Od poloviny února vás můžeme vidět v českých kinech, v pokračování úspěšné pohádky s názvem Tajemství staré bambitky 2. Co nám o ní můžete prozradit?
Nemůžu vám prozradit vůbec nic, abyste přišli a byli zvědaví! Ale můžu říct, že to pro mě byla krásná příležitost. Moc si toho vážím, že jsem byla oslovena do pokračování, protože jedničku mám moc ráda. Když máte rád nějaký film a najednou byste zjistil, že se můžete účastnit natáčení jeho pokračování a že se toho filmu vlastně sám dotknete, to je samo o sobě krásné. Mohla jsem v pohádce zazpívat a zajezdit si v docela velké rychlosti na koni. Měla jsem krásné kostýmy, neuvěřitelné kolegy, skvělé režijní vedení.
Jaká je atmosféra na natáčení, když se sejdete se všemi těmi známými tvářemi, které znáte z prvního dílu?
Skoro s každým z nich jsem se zvlášť znala. S Ondrou Vetchým zpovzdálí, s Jirkou Lábusem ne, nebo taky jen zpovzdálí. Ale zkoncentrovali jsme se, bydleli na jednom hotelu, tak to byla jedna velká vtipná historka. Když se objeví Jirka Lábus a Mirek Vladyka, tak je veselo. Dodnes mám ty historky pořád v uších, bylo to fakt báječný.
Co byste v současnosti jako herečka i jako žena popsala jako největší výzvu?
Pro mě je ta má role i o tom, jak to spojím se svým životem. Je to královna, žena, která vládne a musí mít nějakým způsobem autoritu. Zároveň je v tom vládnutí ještě nejistá, protože je relativně mladá a osiřelá. Vládnutí jí spadlo do klína. V dnešní době musíte jako žena umět ovládnout minimálně tu svoji domácnost a svůj život. To je výzva všech žen. Ženy jsou dnes často na spoustu věcí samy. I to, že se probojovávají do vedoucích pozic, je aktuální. Mám tedy pocit, že i v tomto směru to vysílá nějaký signál k ženám.
Když přijdete domů a zujete si „boty té role“, postesknete si, že nemáte služebnictvo, které by za vás všechno udělalo?
Služebnictvo by bylo skvělé. Brala bych kočího a řidiče. Bože! To by bylo super. Ale zároveň mám zase ráda, si někdy vzít plátěný kalhoty a tenisky, narazit na hlavu čepici a jít do lesa, dýchat vzduch, běhat bahnem a skákat do louží. To mají ti panovníci horší, že nesou to břímě slávy. Jsou pod drobnohledem a nemůžou si spoustu autenticity dovolit.
Jste úspěšnou herečkou. Myslíte si, že za to mohou spíš vaše ambice, nebo štěstí na lidi?
Ambice jsou takové zvláštní slovo. Touhy určitě mám, ale nijak na nich nelpím. Mám pocit, že se to dostává do takové dobré harmonie, a právě proto ke mně ty věci přicházejí. Určitě to je také obrovská dávka štěstí. Ale také už jsem vyrostla z toho, že bych si myslela, že to vůbec není moje práce. Pracuji hodně a ráda, takže se to asi tak společně protkává.
Účinkovala jste i ve taneční soutěži StarDance. Zvykla jste si tam na pohyb a jste na něm teď závislá natolik, že musíte chodit pravidelně cvičit?
Potom, co jsme po StarDance vzápětí odjeli na dovolenou, chodila jsem poprvé v životě na dovolené ráno běhat. Můj manžel málem omdlel, ten to vůbec nechápal. Bál se, že mi něco je, protože toto opravdu u mě není zvykem. Nějaký pohybový návyk mi určitě zůstal, ale bohužel mezitím přišel covid. První, druhej, sedmdesátej třetí. A všechno bylo zavřené.
Kvůli tomu mi spousta té pohybové aktivity zmizela, ale dělali jsme mezitím alespoň jedno pohybové představení v Dejvickém divadle. Sem tam jsem se vídala s Dominikem Vodičkou, s mým tanečníkem a doufám, že se k pohybu zase brzy vrátím. Asi ne v té intenzitě jako ve StarDance, ale aspoň nějak pravidelněji než teď.
11. srpna 2021 |
