Dříve působil i jako fotoreportér a spolupracovník MF DNES, teď je členem Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje.
„S trochou studu musím říct, že jsem nikdy předtím v Českém Švýcarsku nebyl, ale po týdnu u požáru jsem byl skoro všude. Na Pravčické bráně jsem byl v ten samý den, kdy se hasiči poprvé bezpečně dostali až k ní, aby zkontrolovali, zda je vše v pořádku. Projížděli jsme tam obrovským spáleništěm, i zábradlí kolem stezky bylo shořelé. Kluci tam v té době poblíž brány stále nacházeli ohniska, na něž naváděli vrtulníky s vodou,“ říká Michal Fanta v rozhovoru pro MF DNES.
 |
Jak vypadala vaše práce v Českém Švýcarsku?
Mým úkolem bylo hlavně zaznamenávat, co se kde děje, a i přes fotografie a video předávat pohled veliteli zásahu, jak to kde konkrétně vypadá. Součástí práce je i servis pro novináře, jelikož jde o hodně sledovanou událost a do uzavřené nebezpečné zóny neměl kromě nás nikdo přístup. Chtěl jsem dělat reportáž o tom, jak požár vypadá, a všechny o tom informovat.
Kolik dní jste byl v terénu?
Přijížděl jsem předminulé pondělí 25. července po půlnoci a odjížděl v neděli večer.
Zrovna v době, kdy požáry byly nejsilnější. V jakých lokalitách jste fotil?
Skoro na všech místech požáru včetně Pravčické brány. Jako dokumentarista mohu být přímo za zády hasičů, kteří v tu chvíli bojují s ohněm, a i díky tomu přinášet svědectví, jak to vypadalo a jak náročná práce to byla pro všechny zasahující.
 Michal Fanta (35) Vystudovaný fotograf působí na volné noze. Loni získal prestižní cenu Czech Press Photo v kategorii Člověk a životní prostředí za cyklus snímků Ptačí chřipka, v němž zachytil sérii zásahů hasičů v napadených chovech na jaře 2020. Pracoval pro různá média, i jako kameraman, v minulosti fotografoval i pro hradeckou redakci MF DNES. Řadu let doprovází hasiče při zásazích u nehod či požárů, od února 2022 navázal těsnější spolupráci s Hasičským záchranným sborem Královéhradeckého kraje a působí jako dokumentarista. Pochází z hasičské rodiny. Žije v Novém Městě nad Metují. |
Kolik hodin jste byl denně u požáru? Bylo to pro vás fyzicky i psychicky náročné podobně jako pro hasiče?
První tři dny jsem spal opravdu jen pár hodin, jinak jsem byl pořád v terénu nebo připravoval materiály. Časem jsem si našel na spánek i víc než čtyři hodiny. Protože hořelo v mnohdy hůře dostupných místech, museli jsme hodně šlapat po kopcích. Hasiči i hasičky si neskutečně mákli, klobouk dolů před nimi.
Už jste něco podobného jako hasič-fotograf zažil? Nebo bylo Hřensko skutečně výjimečné?
Poslední roky o takové události bohužel není nouze. Fotil jsem, když hasiči pomáhali s covidovou pandemií, s tornádem na Moravě i pomoc válečným uprchlíkům z Ukrajiny. V našich podmínkách se však takto rozsáhlý požár nevyskytuje, takže pro všechny to byla velká škola. Sám bych si však přál, aby podobných zážitků bylo co nejméně.
Jaké momenty byly pro vás nejpůsobivější?
Působivý byl celkový dojem, protože nic z toho, co jsme viděli, nebylo standardní. Nikde nezasahovalo na jednom místě tisíc hasičů, nikdy předtím nebylo nasazeno přes dvacet kusů letecké techniky, nikdy předtím nehořelo na tolika kilometrech čtverečních. Někdy se člověk nestačí divit, čeho je příroda schopná a jak malý a bezmocný vůči ní je.
Proč je ještě důležité, že jste byl jako fotograf u toho?
Kromě toho, že celá dokumentační skupina má úkoly spojené s podporou pro velitele zásahu, vzniknou podklady pro školicí a výukové materiály. Co se týče fotek, které jsou mi nejbližší, myslím, že je potřeba stále ukazovat, co všechno hasiči i hasičky dělají, co zvládají a jak náročná je to práce. Kromě toho vzniká obrazová kronika pro další generace, svědectví o jedné zásadní události naší země.
Co jste dělali, když jste zrovna nebyli v terénu?
Byli jsme ubytovaní a někdy i pár hodin spali. Jedlo se za pochodu, ale v tamní základně hřenských hasičů byli dobrovolníci, kteří se bravurně starali o stravování, a kdokoliv ze zasahujících přišel hladový nebo žíznivý, hned se o něj postarali. Za to jim patří obrovské poděkování a uznání, jak to skvěle šlapalo.
Jak se vám u požáru dýchalo?
Tak velký požár vyprodukoval i spousty kouře, to je fakt. Ale všechen kouř v okolí byl ještě „čerstvý vzduch“ oproti tomu, co podstupovali hasiči při zásahu. Tam se opravdu špatně dýchalo a okolo to všude zapáchalo shořelým dřevem.
Dozvěděl jste se o práci hasičů něco nového?
Pracuju s nimi už řadu let, takže mě asi jen tak něco nepřekvapí. Jen si vždy říkám, jak je super, že v naší zemi máme opravdové profíky. A tím nemyslím jen profesionální hasiče, ale i ty dobrovolné. Tolik lidí, kteří umí táhnout za jeden provaz a pomoct těm, co to zrovna nejvíc potřebují, to je úžasná věc.
