Jak jste se dostal ke včelaření?
Na jeden letní tábor na Opavsku jsem jezdil od druhé třídy. Vždycky se mi tam moc líbilo. Bylo mi asi třináct, když mi na jedné z pěších túr jeden z vedoucích vyprávěl o včelách. Zaujalo mě to natolik, že jsem se do včel vlastně okamžitě zamiloval.
Co následovalo?
Když jsem přijel domů, začal jsem hledat všechny možné weby s touto tématikou a vše doslova hltal. Krátce nato jsem se přihlásil do včelařského kroužku, kde jsem se dozvěděl všechno potřebné o včelaření včetně návštěv několika včelínů. O půl roku později jsem si pořídil první vlastní včely.
To je tak jednoduché koupit si včely?
Samozřejmě mi se vším pomáhali rodiče, já bych si to v tomto věku nemohl z finančních důvodů dovolit. První dvě včelstva jsem umístil na zahradu, z těch jsem další rok vytvořil čtyři. Letos jsme s rodiči koupili celý včelín, konkrétně deset včelstev, což je na začátečníka opravdu velký počet.
A kam jste to všechno umístil?
Čtyři včelstva mám, jak už jsem řekl, na zahradě, zbytek u lesa nad ohradou pro koně. Je to výhodné, protože mám včely pořád pod dohledem. Stačí udělat cestou do školy pár kroků a hned víte, jak se včelám daří. Také nám mohou lépe opylovat zahradu.
Nebylo by pro vás jednodušší nechat všechna včelstva na jednom místě?
K tomu, proč jsem je nenechal pohromadě, jsem měl dva důvody. Tím prvním je fakt, že pokud má někdo na jednom místě třeba dvě stě úlů, není to dobré pro přírodu . Včely v takovém množství totiž vytlačí různé jiné opylovače a opylují jen určitou plochu. Včela totiž doletí do vzdálenosti tří až pěti kilometrů, a pokud nejsou v blízkosti další úly jiného včelaře, zůstane zbytek krajiny bez včel. Proto je lepší mít včelstva na více místech.
A ten druhý důvod?
Kdybych měl všechny včely na zahradě, obtěžovalo by to sousedy. A to jsem nechtěl.
Na kolik vyjdou začínajícího včelaře vstupní investice?
Když jsem začínal, bylo třeba koupit základní včelařské vybavení, tedy dva včelí úly, dále speciální rukavice a oblek, rámky, mezistěny, rozpěrák, dýmák, krmítka a cukr. Vyšlo to na deset tisíc. Začínající včelaři většinou kupují ještě medomet, což je nejdražší věc. Stojí kolem třiceti tisíc, což jsem si nemohl dovolit. Měl jsem ale štěstí, medomet mi shodou okolností půjčil onen bývalý vedoucí, který mě ke včelaření přivedl.
Jakub Konečný (17)
|
Vystačíte si s tímto vybavením i teď?
Letos jsem musel dokoupit už jen rámky, mezistěny a krmítka. To vyšlo asi na osm tisíc. Když to spočítám všechno dohromady, vstupní investice se hrubým odhadem vyšplhaly na několik desítek tisíc. Vím ale, že když dám včelám to, co potřebují, peníze se mi vrátí do dvou až tří let.
Co všechno obnáší práce včelaře?
Práce u včel se vždycky najde, nejvíce jí je ale ve včelařské sezoně, tedy od jara do srpna, to se musí prohlídky dělat u každého včelstva co deset dní. Včely se dostávají takzvaně do síly, takže potřebují mít dost prostoru. Také když je medobraní, dvakrát do roka, je práce mnohem více. To se stáčí med.
Máte vůbec čas na studium?
Zpočátku to bylo těžké. U včel jsem trávil každý víkend, chodil k nim i v týdnu, pak jsem naštěstí zjistil, jak dělat tuto práci práci efektivněji. Snažím se, abych ani studium, ani včely neošidil. Teď v zimě včely spí, ale já vyrábím úly, stloukám rámky a samozřejmě vyrábím a prodávám med, medovinu a víčkovici, což je destilát, při jehož výrobě se používají vršky z buněk plástve, takzvaná víčka.
Musel jste se kvůli včelám něčeho vzdát?
Musel, třeba hraní počítačových her, což mě ale vůbec netrápí. Teď jsem, chválabohu, závislý na včelách.
Přestože ještě studujete, rozjíždíte byznys, jak se zdá, se vším všudy.
Líbí se mi pracovat sám na sebe a podnikat. Jinak bych asi chodil na nějaké brigády, které člověka většinou nebaví. I přesto jsem byl na brigádě i letos o prázdninách, ale jen necelé dva týdny v Německu.
Své výrobky máte označené už i svým logem. To jste si dělal sám?
Ne, v programu Soutěž & Podnikej jsem se probojoval až do finále a návrh loga získal jako cenu. Záleželo mi na tom, aby vypadalo jinak než loga ostatních firem, což se podle mě povedlo. Chci totiž, aby si potencionální zákazník okamžitě asocioval, že to, co prodávám, je kvalitní domácí med přímo od včelaře. Pro mě je totiž důležitá kvalita medu a med, který není v té nejlepší kvalitě, raději vůbec neprodávám.
