Lecyková v České republice žije přes 20 let, pracuje na 1. chirurgické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Na západě Ukrajiny ve Lvovské oblasti ale zůstala její matka. Ve čtvrtek, kdy útok Ruska na Ukrajinu začal, byla u matky také neteř zdravotnice. „Říkala, že ve čtyři ráno začaly hulákat sirény. Všichni byli v šoku, nebyli na to připravení, brečela mi do telefonu,“ popsala Lecyková.
„Moje máma, 39. ročník, zažila druhou světovou válku jako dítě. Ví, co znamenají bomby, neklid, nepořádek a všechno, co je s tím spojené. A teď v 82 letech zažívá tohleto,“ poznamenala zdravotnice.
Útok Ruska ji překvapil. „Studovala jsem v Rusku, v Leningradě (dnes Petrohrad). Sedm let jsem byla v Rusku, žila s ruským národem, pracovala tam. Prostě nikdy bych si nepomyslela, že tahle situace jednou nastane. Nikdy bych neočekávala, že Rusko tohle udělá. Nevím, jaký cíl sleduje,“ doplnila.
Z Česka se snaží poslouchat vysílání, které přináší aktuální zprávy z válkou sužované země. Z informací, které má také od svých známých z Ukrajiny, vyplývá, že mnohé rodiny se o odchod ze země pokusily, ale když uvázly v mnohakilometrových frontách na hranicích, snahu vzdaly.
On-line reportáž z války na Ukrajině čtěte ZDE |
Navíc dospělí muži nyní zemi nesmí opustit kvůli vyhlášené mobilizaci. Jejich příbuzní, kteří žijí v zahraničí, se podle Lecykové vypravují k hranicím s Ukrajinou a snaží se tam vyzvednout alespoň ženy, děti a seniory, kterých se mobilizace netýká.
Sama uvažuje o tom, že by se takto pokusila odvézt svou matku. „Ale ona nechce. Řekla, že nikam nepojede. Vyklidili si sklep, natahali tam pitnou vodu, konzervy... Prostě kdyby náhodou,“ uvedla. Podle ní je více lidí, kteří zemi nechtějí opustit kvůli majetku, který celý život budovali. „Je mi líto těch lidí, já jím rozumím,“ poznamenala. Sama by si přála, aby na Ukrajině byl co nejdříve zase mír.
