Sportovní hra Windjammers vyšla v roce 1994 na arkádových automatech a asi málokdo čekal, že by se dnes mohla dočkat pokračování. Je to v podstatě vytuněný air hockey. Hráči se chopí některé z postav a snaží se hodit disk tak, aby pronikl do brankové zóny, ovšem postačí i to, pokud dopadne na hřiště a protihráč ho nezachytí. Některé postavy jsou rychlejší, jiné se lépe ovládají a samozřejmostí jsou speciální schopnosti.
Přiznám se, že jsem původní hru nehrál, přesto jako fanda retro her musím kvitovat, že se tvůrcům stylizaci a celkovou náladu devadesátek povedlo reprodukovat naprosto dokonale. Původní pixel art nahradila hi-res ručně kreslená grafika, stylizace zůstává a v pohybu je to paráda.
 |
Možná si teď říkáte, co je na hře připomínající pong tak zajímavého nebo těžkého. Na to vám záhy odpoví návštěva online režimu. Pravdou totiž je, že tutorial jen z rychlíku vysvětlí základní ovládání a na všechno ostatní si musíte přijít sami. S diskem totiž lze dělat úplné psí kusy. Je možné ho chytit a odhodit mnoha různými způsoby, přičemž velmi důležitou roli sehrává správné načasování. Na sto procent zde platí známé „easy to learn, hard to master“.
K tomu si připočtěte, že každá postava má jinou sílu, rychlost a hlavně speciálku, kterou lze použít jak ofenzivně, tak defenzivně. Tím ještě pořád nekončíme. Další důležitou proměnnou jsou vlastní hřiště. Kromě toho, že každé má trochu jiné brankové zóny, případně překážku uprostřed, je proměnlivá i délka a hlavně šířka. Rozdíly jsou ve výsledku poměrně velké.
Dotemu hru s trochou nadsázky přirovnává k Dark Souls Pongu, nicméně sám bych se spíš přikláněl k srovnání s bojovkami. I když se chcete naučit perfektně třeba jen jednu postavu, pokud chcete uspět, musíte vědět, jak fungují speciálky všech ostatních. Zbytek už je otázka tréninku. Hlavní pilíř, tedy online režim, vás toho bohužel moc nenaučí. Buďto koukněte nejdřív na nějaká videa, nebo si dejte režim versus proti počítači na nejnižší úroveň.
Windjammers 2 (Xbox Series X)
Po stránce obsahu je hra poměrně střídmá, na druhou stranu si nemyslím, že tento typ her potřebuje za každou cenu třeba příběhový režim. Postav je tak akorát, hřišť dostatek a jsou tu dvě minihry. V režimu Versus můžete hrát proti počítači, nicméně jasným benefitem je hraní u jedné televize s kamarády nebo někým z rodiny.
Problém je samozřejmě to, že rozdíl mezi začátečníkem a trochu zkušenějším hráčem je propastný a pro druhou stranu frustrující. Zatímco jeden bude rád, že tak tak chytí disk a v malé rychlosti ho hodí zpět, ten druhý vás „zabije“ perfektně provedeným hodem.
Takže buďto budete hrát od začátku spolu, nebo se každý trochu hru naučí. Jinak to nemá cenu. Hru proti počítači už jsem v tomto režimu zmiňoval, hodí se k tréninku.
Arcade zastupuje klasický zážitek, který evokuje návštěvu herny. Pilířem je hraní online s žebříčky, online statistikami, rychlým zápasem a hodnoceným zápasem. Hru jsem testoval na Xboxu Series X a Switchi a mohu konstatovat, že zážitek je rovnocenný. Nezaznamenal jsem nějaké kompromisy, například, že by hra na Switchi vypadala na první pohled hůře. Síťový kód působí v pořádku, naprostá většina zápasů, které jsem odehrál, byla krásně plynulá.
Windjammers 2 (Xbox Series X)
Windjammers 2 (Switch)
Jeden zásadní rozdíl tu ovšem je. Hra sice podporuje hraní cross-platform, nicméně jen mezi PC a Xboxem a cross-gen mezi PS4 a PS5. Switch zůstal osamocen. Hra se prodává za sníženou cenu a zároveň vyšla v Game Passu (na PC i Xboxu). Trochu mě tak vyděsil počet viditelných hráčů online. Na Switchi jsem dopoledne zaznamenal kolem devíti hráčů, večer pak přes dvacet. Na Xboxu tak od devadesáti do tří set.
Jistě, vždy jsem zatím měl s kým hrát. Jenže vzhledem k tomu, že hra je venku jen chvíli a navíc dostupná i v Game Passu, vzbuzuje to legitimní otázku, jakou má Windjammers 2 budoucnost. Za měsíc či dva může zůstat jen věrná skupinka hardcore hráčů, proti kterým si jako nováček neškrtnete. To je trochu škoda, protože Windjammers 2 je jinak po všech stránkách odladěná a zábavná hra.
