Co se vám vybaví, když se řekne hradecká Filharmonie?
Můj první koncert s Filharmonií někdy v roce 1987, před 35 lety studium dirigování na HAMU. Debussyho Faunovo odpoledne mi zůstalo v paměti. Od té doby přibyla spousta milých přátel v orchestru i krásných zážitků.
Vzpomenete na další?
Verdiho Requiem, Dvořákovy Svatební košile, Novosvětská, celá Rusalka. Straussův Don Juan, Orffova Carmina Burana. A také hodně novodobých premiér.
Operní galaZačíná ve Filharmonii Hradec Králové ve středu v 19:30 hodin se sopranistkou Zuzanou Markovou a tenoristou Pavlem Černochem a Pražským filharmonickým sborem. Na programu jsou Donizetti, Verdi, Puccini, Bizet či Dvořák. |
Dal by se vybrat nejsilnější zážitek s královéhradeckým tělesem?
Opravdu asi nebudu umět vybrat jediný. Jak už jsem zmínila, všechno byly krásné chvíle. Spíš je asi zázrak, že si nemohu vzpomenout na žádný nepříjemný zážitek, a to je dobře. Myslím však, že nejsilnější zážitek mě čeká 7. června, kdy budu doprovázet s hradeckým orchestrem svou dceru na jejím absolventském koncertě, dáváme Hobojový koncert od Bohuslava Martinů. To bude adrenalin, ale moc se těším.
Zdejší dramaturg Marek Hrubecký o vás říká, že „zjevně je něco mezi nebem a jevištěm, co umíte vyhmátnout, ale nedá se vysvětlit?“ Víte, co tím myslí?
No, to se musíte spíš zeptat jeho. Dirigování je trochu alchymie, spojení talentu, přípravy, autority, způsobu zkoušení a chování se k lidem, pokory a služby hudbě, předávání energie... Tak možná od každého trochu a výsledek na koncertě.
Co vás k umění přivedlo?
Hudební prostředí v rodině, dirigent svatojakubského sboru a Karlovarského symfonického orchestru pan Josef Hercl a pan profesor Jan Kasal, který mě na myšlenku, že bych mohla dirigovat, nenápadně přivedl ještě v 9. třídě základky.
Na vašem gala zazní Bizet a Verdi. Co pro vás znamenají?
Nejen Bizet a Verdi. Je to kombinace mých velkých lásek – italské, francouzské operní hudby a mého milovaného Dvořáka a jeho Rusalky. Vysvětlím proč: ve Francii jsem studovala, v Itálii jsem hodně pobývala, relativně obstojně ovládám oba jazyky. Moje maminka byla úžasná Rusalka, ještě jsem měla tu čest ji jako Rusalku doprovázet na jejím benefičním představení. Také jsem vycházela v dramaturgii z přání obou pěvců, aby si vybrali repertoár, který je jim milý a je pro ně oborově vhodný.
Měla jste vzory?
Artura Toscaniniho a hlavně pak můj profesor Václav Neumann na HAMU mě, myslím, dost ovlivnil.
Co je na vašem povolání nejtěžší?
Udržet hlavu a tělo v kondici, zvládnout prokrastinaci a mít stále sebekontrolu a pevnou vůli. Jak je to prosté...
Máte jako kantorka nějaké rady pro začínající dirigenty?
Mám. Dirigování není v žádném případě jen mávání rukama a pocit vlády a nadřazenosti nad někým, což je často mylná představa adeptů oboru. To je můj vzkaz. Dirigování je propojení hlavy, hudební představy, rukou a přenášení energie dál. A důležitá je komunikace s lidmi. Ruce mají „jen“ určená pravidla hry mezi ansámblem a dirigentem, aby fungovala souhra.
Posloucháte i jinou hudbu než klasickou či vážnou?
Poslouchám ráda jazz a vlastně jakoukoliv dobrou hudbu různých žánrů. Mám ráda mluvené slovo. Úplné ticho mi někdy nedělá úplně dobře, ale naopak jsou okamžiky, kdy ho nutně potřebuju.
Mezi dirigenty je zatím málo žen. Proč?
Myslím naopak, že už je v poslední době hodně žen dirigentek ve světě i u nás. V Čechách jsem se snažila prošlapat trochu cestičku a vidím, že se to i podařilo. Už mám absolventky, které jsou úspěšně v kariéře, a mám z toho velkou radost. Mimochodem i paní Zuzana Marková, sólistka dnešního večera, u mě studovala dirigování a patřila k těm nejnadanějším, které jsem kdy učila. Byla to asi jen volba a hra osudu, že se teď věnuje opernímu zpěvu.
