Řadu fanoušků krok vedení Motoru překvapil. Ptali se: Vyplatí se dávat 38letému veteránovi tak dlouhou smlouvu?
Teď už znají odpověď. Ano. Lukáš Pech se výrazně podepsal pod konečné čtvrté místo Motoru po základní části. Navíc dorovnal svoji rekordní sezonu 2012/2013 z Karlových Varů, kde uhrál 57 bodů. V budějovickém dresu si připsal 22 gólů a 35 nahrávek, což ho zařadilo na druhé místo v bodování celé extraligy.
Asi se často nestává, aby hráč po příchodu do nového působiště hned vyhrál bodování a dorovnal svůj rekord. Čím si to vysvětlujete, že se vám tak dařilo?
Hodně jsem přes léto trénoval, měl jsem individuální přípravu a každou středu dojížděl do Budějovic za týmem. Trenéři mi dali obrovskou důvěru, věřili mi. Povedl se mi také začátek sezony, takže od toho se mé bodování odvíjelo. Pomohli mi i spoluhráči a jsem rád, že také mé body nás nasměrovaly ke čtvrtému místu.
Přispěl k tomu i ice time (čas strávený na ledě), který jste měli zejména v první polovině základní části s Milanem Gulašem opravdu velký? Průměrně jste za zápas odehrál přes 21 minut, což je nejvíce z celého týmu.
To je jasné. Kdybych hrál deset minut, tak nenasbírám ani polovinu bodů. Cením si toho, jak se naší vytíženosti trenéři nebáli, i když už jsme oba starší hráči. Za to jsme byli opravdu rádi a snad jsme se odvděčili dobrými výkony.
Občas jste chodili na led ob střídání a zápasy šly rychle za sebou. Nevadilo vám to chvílemi?
Ne, vysoký ice time nevadí nikomu. Neznám hokejistu, který by přišel za trenérem a řekl: Hele neblázni, dávej mě tam míň. Čím víc hrajete, jste v tempu, víc věcí si osaháte. Klukům, kteří hráli za námi a museli dlouho sedět, tak jim to asi nebylo příjemné. Já to chápu, zažil jsem to na Spartě, kde jsem měl třeba dvanáct, třináct minut za zápas. Je to hrozné, jste studený a podobně. Trenéři to však viděli takto a dávali nás tam.
Nebyla tato sezona pro vás náročnější tím, že jste dojížděl téměř denně domů do Prahy?
Snažím se být každý den doma s rodinou. Vstávám v půl sedmé, před sedmou vyjíždím a v Budějovicích jsem o půl deváté. Horší byly cesty do Prahy, to už je člověk po tréninku unavenější. Je to náročné, sedíte sám v autě, ale už jsem si zvykl.
Neubírá to člověku síly?
To ne. To by asi bylo znát na mých výkonech. Ledaže kdybych nedojížděl, byl bych ještě lepší a udělal 70 bodů jako Milan Nový (směje se).
Na přelomu listopadu a prosince byl tým v menší krizi, když prohrál pět zápasů v řadě. Jak jste se z toho dokázali dostat?
Neřekl bych, že jsme byli v krizi. To možná byly před časem Pardubice nebo Sparta, která snad prohrála osmkrát v řadě. Bylo důležité, že jsme neprohrávali nějakými šílenými výsledky. Dařilo se nám i přesto nějaké body v prodlouženích posbírat. Myslím si, že jsme v sezoně neměli velké výkyvy a taková souměrnost našich výkonů pomohla k tomu, že jsme teď čtvrtí.
Jak hodnotíte uplynulou základní část?
Být na takovém místě po minulé sezoně je pro Motor skvělý výsledek. Všichni jsme spokojení.
Myslel jsem spíš z vašeho osobního pohledu?
I pro mě to byla skvělá základní část. Bavilo mě, jak jsem mohl hrát hodně.
Překvapil vás někdo z týmu svými výkony? Kdybych měl někoho zmínit, tak řeknu jméno Jiří Novotný. Ten je velkou vzpruhou pro váš tým.
On trénoval přes léto tak, jako kdyby se chystal na normální sezonu. Pro něj to bylo ze začátku samozřejmě těžké, skočit přímo do rozjeté extraligy. Ale Jiřina je strašně zkušený hráč, takže dobře ví, kdy si třeba může ulevit a kdy naopak víc potrénovat a podobně. Hodně nám pomohl. Ale každý z týmu něco přidal, což bylo a je hrozně důležité.
České Budějovice mají vyšší věkový průměr kádru než řada ostatních týmů. Velké zkušenosti s vyřazovacími boji máte vy, Milan Gulaš, Jiří Novotný nebo Michal Vondrka. Může to být výhoda Motoru do play off?
Jsem rád, že jste zmínil Michala. Možná nebyl v některých zápasech moc vidět, ale udělá na ledě spoustu černé práce. Navíc k tomu dal hodně gólů a řada z nich byla klíčová. On je důležitý článek i v kabině. Zkušeností tedy máme víc, ale můžeme se opřít o naše konzistentní výkony. Hrajeme pořád stejně celých šedesát minut, ať už prohráváme, nebo vedeme. Nic si neděláme z toho, když soupeř vede. Pořád věříme, že můžeme zápas otočit. Takových utkání jsme měli opravdu hodně. A to je strašně důležité.
Co bude pro play off nejdůležitější? Říká se, že to je brankář.
Ty máme výborné oba dva. I Honza Strmeň nám obrovsky pomohl dostat se do čtyřky. Důležité bude hlavně to, abychom zůstali zdraví, měli momentální formu a nebyli nervózní, že máme co ztratit. V novinách i na internetu o nás nikdo moc před play off nemluví, píše se o Pardubicích, Hradci, Třinci a Spartě. A to nám vyhovuje. Musíme hrát stejně jako v základní části.
Čeká vás první play off v novém působišti. Očekávání fanoušků mohou být vysoká. Nejste před startem vyřazovací části trochu nervózní?
Vůbec ne. Proč? Play off zatím neřeším, máme ještě týden do začátku. Chci pořádně potrénovat a mít z toho dobrý pocit. Ani nevím, s kým budeme hrát, nemá to cenu řešit. Teď se zrovna těším na to, že venku začíná být krásné počasí, můžete ven chodit jen v mikině. Lidé se u stadionu před zápasy vyhřívají na sluníčku a to já mám rád. I s tím mám play off spojené. Samozřejmě se těším na atmosféru na zimáku, snad nás lidé pořádně poženou.
Na nedělní trénink jste si, stejně jako ostatní spoluhráči, mohli přivést své děti. Vy jste synovi udílel rady a na konci s ním dělal i cvičení. Jak se vám takové zpestření líbilo?
Můj nejstarší syn má zrovna prázdniny, tak se mnou tady bude týden trénovat. Potřebuje zabrat a makat jako sůl, protože je líný. Je mu třináct let a doma by jen seděl s telefonem. Proto jsem ho vytáhl do Budějovic, bude chodit do posilovny a tak. Aby viděl, jak to v hokeji funguje. I pro mě je to pěkné zpestření.