Kolik medu jste vyprodukoval, když jste začínal, jaké množství se vám podařilo získat letos?
Loni jsem vyprodukoval 33 kilogramů medu. Prodal a daroval jsem ho sousedům, známým, spolužákům, něco šlo také do místní kavárny. Tento rok už to bylo 140 kilogramů. Očekávání byla vyšší, ale tento rok pro včely nebyl vůbec ideální.
Co bylo špatně?
Jedno průměrné včelstvo je schopno vyprodukovat tak 25 až 30 kilogramů medu, letos to ale bylo průměrně jen jedenáct kilogramů. Problém letošního roku byl pro včely v tom, že na jaře bylo hodně teplo a rozkvetly téměř všechny stromy a rostliny, hlavně řepka a ovocné stromy, pak se ale asi na tři týdny razantně ochladilo. Včely tak nemohly létat ven z úlů. Za tu dobu většina rostlin odkvetla a na ty, které ještě kvetly, nebyly včely připraveny v plné síle.
No, docela alchymie. Kolik medu chcete vyprodukovat příští rok?
Příští rok bych chtěl vyprodukovat přes dvě stě kilogramů, ale uvidíme, jaké bude počasí. Ono záleží také na tom, kolik včel padne přes zimu. Nějaké úhyny jsou vždycky, s tím včelaři počítají.
Nebojíte se různých postřiků, kterými se stále častěji a více hnojí pole, neobáváte se, že kvalita medu tím utrpí?
Toto téma mě trápí hodně. V dnešní době je skoro nemožné vyvarovat se chemicky ošetřených polí. Znám případy, kdy kvůli postřikům vymřela celá včelstva. Stalo se to i v naší vesnici, je to pár let zpátky.
A co s tím?
Zemědělci nemůžou stříkat pole, když kvete. Problém je ten, že i když pole nekvete, vedle může kvést nějaký strom a vítr postřik odvane přímo na květy. Včely pak do úlu ani nedoletí, nebo si otrávený nektar a pyl vezmou s sebou.
Co vás ještě trápí?
Hodně mě trápí monokulturní zemědělství. Když to mám vysvětlit laicky, zemědělci na jedno obrovské pole vysadí jen jednu plodinu, takže když daná plodina odkvete (pokud vůbec kvete, může to být i kukuřice, pšenice atd., z čehož včely většinou nemají nic), včely mají málo zdrojů pro snůšku, protože na poli žádná jiná květina nevyroste. Pokud se vysadí i jiné plodiny, pole bude pestré a včely budou mít přísun nektaru a pylu po celý rok, nejen v jednom období.
Dalším problémem je, že včely mají málo druhů pylu, tím pádem mají méně různorodých živin. Berte to tak, že byste celý život jedli jenom rohlík se šunkou. Vy si můžete v obchodě vybrat i něco jiného, ale včely nemůžou, protože všude je jen jednodruhové odkvetlé pole.
Podle čeho se vlastně pozná dobrý med? Jaký je rozdíl mezi medem z obchodu a tím od včelařů?
Dobrý med se pozná podle toho, že má na sobě mé logo. Ne, dělám si trochu legraci, ale k věci. Velkoobchody skupují kilo medu asi za šedesát korun, takže už jen to, že je ho někdo ochotný prodat tak levně, svědčí o tom, že včelám a práci s medem asi moc času nevěnoval. A to už nemluvím třeba o medu z Číny nebo o dovozovém medu obecně. Při převozu ztrácí živiny, vitamíny a podobně. Proto je nejlepší najít si vlastního včelaře, nejlépe nějakého nadšence, který med neprodává jen pro peníze.
Jste připraven i na blížící se Vánoce, kdy lidé pečou medové perníčky?
Tento rok jsem ještě neměl tolik medu, abych měl problém ho prodat. Většina medu se prodala hned, nějaké zásoby ale ještě mám.
Jaké máte plány, čeho byste chtěl v oboru svého podnikání dosáhnout?
Můj takový idealizovaný plán je, že bych měl vlastní farmičku. Měl bych pole, u kterých bych se zaměřil hlavně na různorodost rostlin a na zadržovaní vody v krajině. Bylo by tam hodně remízků stromů a podobně. Také bych měl nějaký sad, který by stejně jako pole mohly opylovat včely. Chtěl bych celkově pomoci krajině, ať už zalesňováním nebo zadržováním vody. Včelaření bych se chtěl věnovat naplno. Ale to je ještě celkem daleko, takže uvidíme, jak se mi bude dařit.
Nemůžu se nezeptat, jak snášíte včelí bodnutí?
Když jsem začínal, chodil jsem ke včelám kompletně zahalený v obleku, takže včely neměly šanci mě bodnout. Letos na jaře se mi omylem povedlo kopnout do včelího úlu, když byl otevřený. Včely se samozřejmě trošku naštvaly, vyletěly a já dostal asi pět žihadel do kotníku. Ten mi pak hrozně natekl, takže jsem chodil několik dní o berlích.
Další včelí bodnutí už ale takovou reakci nezpůsobila, tělo si na ně postupně zvyklo. Postupně se snažím chodit ke včelám méně oblečený, abych si na ty bodance zvykal. Nutí mě to také být více opatrný.
