Před náš novinářský hotel v horském středisku Čang-ťia-kchou rázem vyběhla armáda zřízenců v červených vestách s lopatami a košťaty, spletenými z proutí, a tu bílou nadílku začali usilovně (leč marně) odmetat.
Vojáci hlídající sportoviště se koulovali. Čínští řidiči automobilů, přidělení týmům a televizním štábům, měli navzdory zimním pneumatikám potíže s rozjezdem do kopce, a tak je novináři museli roztlačovat. A průhledné obličejové štíty, které mají chránit proti covidu, si mnozí dobrovolníci upravovali tak, aby je chránily před padajícími vločkami.
A CO MY TADY S TÍM SNĚHEM? Zoufalí pořadatelé během obřího slalomu mužů.
Trénink sjezdu žen byl zrušen, druhé kolo obřího slalomu mužů dočasně odloženo. A také biatlonisté zůstávali v nejistotě, zda se jejich stíhačky odjedou, jelikož s chumelenicí dorazil ke tratím i vítr.
Ti čínští diváci, kteří byli pro nedělní program vybráni a spořádaně usazeni na biatlonovou tribunu, nafasovali totožné žluté pláštěnky a červené šály, protože v jednotě je síla.
Co se to děje, ono sněží. Aneb extrémně organizovaní diváci na olympiádě v Pekingu. Když začalo na biatlonu chumelit, každý z nich vyfasoval od organizátorů nejen vlaječky na mávání, ale i žlutou pláštěnku a červenou šálu, aby na tribunách nezmrzli. https://t.co/NP6o56ux9K
Prostě ta celodenní chumelenice byla událostí velikou.
Abyste pochopili proč. Hry v Pekingu se konají víceméně v polopouštní oblasti a v horách, kde za poslední čtyři dekády nasněžilo v průměru 7,9 milimetru za sezonu a i v létě jsou dešťové srážky ojedinělým jevem.
Kdo má ruce, odhazuje! Při olympijském „obřáku“ se ve sněhu ztrácely lyže |
Nicméně tato skutečnost už v současnosti není pro kandidaturu na zimní olympiádu problémem, přinejmenším počínaje hrami v Lake Placid roku 1980, jež vstoupily do dějin coby první na ryze umělém sněhu (který tam podnikaví Američané dokonce prodávali v originálních plechovkách jako suvenýr).
Nemohou se tudíž už opakovat scény z pravěku zimních her, kdy obleva často ochromila samotné jejich konání. Tak jako ve Svatém Mořici 1928. Tam nejen že spláchla závod na 10 000 metrů rychlobruslařů, když proměnila venkovní ovál v rybník, ale navrch před lyžařským maratonem na 50 kilometrů způsobila, že třetina běžců ještě před startem raději odstoupila, jelikož z trati se stala vodnatá břečka.
Ani o čtyři roky později v Lake Placid 1932 to nebylo o mnoho lepší, pročež organizátoři museli závod na 50 kilometrů přeložit o 20 kilometrů dál až do vyšších oblastí pohoří Adirondacks, kde v noci naváželi na nově zvolenou trať poslední zbytky sněhu. Přesto běžci na lyžích absolvovali některé pasáže po kamení a blátě, o přeskakování potoků nemluvě.
Sněhová kalamita během olympijských her v Pekingu.
Inu, dávno to bylo, a podobným historkám je už odzvoněno. V olympijském roce 2022 naopak středisko Jen-čching, v němž se utkávají alpští lyžaři, nabízelo až do neděle prapodivný pohled na bílé stuhy závodních sjezdovek s výhradně technickým sněhem, obklopené holými skalisky, svahy a loukami.
Tento způsob sjezdovek zdá se mi poněkud podivným. Takhle bizarně to vypadalo v olympijském středisku alpských lyžařů Jen-čching až do dneška, bílé stuhy s umělým sněhem se tu vinuly mezi hnědými skálami. Než přišla sněhová kalamita... https://t.co/hLj3OxwVQF
Hry, navenek deklarované coby mimořádně ekologické, se tudíž v očích některých expertů jeví naopak jakožto nejméně ekologické, protože veškerý sníh pro sportovce v Jen-Čchingu a Čang-ťia-kchou musela vyrobit sněhová děla za využití až 185 milionů litrů vody.
Té vody, která je jinak ve zmíněné oblasti nedostatkovým zbožím.
„Severní část Čang-ťia-kchou je extrémně suchá a má ještě méně vody než Peking. Je jí tu tak málo, že nestačí ani na pěstování zemědělských plodin,“ vysvětloval v reportáži České televize ekolog Čang Ťün-feng.
Proto bylo pro místní takovým šokem, když se scenérie změnila během jediného dopoledne v takřka ladovskou tuhou zimu.
 |
„V olympijské vesnici to teď vypadá jako obrovská kalamita,“ hlásila biatlonistka Jessica Jislová. „Vytáhli tam na odklízení sněhu ty úplně nejtěžší stroje, co mají. Pro nás je sice taková chumelenice celkem normální, ale tady na ni vůbec nejsou zvyklí.“
Biatlonisté jsou ze svých putování po světě zvyklí na ledacos. Přesto si Jislová v neděli ráno po probuzení při pohledu z okna pomyslela: Dneska to bude pekelně těžký závod.
Davidová: Jako by mi měly upadnout prsty. Trenér Gjelland ji chválil za běh |
„A byla to pravda,“ odkývala večer celá prokřehlá po zachumelené, mrazivé a větrné stíhačce v nečekané čínské zimě.
