Západem v posledních dnech hýbala kauza dodání polských stíhaček na Ukrajinu. USA nakonec změnily postoj a dovážku zamítly, prý by vedla k eskalaci. Znamenal by skutečně dovoz vojenských letounů zatažení Polska do konfliktu?
Myslím si, že záminku k válce by předání stíhaček spíše nepředstavovalo, přestože to Rusko dává svou rétorikou najevo. Polsko je členem NATO a vzhledem k problémům, které Rusko má jednak na Ukrajině a jednak uvnitř země kvůli sankcím, těžko by mělo sílu pouštět se do podobného dalšího dobrodružství.
Myslíte si tedy, že ani další avizované zpřísnění sankcí nebude představovat moment eskalace?
Některé kroky ze strany Ruska to vyvolat může, ale předpokládám, že spíše na rétorické nebo ekonomické úrovni, podobně jako v roce 2014. V tu dobu jsme ale viděli, že uvalené sankce zasáhly více samotné Rusko než Západ.
Do tisku unikají informace, že Putin je ochoten stáhnout vojska výměnou za výrazné ústupky ze strany Ukrajiny. Může na ně Kyjev přistoupit?
Rusko své požadavky od začátku invaze mírní. Moskva už nemluví o denacifikaci nebo výměně vlády. Zároveň tyto požadavky jsou stále pro Ukrajinu nepřijatelné.
I kdyby je připustila ukrajinská vláda, je otázka, jak by na to reagovali samotní Ukrajinci. V zemi výrazně stoupla důvěra v prezidenta Zelenského, zároveň veřejnost věří, že válku vyhrají. I v obsazených městech jako je Cherson, lidé vycházejí ven na protesty s ukrajinskými vlajkami. V této společenské atmosféře je těžko představitelné, že by lidé ústupky přijali.
Michal Lebduška je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Specializuje se na politický, bezpečnostní a společenský vývoj na Ukrajině, v Polsku a Bělorusku.  Michal Lebduška |
Je realistická představa, že by Ukrajinci ruská vojska vytlačili ze země?
Vojensky je to těžko představitelné. Rusové přece jen stále postupují. Další vývoj bude především záležet na situaci uvnitř Ruska. Ratingové agentury už nyní předpovídají bankrot země. V tuto chvíli se proto hraje o čas.
Čím déle se Ukrajinci vydrží bránit, tím více jim to hraje do karet vzhledem k vnitřní situaci v Rusku. Pokud by pak došlo k ruskému kolapsu vlivem sankcí, znamenalo by to vítězství pro Ukrajinu. To je podle mě nejvíce realistický scénář toho, jak by mohla Ukrajina válku vyhrát.
Bělorusko poskytlo zázemí a podporu ruské armádě, zároveň má připravené vlastní vojáky, kteří ale podle dostupných zpráv vyjadřují nevoli do konfliktu jít. Proč se Lukašenko zdráhá je poslat? Obává se ještě přísnějších sankcí?
Sankce roli nehrají. Běloruský režim se tak dlouho provazoval s Ruskem, že je nyní na něm plně závislý. Dlouhodobě byl od Moskvy dotovaný, například levnými dodávkami ropy a zemního plynu. Lukašenko nemá velkou podporu mezi lidmi a v tuto chvíli Rusku pomáhat musí právě z důvodu závislosti.
Armáda se bojů ve větší míře neúčastní a ani se to neočekává, především kvůli tomu, že vojáci nemají moc důvodů bojovat na Ukrajině, která je pro ně ještě bližší zemí než pro Rusy. Disciplína vojska by byla velmi nízká.
Visegrád pod náporem uprchlíků
Ještě bych se chtěl dostat k migraci a Polsku, na které se specializujete. Země čelí nebývalému náporu uprchlíků, vidíme poměrně velkou míru solidarity jak z řad veřejnosti, tak vlády. Je to diametrálně odlišná reakce proti tomu, co jsme měli možnost pozorovat v minulých měsících při krizi na polsko-běloruské hranici. Co se změnilo?
Reakce je skutečně velmi odlišná a podobá se situaci v České republice. U nás byl postoj k migraci dříve extrémně odmítavý. Je to především tím, že jak při migrační vlně v roce 2015, tak v případě situace na polsko-běloruské hranici, byl uměle vyvolávaný pocit ohrožení. Polská vláda se snažila částečně tyto lidi dokonce kriminalizovat.
Centrum pro uprchlíky, kteří překročili ukrajinsko-polskou hranici. V logistických halách Korczowa Dolina mohou lidé přespat, dostanou občerstvení a možnost odjet autobusy dál. Na snímku Uzbeci prchající z Ukrajiny, kteří míří autobusem na letiště v Katovicích, odkud zamíří domů. (2. března 2022)
Ukrajina je na druhou stranu sousední země Polska. Existují mezi nimi dlouhodobé kontakty, statisíce Ukrajinců v zemi pracují. To je jeden z důvodů, proč je ochota Ukrajince přijmout mnohem větší. Dalším faktorem je, že Poláci výrazně sympatizují s tím, že Ukrajinci bojují proti Rusku, které je vnímáno negativně. Podobné to je i v Česku.
Autobus odmítl přijet pro ukrajinské Romy. Na hranicích funguje dvojí metr |
Zatímco u Syřanů, Iráčanů a lidí z Blízkého východu je situace složitější, i když rovněž prchají před válkou...
Ano, to bylo rámováno ve vnitropolitické debatě jako ohrožení, protože politici věděli, že jim to přinese body.
Může tato prvotní solidarita vydržet delší dobu?
První vlna solidarity je velmi silná. Je přirozené, že časem opadne, ale má šanci fungovat déle. Dá se očekávat, že velká část Ukrajinců v zemích začne pracovat a tato vlna příchozích se spojí s těmi, kteří přišli z ekonomických důvodů.
