Bývá to náročná výzva. Agenda všedního dne je leckdy tak nabitá, že vmáčknout do ní dva nebo dokonce tři tréninky týdně bývá složité. Mnozí se s alchymistickým kouzlením, jak si najít čas na činku nebo plavání uprostřed slalomu mezi prací, vařením, úklidem a péčí o děti, nepopasují úspěšně. A ti, kdo se přidrží aspoň víkendové tělesné aktivity, mají černé svědomí: počítá se i nárazové cvičení? Nedělám to jen pro pocit a není to alibismus?
I víkend stačí
Odborníci z Federální univerzity v Sao Paulu se vrhli do zkoumání zdravotních dat Američanů a Američanek s cílem odpovědět právě na tuto otázku: Má na riziko úmrtí vliv fakt, zda se cvičení redukuje na jeden dva tréninky týdně, nebo je častější a zahrnuje tři kola? A oněch dat bylo hodně, zahrnovala více než 350 tisíc lidí a autoři je sledovali je od roku 1997 do roku 2013. Studie přitom vydala optimistickou odpověď, hlásí server Science Alert.
Výzkum neshledal žádný výrazný rozdíl mezi těmi, kdo sportovali pravidelně častěji, a těmi, kdo si stíhali vychutnat nálož sportovní aktivity pouze o víkendech. Obě skupiny se těšily nižšímu riziku úmrtí jak z obecných důvodů, tak ze specifických, jako je rakovina nebo kardiovaskulární choroby, říká studie, kterou vydal magazín JAMA Internal Medicine.
Platilo to ovšem za podmínky, že muži a ženy museli zvládnout jistou porci pohybu týdně. Buď přinejmenším 150 minut mírné aktivity, jako je chůze, nebo aspoň 75 minut energické, jako je jogging. Pokud to dokázali, nezáleželo na tom, do kolika dávek si pohyb rozdělili.
Je to vůbec poprvé, co vědci tak rozsáhle zkoumali zdravotní přínosy tělesné aktivity podle její frekvence. „Nyní máme jistý důkaz, že ‚víkendoví bojovníci‘ jistě požívají mnoha z výhod, které přináší dennodenní cvičení,“ komentoval pro server Today.com zjištění brazilských kolegů John Tabacco, odborník na sportovní lékařství z Univerzity George Washingtona. Výsledky označil za „extrémně povzbuzující“. „Závěry jsou důležité pro ty, kdo mají méně příležitostí cvičit denně nebo pravidelně během pracovního týdne,“ přitakávají autoři práce.
Potvrzeno, říká britská studie
Shodou okolností to není jediné potvrzení smysluplnosti víkendových cvičení. Po publikaci pionýrské brazilské studie přinesla další doklad toho, že i výlučně víkendové aktivity se počítají, studie anglické Teesside University, kterou autoři shrnují na serveru The Conversation. I oni vyšli ze zdravotních výzkumů, byť byly o něco méně rozsáhlé – zahrnovaly 60 tisíc mužů a žen po čtyřicítce, opíraly se o šetření pro Skotsko a Anglii a pokrývaly roky 1994 až 2012.
Respondenty a respondentky autoři studie rozdělili do tří skupin. Pravidelně cvičící splňovali stopadesátiminutovou, respektive pětasedmdesátiminutovou kvótu během tří a více cvičení týdně, víkendoví bojovníci najednou nebo nadvakrát. Nedostatečně aktivní účastníci a účastnice ji nenaplnili vůbec.
Každý pohyb se počítá, i ten pouze o víkendech.
Studie přitom seznala, že i tak trochu posměšně označovaní víkendoví válečníci měli o třicet procent nižší riziko předčasného úmrtí než neaktivní lidé. Riziko smrti kvůli kardiovaskulární chorobě měli nižší o čtyřicet procent, riziko úmrtí kvůli všem typům rakoviny o osmnáct procent. I když se pravidelně sportující muži a ženy chlubili ještě o pět procent nižším rizikem předčasného úmrtí obecně, rovněž britská čísla podporují závěr, že víc záleží na tom, zda celkovou dávku aktivity splníme. V jak častých dávkách, není úplně rozhodující.
Tak docela podružné to však není.
Přesto platí: čím častěji, tím lépe
„Těla jsou designována pro pohyb,“ zdůrazňuje na serveru CNN jeho odbornice na fitness Dana Santas. „Prosedět celý týden může zvyšovat náchylnost ke zraněním, pokud se do víkendového cvičení pustíte příliš tvrdě.“
A nejde pouze o to, brazilská studie totiž nepřihlížela k vícero kritériím. Zaměřovala se pouze na riziko úmrtí. Přehlížela dopady různě rozložené fyzické aktivity na spánek nebo duševní zdraví. Právě spánek je přitom důležitým pilířem dobrého zdraví, fyzická aktivita mu přitom samozřejmě prospívá. Stejně jako chrání organismus proti úzkosti, depresím.
Autoři britské studie poté připomínají, že stačí 72 hodin přestávky mezi fyzickým cvičením a tělo utrpí částečnou nebo kompletní ztrátu benefitů, které jsou výsledkem tréninku, jako je například lepší kardiovaskulární funkce. I oni však zdůrazňují, že se vyplatí i trénink o víkendech. Pravidelné, konzistentní cvičení, byť pouze víkendový, vede k adaptacím, které našemu tělu prospívají, uvádějí na serveru The New Daily.
