Jeden potomek, druhý, třetí, potom se u dveří objeví pes, a pomalu začíná být jasné, že běžný vůz už nestačí. Po čem sáhnout? Existují samozřejmě prostorné rodinné, stále ještě osobní stroje, jako je například loňská novinka od Toyoty, oceňovaný Highlander. Stejně jako můžete sáhnout po některém z široké nabídky MPV, jako je třeba v Evropě stále oblíbený Volkswagen Sharan.
Pokud však chcete ještě o trochu víc prostoru, nezbývá už nic jiného než dodávka. Samozřejmě s dalšími dvěma řadami sedaček na místě, které známe spíš jako rozlehlý úložný prostor plný krabic, když nám z něj poslíček zásilkové služby podává balíček.
Kdo by však chtěl na dovolenou jezdit dodávkou? řeknete si hned. Odpověď je nasnadě, dodávkou od Mercedesu každý. Tedy každý, kdo upřednostňuje komfort a pohodu před závodnickými ambicemi, které „véčko“ skutečně nemá. Ale to je asi jedna z mála věcí, které se mu dají vytknout. Navíc dost nesmyslně, protože jeho přednosti jsou jinde.
Na délku má přes pět metrů a rozvor zase přes tři, takže se v něm proveze pohodlně osm lidí. Je třeba zdůraznit pohodlně, protože různá SUV chlubící se třetí řadou sedaček do nich vtěsnají jen děti do dvanácti let nebo dospělé o výšce maximálně kolem 140 centimetrů, potom už sedíte s hlavou mezi koleny.
Jenže třetí řada sedaček v dodávce znamená stejně prostoru pro každého cestujícího. My jsme si ve čtyřech připadali v autě trochu osaměle. K tomu lze přičíst obří úložný prostor přes tisíc litrů, tedy v minimální variantě. Pokud sedačky na kolejnicích trochu srazíte, lze se dostat až na 4 630 litrů, což je přibližně vnitřní objem městského miniautomobilu. Samozřejmě celého, i s prostorem pro cestující.
Ticho s ledničkou
Mercedes V samozřejmě není primárně navržený a plánovaný pro soukromé zákazníky. To poznáte i ve verzi Exclusive, s druhou řadou sedadel s vlastní klimatizací, obrazovkou, stolkem na notebook a samozřejmě masážními sedačkami s podnožkami (mimochodem prodávanými v ceně přes 120 tisíc), které vpředu chybějí... Jednoduše auto pro top manažera a jeho řidiče, napadne vás hned. Zatímco jeden si na zadních sedačkách rozloží kancelář, druhý se vpředu věnuje řízení, nebo alespoň hlídá všechny ty elektronické pomocníky. Velmi dobře použitelný bude tento vůz jako luxusní taxi, stejně najde své místo ve flotilách velkých firem. Ale kupují si ho i rodiny. A to nejen v Německu. Těch důvodů je několik.
Řidič možná nemá na sedačce možnost masáže, ale i jeho auto rozmazluje. Ony totiž ani kožené sedačky vpředu nejsou zrovna levné, nechybí jim vyhřívání nebo odvětrávání, samozřejmostí v této kategorii je variabilní délka podsedáku. A, což se dostáváme k jedné z mnoha věcí, proč je v tomto autě rodina šťastná, uvnitř najdete nezvykle velkorysé úložné prostory na všechno, co vás napadne. Po pravé ruce má řidič praktickou konzoli třeba na mobily s držákem nápojů s funkcí ohřevu i chlazení, v jeho spodní části pak najdete malou chladničku.
To dohromady tvoří monstrózní pohodlí na dlouhé a ještě delší cesty. Když si k tomu přidáte nezvykle povedené odhlučnění interiéru (při nižších rychlostech ticho, na dálnicích lehké hučení), začíná být zřejmé, proč auto putuje nejen do firem. Pokud jste totiž někdy jeli v dodávce, asi jste museli zesilovat rádio, abyste ho vůbec slyšeli. Tvar vozu způsobuje vyšší odpor vzduchu, a tedy poměrně velký hluk. Jenže s véčkem nepoznáte, že nesedíte v osobáku. Respektive, že nesedíte v dobře odizolovaném osobáku.
Zpětné promítání
Když jsme u toho porovnávání s osobním vozem, má to tady něco do sebe. Za volantem totiž vůbec nemáte pocit, že řídíte velké auto. Není nijak neohrabané, nereaguje pomalu, nesedíte přehnaně vysoko, ovládání je jednoduše podobné jako u vaší škodovky. Podobná manévrovatelnost, snadná ovladatelnost. Na parkovišti u supermarketu je samozřejmě zapotřebí mít na paměti větší rozměry, ale tady zase pomůže výborná 360° kamera, která se u dodávek moc často nevidí.
