V hustě zastavěných oblastech měst jsou zelené střechy a fasády významným pomocníkem v boji s horkem. Přitom přehřívání ve městech způsobuje i znečištění vzduchu a menší množství srážek.
Proč města přicházejí o déšť? Horký vzduch stoupající z rozehřátých betonových ploch nad město znemožňuje kondenzaci vzdušné vlhkosti a mraky jsou tak často vytěsněny mimo pevninu nebo do míst, kde je teplota nižší. Teprve tam se tvoří srážky.
Vizualizace: návrh projektu obytného souboru Krumlovský Vltavín od architektonického ateliéru A8000 počítá s obnovou potoka, velkorysými balkony, lodžiemi a terasami i zelenými střechami.
„Během dne je rozdíl v teplotách v centru města oproti okolní krajině jeden až tři stupně Celsia, večer však může dosahovat až deseti stupňů,“ říká Josef Hoffmann ze společnosti Isover, Saint-Gobain. Teplotní rozdíl mezi fasádami z klasických materiálů, jako je beton a sklo, a těmi zelenými s rostlinami, může být dokonce až 50 °C. To se samozřejmě odráží v teplotě interiéru.
Oproti lesnímu ekosystému je v městském vzduchu desetkrát vyšší koncentrace oxidu siřičitého, dvacetkrát vyšší koncentrace oxidu uhličitého a dokonce třicetkrát vyšší koncentrace oxidu uhelnatého i prachu. Všechny tyto částice přitom škodí lidskému zdraví.
Podle odborníků může za velká letní horka ve městech v posledních letech úbytek zeleně, kterou nahrazují plochy zastavěné betonem. To vede k situaci, kdy je přerušen přirozený koloběh srážkové vody, protože nepropustný beton jí neumožňuje, aby se vsákla do půdy a poté zase vypařila.
„Města nehospodaří s dešťovou vodou rozumně. Pokud totiž nějaká spadne, snaží se ji co nejrychleji odvést do kanalizace či odvodňovacích kanálů. Pokud nastane sucho, voda chybí,“ popisuje Milan Majerčík ze společnosti M2C, která se zabývá integrovaným facility managementem.
Co dokáže zeleň
Výhoda zelených ploch spočívá tak v tom, že voda uložená ve vegetační střeše či fasádě musí pro odpaření odebrat teplo. Tím okolí zbavuje tepla a ochlazuje jej. Vegetační porosty navíc absorbují mnohem méně slunečních paprsků než asfaltový či betonový povrch. Přínos energeticky úsporného vegetačního řešení tkví ve schopnosti akumulovat srážkovou vodu, měnit odtokové parametry, předcházet zahlcování stokové sítě a především vodu pozvolna odpařovat.
 |
A také šetřit peníze: zelené střechy snižují spotřebu energie na klimatizaci až o 75 % a na vytápění až o 25 %. Právě s ohledem na strmě rostoucí ceny za energie padá i odmítání zelených střech kvůli zvýšeným nákladům na konstrukci staveb, to se týká hlavně průmyslových objektů.
Pro představu: 1 m2 zelené střechy dokáže ročně pohltit až pět kilogramů oxidu uhličitého a zachytit až 0,2 kg prachových částic ze vzduchu. Rostliny díky fotosyntéze spotřebovávají totiž oxid uhličitý a vrací kyslík. „Člověk za den spotřebuje tolik kyslíku, kolik jej za stejný čas vyprodukuje zhruba 25 m² listové plochy,“ upozorňuje Josef Hoffmann. Zelené střechy a fasády účinně pohlcují městský hluk a snižují objem odtékající srážkové vody, díky tomu je kanalizace zatížena o 70 až 95 % méně.
Že není ve městech místo pro zeleň? Je nutné hledat. Jednou z možností je například ozeleňování tramvajových pásů, tedy prostoru mezi tramvajovými kolejemi. Pěstovat v nich lze na malé ploše jak klasický trávník, tak například zeleň založenou na deskách z hydrofilní minerální vlny, které se používají jako částečná náhrada substrátu.
