Dvanáct let vydržel v seriálu Ulice, skoro třicet let je v angažmá v Národním divadle, ale téměř celý profesní život zůstává věrný sklepnímu prostoru A studia Rubín, kam se vejde jen osmdesát diváků. „Je to intimní a tvořivý prostor. Místo, kde se cítím naprosto svobodný. Dokonce jsem si tam zamluvil i vlastní funus,“ říká Ondřej Pavelka. Nyní ho můžete vidět třeba v komedii Vyšehrad: Fylm, kde si zahrál fotbalového bafuňáře. Co si jako fanoušek myslí o současném fotbalu? A který film je pro něj nejdůležitější?
Říkal jste, že jste duší kulisákem. Co to znamená? (dlouze přemýšlí) Kulisáci chodí do divadla jako první, protože mají za úkol postavit scénu. Divadlo musejí znát od šroubku po tahy... Myslel jsem to jako metaforu. S divadlem jsem začínal právě jako kulisák v Karlových Varech. Strašně mě bavilo koukat zpoza kulis na herce. Byla to vlastně příprava na budoucí kariéru. Nevím, jestli rozumím herectví, ale troufnu si říct, že v té době jsem kulisáctví rozuměl dobře. Někteří kolegové si hlavně na začátku mé herecké kariéry posteskli, že je to se mnou těžké, protože během hraní kontroluju, jak je dekorace postavená a jestli světla dobře svítí. (směje se)
Dnes bych rozhodně nechtěl být začínajícím hercem. Potýkají se mimo jiné s mnohem větší konkurencí než kdysi my.
Ondřej Pavelkaherec
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
