Pracovníci divize Oldtimer značky Volkswagen Užitkové vozy právě vrátili do původního stavu šedesát let starý unikát, který je známý pod přezdívkou „polopásová liška“.
„Tento vůz T1 byl vyroben v květnu 1962 v hannoverském závodě a odeslán na cestu za svým zákazníkem do Rakouska. Po krátké životní etapě provozu jako normální T1 se tam pod rukama vynalézavého vídeňského mechanika proměnil v alpského specialistu,“ popisuje mluvčí značky Lenka Vaňková. Kurt Kretzner přestavěl Bulli na T1 se čtyřmi nápravami – dvě z nich vybavil pásovým pohonem, zbývající dvě jsou řiditelné a opatřené dvojmontáží pneumatik. „A tak vznikl patrně nejschopnější terénní Bulli, jaký byl kdy spatřen ve velehorách tohoto světa,“ dodává Vaňková.
V archivech se píše, že Kurt Kretzner byl nadšeným lyžařem. Všiml si, že je v rakouských horách nedostatek terénních dodávek, které by mohl kdokoli snadno řídit a přesto by dokázaly hravě vystoupat až k nejvyšším horským pastvinám. „Ideální pomocník pro každého: správce horských chat, myslivce, lesníky, lékaře, údržbáře vleků, televizních a rozhlasových vysílačů, produktovodů a podobně,“ jak později psal v prodejních podkladech k „polopásové lišce“.
„Na začátku jsem se rozhlédl po nabídce na trhu, ale vůz, o němž jsem snil, jsem nenašel. Proto jsem se rozhodl, že si sám takový vyrobím,“ popsal. Vynálezce se zabýval stavbou neobyčejného terénního speciálu více než čtyři roky. Do roku 1968 vznikly pravděpodobně dvě „lišky“, u třetí se pak výroba zastavila. Nakonec však přežil nejméně jeden exemplář.
Vídeňský kutil umístil pod oranžově lakovanou karoserii modelu Bulli dvě řiditelné nápravy vpředu s dvojmontáží 14palcových pneumatik s hrubým dezénem a dvě nápravy vzadu, v tomto případě s pásovým pohonem. Pásy byly namontovány na 13palcová kola. Pásy vlastní konstrukce byly složeny z hliníkových segmentů s pryžovými bloky o tloušťce dva centimetry pro ochranu asfaltu.
Multivan je stále geniální dodávka na lidi. Víc nóbl, otročit už tolik nechce |
Díky řízení obou předních náprav byl průměr otáčení méně než deset metrů – vůz se tak mohl otočit téměř na místě. Každé kolo bylo vybaveno samostatnou brzdou. Automatická uzávěrka diferenciálu zajišťovala dokonce i v hlubokém sněhu spolehlivý pohon s rovnoměrným rozdělováním hnací síly. Tu dodával nevšednímu vozu T1 sériově dodávaný motor boxer 1,2 litru s nejvyšším výkonem 25 kW (34 k) z VW Brouka. „Polopásová liška“ dosahovala nejvyšší rychlosti 35 km/h.
Kurt Kretzner chtěl vyrobit pásové vozidlo s velmi snadným ovládáním. „Právě z toho důvodu mechanik nezvolil řízení pomocí pásů na všech nápravách jako u buldozeru, ale rozhodl se pro kombinaci polopásového pohonu - pouze na zadních poháněných nápravách - a téměř normálního řízení předních kol, byť ve dvojitém provedení,“ vysvětluje Lenka Vaňková. A tak to vynálezce „polopásové lišky“ také propagoval: „Nové, ideální, snadno ovladatelné polopásové vozidlo, s nímž bezpečně a komfortně zvládnete každý náročný terén. S tímto strojem můžete jezdit ve sněhu, písku, po kamenitém terénu a vysokohorských pastvinách, přes močály, malé potoky i po lese.“
V průběhu let byla „polopásová liška“ k vidění jen zřídka. V roce 1985 se objevila naposledy ve Vídni a na začátku 90. let jej zakoupilo Porsche-Museum Gmünd. Později se stala majetkem spolku Bullikartei e.V., který sdružuje fanoušky první generace modelu Bulli. Ti v roce 2005 zahájili první pokus o její restaurování. Projekt se však z logistických důvodů nepodařilo dotáhnout do konce, protože jednotliví členové spolku byli rozptýleni po celém Německu.
14. března 2020 |
Na konci roku 2018 přešla „polopásová liška“ do sbírky oddělení oldtimerů značky Volkswagen Užitkové vozy. Cílem bylo dostat vozidlo zpátky na sjezdovky. Odborníci na klasické automobily zahájili náročnou renovaci. Šedesátiletá karoserie byla zbavena laku, opravena, opatřena kataforézně nanášeným lakem a následně nově nalakována originálním oranžovým odstínem. Matně oranžová barva byla tehdy zvolena proto, aby byla „polopásová liška“ v zasněžené krajině a neschůdném terénu okamžitě rozpoznatelná.
Do nového stavu uvedli také techniku a interiér. Na palubu se dostaly díly z borovicového a bukového dřeva, nechybí držáky nářadí. Hotovo měli na jaře 2022.