Když jsme u těch elektronických pomocníků, přidáme i trochu té kritiky. Skvělý obří desetipalcový displej je v pořádku, stejně jako tlačítka kolem a intuitivní ovládání příjemným touchapadem, na který si rychle zvyknete. Při hledání v infotainmentu je vždy více cest, jak se dostat k cíli, což u některých výrobců, kteří se s ovládáním elektronických systémů nepoprali tak dobře, zoufale chybí. Ale Apple CarPlay a Android Auto za příplatek přes jedenáct tisíc korun? U auta s cenovkou ke třem milionům? Opravdu to měli ve Stuttgartu zapotřebí?
Další prvek z doplňkové placené výbavy už dává smysl, za sedmnáct tisíc dostanete inteligentní zpětné zrcátko. To už opticky nezrcadlí, ale zobrazuje pohledy kamer na zadku vozu, takže vlastně koukáte do obrazovky. Vypadá to dokonale, funguje bezchybně a smysl téhle vychytávky vykoukne ve chvíli, když naložíte plný kufr. Po rozjetí se sice nejdřív leknete, že vám náklad někdo hned po naložení ukradl, ale vzápětí si už budete užívat čistého obzoru za autem.
Před dvěma lety by se na tomto místě asi objevil prudce kritický odstavec o absenci hlídání mrtvého úhlu. Možná nejužitečnější elektronický jízdní pomocník, a není? U tak drahého vozu? Kde udělali soudruzi z NSR chybu, ptali bychom se. A proč musíme po každém nastartování shazovat to otravné hlášení o nefunkčnosti na displeji? nadávali bychom. Jenže v roce 2022 má člověk pro takovou situaci pochopení. Alespoň, na rozdíl od jiných, to auto vyrobí. „Omlouváme se, nedodali nám čipy, čekáme na ně víc než rok,“ komentuje situaci Mercedes. „Až budou na skladě, svoláme zákazníky k dodatečné montáži.“
Jako na obláčku
Ale zpátky k samotné jízdě. Hlavní věc, která Mercedes V staví vysoko nad konkurenty a která přináší jízdu tak plavou, že ji poznáte v málokterém osobním vozu, je vzduchový podvozek, respektive systém vzduchového odpružení Airmatic, který Mercedes ocenili na 54 tisíc Kč. „Vzduchový podvozek, to jsem tušil, pfff,“ řeknete si. Ale toto je trochu jiný vzduchový podvozek než v kamionech nebo třeba terénních speciálech. Jeho nastavení je systémově dokonalé.
Ačkoliv nikdy neztrácíte kontakt s vozovkou a zpětná vazba ani chvíli nechybí, měkkost a „tlumivost“ podvozku je božská. Než si na to zvyknete, trochu vás překvapí, že jste právě přejeli retardér a kromě mírného zhoupnutí se nic nestalo. Nerovností na silnicích nižších tříd (v Česku často i vyšších) si postupně přestanete všímat. Přitom auto neplave, ani se nedá hovořit o houpavém pohybu. Prostě tlumí.
Se vzduchovým podvozkem samozřejmě souvisí jeho schopnost zvýšení světlé výšky do terénu, stejně jako snížení v nastavení režimu Sport. I když se zároveň tak zvýší tuhost vozu a změní další nastavení, z véčka se samozřejmě sporťák nestane. Nicméně s výkonem 240 koní se i s 2,5 tuny hmotnosti dá jezdit na úrovni. Stovka za 8,6 sekundy a maximální rychlost přes 210 jsou na dodávku celkem působivé údaje. Stejně jako spotřeba – i s těžkou nohou na pedálu zůstanete pod deseti litry na 100 kilometrů. A to se dnes hodí víc než dřív.
Sám svou třídou
Srovnání s jinými vozy zde poněkud pokulhává, Toyota se svou Proace Verso okupuje zcela jinou cenovou kategorii a ani Volkswagen se svým Multivanem není velkým soupeřem. Srovnání je možné snad jen s dodávkou od BMW, tedy bylo by, kdyby existovala.
Závěrem tedy musí být, že Mercedes postavil dodávku snů, která ve své kategorii nemá konkurenci a nabídne každému zájemci svezení tak božské, že ho jinde najdete jen v luxusních limuzínách. Na druhou stranu, také si za to nechá pořádně zaplatit.
Mercedes-Benz V 300 d Exclusive 4Matic v číslech
|
