Práce, která vyšla v Jama Open Network, měla k dispozici data ohledně 62 tisíc lidí starších pětašedesáti let. A přináší pozitivní poselství. Ilustrujme ho rovnou na příkladu přínosu velmi prosté aktivity. Osmnáctiminutová procházka jednou denně byla ve srovnání s naprostou nečinností spojena se čtrnáctiprocentním snížením rizika demence.
I mírná aktivita má vliv
Aby mohli autoři studie porovnávat různé druhy fyzické aktivity, vzali si jako měřítko k ruce takzvaný metabolický ekvivalent, MET. Jeho jednotka představuje poměr metabolické rychlosti průměrného člověka při plnění jistého úkolu ve vztahu s jeho metabolickou rychlostí v naprostém klidu.
Podle kalkulátoru MET tak například, popisuje magazín Inverse, jedna minuta joggingu odpovídá sedmi MET minutám. Minuta strávená venčením psa se rovná třem MET minutám, minuta tenisu představuje 7,3 MET minuty, minuta jízdy na kole v tempu asi 16 kilometrů za hodinu kolem šesti MET minut. A pozor, minuta hry na čelo se vyrovná asi 2,3 MET minuty a minuta sexu při „mírné námaze“ pak 1,8 MET minuty.
Data vědci čerpali z archivu korejského systému zdravotního pojištění, sáhli po informacích o celkem 62 286 mužích a ženách, kteří procházeli pravidelnými zdravotními testy, sledovali je mezi lety 2009 a 2013. Při prvním netrpěl známkami demence žádný ze sledovaných, během následných dvaačtyřiceti měsíců se rozvinuly u 3 757 z nich.
Výzkumníci pány a dámy rozčlenili do čtyři kategorií. Základnu tvořili neaktivní lidé, zahálející senioři a seniorky, kteří dokázali za týden nevyprodukovat ani jednu MET minutu. Nedostatečně aktivní skupinu představovali ti, kteří za týden nashromáždili od jedné do 499 MET minut. Členstvím v aktivní skupině se mohli honosit ti, kdo si za sedm dní připsali mezi 500 a 999 minutami, což odpovídá doporučení Světové zdravotnické organizace. Muži a ženy, kteří tento údaj dokonce překročili, vystoupali do kategorie velmi aktivních, jejich průměrná hodnota byla 1 627 MET minut.
Silový trénink pomáhá svalům. Ale nejprve mozku, tvrdí vědci Velká činka, kettlebell, dřepy, kliky a hrazda jsou vaším přítelem, který vám zaručí silnější svaly. Přirozeně. Jenže pozor, ještě předtím zlepší váš mozek. Zatímco svaly začne silový trénink měnit až po týdnech cvičení, nervový systém začne posilovat mnohem dříve, zjistil výzkum. |
Vědce zajímalo, jak se jejich fyzická aktivita promítne do jejich mentální kondice. Zjistili, že velmi aktivní skupina měla ve srovnání se skupinou neaktivních o 28 procent nižší riziko rozvinutí demence, aktivní skupina o dvacet procent. A dokonce i muži a ženy, kteří na hodnotu doporučovanou Světovou zdravotnickou organizací nedosáhli, měli o deset procent větší šanci, že se u nich nemoc nerozvine, než vyznavači naprosto zahálčivého životního stylu.
Studie konkrétně načrtává, že ke čtrnáctiprocentnímu snížení rizika demence oproti naprosté nečinnosti stačí hodnota 300 MET minut týdně. A to zaručí opravdu málo, osmnáct minut ležérní chůze týdně, 80 minut zahradničení, ale též 85 minut chytání ryb.
Práce korejských vědců je dalším krokem pro pochopení přínosu fyzické aktivity pro boj s demencí, který však stále zůstává výzvou. Žádný jistý způsob prevence kognitivního úpadku věda stále nezná. Korejská práce však potvrzuje to, co naznačily již předchozí studie. Například srovnávací studie z roku 2014, která shledala, že z osmadvaceti výzkumů celkem čtyřiadvacet potvrdilo významnou souvislost mezi fyzickou aktivitou a prevencí demence. Mnohé studie však mají limity, například pracovaly s malým vzorkem respondentů a respondentek.
Onomu omezení se korejská práce vyhýbá, její datová základna je velmi rozsáhlá. Na jiný limit svého díla však autoři poukazují sami, je jím malý časový úsek. Jejich práce pořídila detailní záznam fyzické aktivity žen a mužů ovšem během pouhých čtyř let. Nemohla zhodnotit, jak se do jejich mentálního zdravotního stavu promítla, nebo nepromítla míra fyzické aktivity jejich života před sledováním. Jak s ním souvisí to, jak se věnovali, nebo nevěnovali cvičení jako třicátníci, čtyřicátníci.
Cvičení pomáhá i mozku, který již s demencí bojuje
Zájem o benefity, které přináší kognitivní kondici cvičení, potvrzuje i studie Kaitlin Casaletto z Kalifornské univerzity. A i tato práce nabízí nadějnou zprávu. Doložila totiž, shrnuje server CNN, že cvičení zvyšuje hladiny proteinu, který posiluje komunikaci mezi mozkovými buňkami skrze synapse, což může být klíčový faktor pro rozvoj demence. Ochranný efekt navíc výzkum shledal i v případě aktivních starších lidí, jejichž mozky již vykazovaly známky Alzheimerovy choroby a dalších kognitivních nemocí.
I Casaletto připomíná, že doklady o tom, že fyzická aktivita může snižovat riziko demence o třicet až osmdesát procent, přinesly již předchozí studie. Dodává však, že věda nevěděla, jak přesně k tomu na biologické rovině dochází u lidí. Právě to teď podle jejího mínění objasňuje její práce.
„Popsali jsme, a to poprvé jde-li o lidi, že cestou, jak fyzická aktivita podporuje zdraví mozku, mohou být právě synapse,“ uvedla Casaletto. Podle jejích slov, píše server New Atlas, výzkum naznačuje, že zlepšení synaptických funkcí skrze fyzické cvičení může být jednou z cest, jak odvrátit stařeckou demenci.
„Synapse jsou kriticky důležitou spojkou mezi nervovými buňkami, je to místo, kde se odehrávají všechna ’kouzla’, jde-li o kognitivní schopnosti. Všechno naše myšlení a paměť jsou výsledky synaptických komunikací,“ připomíná přitom Castaletto.
Ochranný efekt fyzického cvičení pro mozkové zdraví prokázala v případě myší věda již dříve, americký výzkum shrnutý v magazínu Alzheimer’s & Dementia: The Journal of the Alzheimer’s Association teď dokázal totéž u lidí. Prokázal, že ti muži a ženy, kteří se víc hýbali, měli více ochranných proteinů.
„Čím víc fyzické aktivity, tím vyšší hladiny synaptických proteinů v mozkové tkáni. To naznačuje, že jde-li o zdraví mozku, počítá se každý pohyb,“ zdůrazňuje vědkyně. A doplňuje, že to zřejmě platí i o mozcích, které již nesou známky Alzheimerovy choroby nebo jiného druhu demence.
„Naše data posilují význam začlenění pravidelné fyzické aktivity do našich běžných životů, bez ohledu na to, jak mladí nebo staří jsme,“ doplňuje Heather Snyderpvá, viceprezidentka americké Alzheimerovy asociace.
