Přišlo to náhle, bez jakéhokoliv varování.
„Ale bohužel, musím vám to potvrdit, je to tak. Včera po 10. hodině večerní Jarda zemřel. Bylo to náhlé, údajně to zasáhlo srdce,“ řekl pro iDNES.cz rodinný přítel a manažer motokrosaře Jiří Hejtík.
Rychle přivolaní záchranáři se jednasedmdesátiletého Faltu snažili dlouhé minuty oživovat, bohužel marně.
Zemřela jedna z velkých legend československého motoristického sportu.
Vždyť Falta v 70. letech minulého století patřil ve svém sportu mezi to nejlepší, co svět nabízel. Se svou „čezetou“ dokázal porazit každého, kdo mu stál v cestě.
I proto ho v anketě zvolili motokrosařem minulého století a v té o nejlepšího motocyklového závodního minulého století skončil druhý za Františkem Šťastným.
Letos na jaře si na Hrad za prezidentem Milošem Zemanem došel pro medaili Za zásluhy I. stupně.
„Medaile je oceněním za moji celoživotní sportovní kariéru a úspěchy, kterých jsem jako československý reprezentant na českém stroji ČZ dosáhl a propagoval jimi i svoji vlast. Děkuji za ně,“ řekl k tomu pro Sport.cz.
Spolu s ním byli vyznamenaní i fotbalový trenér Karel Brückner nebo hokejista Václav Nedomanský.
Motoristická rodina
Narodil se v Rumburku 23. března 1951.
Vyrůstal ale o pár kilometrů vedle v Jiříkově. A odmala měl blízko k motorkám. Vždyť v jeho rodině kolovala motoristická a hlavně závodní krev.
Proto se i malý Jaroslav po vzoru staršího bratra Jiřího a strýce Jaroslava Čermáka vrhnul na motokros. Rychle bylo vidět, že má jednoznačně největší talent z celé rodiny.
Začal závodit v jiříkovském Svazarmu a rychle se propracoval až na úplnou špičku světového motokrosu.
Za deset let svého působení v seriálu mistrovství světa skončil Jaroslav Falta osmkrát v první desítce. V roce 1971 si dojel pro celkově devátou příčku, v roce 1972 si umístění zopakoval, v roce 1973 skončil šestý, v roce 1974 druhý, v roce 1977 a 1978 devátý, v roce 1979 desátý a v roce 1980 sedmý.
Jako jediný z českých závodníků se třikrát probojoval na první místo v průběžném hodnocení mistrovství světa jednotlivců. V letech 1974, 1975 a ještě jednou se vrátil do čela po závodech ve Španělsku a v domácích Holicích v roce 1980.
Nejpamátnějším rokem jeho kariéry je ale pochopitelně ten z roku 1974. Rok jedné velké křivdy.
Sovětský podraz
V té sezoně Falta v královské třídě do 250 ccm celou sezonu bojoval o titul mistra světa s Genadijem Mojsejevem ze Sovětského svazu.
Po posledním závodě se Falta stal mistrem světa, o titul ale nakonec přišel.
Za jakých okolností? O tom se v Československu dlouhé roky nemluvilo. Jakákoliv zmínka o Faltovi a roku 1974 byla kvůli politicky výbušnému tématu zakázaná. Všechno se provalilo až po sametové revoluci, i když v motokrosovém světě o tom všichni věděli.
„Raději nevzpomínat, někde mám schovaný program z Wohlenu z následujícího roku. Je tam fotografie, jak do mě najel z boku Popenko. Tomu se dá bez fotky těžko uvěřit,“ řekl v rozhovoru Falta.
Ve světě ten rok vycházely články s titulky, jako: „Falta robbed“ (Falta okraden).
V Československu nic.
Sovětští jezdci, kteří stejně jako Falta startovali na značce ČZ, ho během rozhodujícího závodu blokovali. Popenko ho dokonce srazil k zemi. Dokonce i Mojsejev si na Faltu počkal celé kolo a pak ho k nelibosti místních diváků zdržoval.
Falta i tak potřebné body k triumfu získal a v poslední rozjížďce zvítězil. Sovětská výprava pak ale podala protest za předčasný start.
„Vím, že jsem do startovacího zařízení narazil a vtom padlo. Ale nepřeskočil jsem ho...,“ řekl k tomu sám Falta.
O protestu rozhodovala jury závodu a ta ho přijala v poměru 3:2 v neprospěch československého reprezentanta. Pro přijetí protestu hlasovali tři zástupci: vedoucí sovětské výpravy, švýcarský ředitel závodu, v civilu generální zástupce značky KTM pro Švýcarsko (na rakouské KTM právě startoval Genadij Mojsejev) a Rakousko, tedy země odkud pocházel Mojsejevův motocykl. Proti se postavilo Československo a Německo.
Celá kontroverze se pak měla dohrát na podzimním kongresu FIM v San Marinu.
Zastupovat Československo tam však odjeli jen prověření svazarmovští funkcionáři, kteří byli upozorněni tehdejším předsedou Mezinárodní motokrosové komise FIM Reném Bruneelem, že stačí, aby do sálu v okamžiku projednávání sporného bodu ani nepřišli, a Falta se stane i bez jejich účasti mistrem světa.
Funkcionáři i tak přišli, do debaty se zapojili a nakonec stáhli projednávaný bod z programu. Titul mistra světa tak definitivně odevzdali do rukou Sovětského svazu.
„Nevěděl jsem, že tam odjíždějí. Snad to věděli akorát oni. O tom, že jsem druhý, jsem se dočetl v novinách, nikdo mi nic neřekl,“ vzpomínal Falta. „Později se jezdilo po besedách, kam jsem přišel, tam se mě ptali. Měl jsem zakázáno o tom mluvit...“
Ve stejném roce dokázal senzačně ovládnout i velmi očekávaný závod Super Bowl, který se konal v Los Angeles před zraky 65 tisíc fanoušků. V závodě porazil nejlepší jezdce z celého světa.
V jeho sbírce medailí z mistrovství světa družstev, tehdejší Trofeje národů třídy 250 ccm a Motokrosu národů třídy 500 ccm, najdete bronzový i stříbrný kov. Chybí mu jen ta nejcennější, kterou získalo československé družstvo v sezoně 1975. Jaroslav Falta musel odstoupit z dobře rozjetého mistrovství světa pro nemoc sleziny, která mu nedovolila vrátit se až do konce roku na závodní dráhu.
„Když se jel jednou závod v hrozném horku, byli z toho kluci utahaní a tak si po rozjížďce zalezli do stínu pod autobus. Všichni byli jako mátohy a nikdo se ani nehnul. Jarda tam chodil na plném sluníčku, vypadalo to, jako by vůbec nejel. Přitom měl za sebou stejný závod, jako ostatní. Byl to prostě talent, vždy věděl, jak si během jízdy nejlépe vyhovět, všechno šlo tou nejjednodušší cestou a ušetřil při tom spoustu energie,“ říkal o něm bývalý motokrosový trenér Josef Hřebeček.
O podrazu byla napsána i kniha Ukradený titul. V roce 2011 vznikl v České televizi i dokument Motokrosař století k Faltovým šedesátým narozeninám. Česká televize by zároveň měla 13. dubna uvést i 13. komnatu Jaroslava Falty.
Dotočili ji minulý pátek.
Dva dny před náhlým úmrtím legendárního motokrosaře.
