotové příze trvá několik hodin, někdy příze schne až do druhého dne. Je to opravdu velký podíl ruční práce.
Předla bych sice pořád, ale bohužel se musím věnovat také administrativě, marketingu a hodně času mi také zabírá fotografování a grafika, která je pro prezentaci výrobků důležitá.
Co všechno jste si musela pořídit do začátku? Na kolik vás vyšly vstupní investice?
Do začátku jsem si koupila kolovrátek a ruční česačku. Pak jsem musela investovat také do lepší zrcadlovky, protože bez dobrých fotek se dnes prodej na e-shopu neobejde. To vše jsem pořídila pouze z úspor. Počítač i s tiskárnou jsme doma už měli, takže když to všechno spočítám, byly to řádově desítky tisíc korun. Za materiál dávám měsíčně jeden až pět tisíc korun.
Co nabízíte jako finální produkt?
K prodeji nabízím jednak upředenou přízi, a to buď přadena, aby si zákaznice mohly uplést to, co potřebují, třeba svetr nebo velký šátek. V nabídce mám ale i své pletené výrobky. Většinou se jedná o doplňky, jako jsou čepice, rukavice, šály, šátky nebo moderní čelenky. Větší kousky nabízím už jen výjimečně, jak mi to dovolí čas.
Plete v dnešní době ještě vůbec někdo? Kdysi to byla téměř nutnost, v obchodech totiž celkem nic nebylo.
To je dobrá otázka. Pletení zažívá po celém světě velkou renesanci. Stává se to velmi populární, vždyť pletou i filmové hvězdy. Na internetu najdete celou velkou pletařskou komunitu, tisíce návodů a inspirací. Zároveň je u nás velká pletací a háčkovací tradice. Pletařky rády zkoušejí nové věci.
Kdo jsou nejčastěji vaše zákaznice?
Mám jednak stálé zákaznice, které nakupují pravidelně, anebo takové, které si jen chtějí udělat radost a aspoň jednou za rok si na ručně vyráběnou vlnu našetří. Lidé nemají ani představu, kolik pletených dárků tyto šikovné paní vyrobí a darují. Dělala jsem si průzkum a pletené oblečení či doplňky jsou stále častěji ceněny i mladší generací.
Moje zákaznice jsou často hodně tvořivé ženy, které mají zlaté ručičky a kromě pletení a háčkovaní s mými přízemi třeba vyšívají nebo vyrábějí waldorfské i jiné panenky a podobně. Někdo si kupuje přadena jen proto, že se jim prostě líbí a mají je jako dekoraci třeba doma ve sklenici.
Vím, že se vaše vlna používá i pro takzvané placentární dečky. Co to je?
To jsou dečky, které si pletou nastávající maminky pro své novorozené děťátko, aby mu připomínalo pobyt v maminčině bříšku. Příze musí pak být nejen absolutně jemná, ale placentu připomíná i speciálním mixem červených odstínů.
Kde najdou zájemci vaše výrobky?
Své zboží momentálně nabízím pouze na prodejní galerii Fler. Zkoušela jsem i svůj vlastní obchod, ale časově jsem to nestíhala. Předu či pletu vlastně každou volnou chvíli. Nejvíce samozřejmě v sezoně, což je na podzim a v zimě, kdy se prodává nejvíc. Občas nabízím zboží i na nějakém rukodělném trhu, kde zároveň ukazuji samotnou práci. A mám radost, že to většinou velmi zajímá nejen dospělé, ale i děti. Lidé mi přitom vykládají historky o svých babičkách a podobně. Pro mě je to povídání moc příjemné.
Jak stíháte všechnu tu práci s rolí matky tří dětí?
Myslím, že jako všechny mámy. Moje děti navíc ruční práce baví, a tak různými ručními činnostmi trávíme spoustu času. Moje nejstarší dcerka ráda šije. Loni si přála pod stromeček šicí stroj a teď si šije jednoduché věci, třeba sukně na gumičku. Obě holky ale umí i háčkovat a plést. Dokonce i syn si nedávno upletl šálu z plyšové příze. Jen manžel zatím neplete a neháčkuje. Vyrábí věci z keramiky. Jsme prostě taková tvořivá rodina.
Uživí vás tato práce?
Neuživí, proto pracuji na částečný úvazek jako účetní.