Předpěstovaná vegetační rohož urychluje a usnadňuje pokládku.
Nejefektivnějším a nejznámějším řešením jsou však takzvané vegetační neboli zelené střechy, tedy zahrady umístěné na střechách. Jako hlavní koncept návratu zeleně do měst a kompenzace záboru půdy velkoplošnou výstavbou je vyzdvihoval již v první polovině 20. století významný švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier. Zelené střechy označil za jeden z hlavních prvků funkcionalismu a upozorňoval na jejich pozitivní psychologické účinky.
„Obvykle realizujeme vegetační střechy pro majitele rodinných či bytových domů, jimž záleží na vlivu jejich bydlení na okolní krajinu. Instalovali jsme ji ale i třeba na panelovém domě, administrativní budově či mateřské školce,“ vyjmenovává Antonín Novák z realizační firmy GreenTop, která se na takzvané zelené střechy zaměřuje.
„Zelené střechy mohou mít různé podoby, od takzvané extenzivní, která představuje jen drobnější rostlinný porost nenáročný na údržbu, až po zcela plnohodnotné zahrady, kde se mohou lidé setkávat, odpočívat, a dokonce třeba pěstovat zeleninu či ovoce,“ popisuje Josef Hoffmann.
Intenzivní zelená střecha na objektu firmy ESSENS v Brně-Líšni
„Právě komunitní zahrady na střechách budov, kde má každý ze sousedů svůj záhon a kde se pravidelně konají akce typu společného grilování, jsou dnes obvyklé například ve Vídni či v Berlíně,“ dodává. Aktivně zelené střechy podporuje i město Paříž, v rakouském Linci jsou dokonce u některých staveb vyžadovány.
Zeleň si rozumí i s fotovoltaikou
Existují tři základní typy zelených střech. Nejlevnější a nejméně náročná na údržbu je takzvaná extenzivní, tvořená slabší vrstvou substrátu. Této zelené střeše stačí kontrola a případné přihnojení jednou až dvakrát ročně. Realizovat ji můžete klidně svépomocí.
Intenzivní zelená střecha naopak připomíná běžnou zahradu a je také podobně náročná. Pěstovat na ní můžete trávu, stromy a třeba i zeleninu.
Rostlinstvo na střeše s rozchodníky, suchomilnými rostlinami, nevyžaduje žádnou speciální péči. V porovnání s jinými druhy flóry vyžadují relativně málo výživy.
Zatímco z běžné střechy obvykle odtéká 95 až 100 procent dešťové vody, zelené střechy redukují odtok přibližně na 50 procent. Vegetační souvrství s hydrofilní vlnou tento odtok ještě výrazně snižuje
Kompromis mezi těmito dvěma typy představuje takzvaná polointenzivní zelená střecha, jejíž údržba není příliš náročná, navíc ji lze osázet širším spektrem rostlin, například bylinami, travinami či trvalkami.
V kombinaci s fotovoltaickými panely se však může stát zelená střecha základním kamenem udržitelnosti a soběstačnosti. Kombinace vegetační střechy a fotovoltaiky je totiž nejen bezproblémová, ale také praktická. „Takzvané biosolární střechy zajišťují zelenou energii a zároveň eliminují nevhodné tepelné zisky,“ říká Antonín Novák.
Fotovoltaické panely jsou rostlinami ochlazovány, což vede ke zvýšení jejich výkonu zhruba o deset procent. „Vlivem odpařování vody ze zelené střechy dochází k ochlazování okolí, a tedy i panelů,“ vysvětluje Josef Hoffmann.
Zelená zahrada na rodinném domě na Růmech ve Zlíně
A dále vysvětluje: „Zvýšení jejich výkonu však nelze chápat jako navýšení základní výkonové hodnoty fotovoltaického panelu. Jde spíše o snížení dopadů jeho přehřívání, které běžně představuje ztrátu výkonu zhruba o čtvrtinu.“ Protože zelená střecha akumuluje méně tepla než jiné krytiny, zpomaluje se také stárnutí panelů, které jsou v jiných případech zatěžovány právě akumulovaným teplem.
