Pozornost celého světa se upíná k jednomu číslu – 1,5 stupně Celsia. Pokud totiž globální oteplení výrazněji převýší tuto hodnotu, dojde k destabilizaci životního prostředí s drastickými dopady pro život na Zemi. Cesta k zabránění nepříznivým scénářům, na nichž se shoduje vědecká komunita, je v jednom ohledu jasně daná. Všechny státy si musí stanovit splnitelné a zároveň dostatečně ambiciózní závazky tak, aby v co největší míře omezily produkci skleníkových plynů.
Česká republika zatím své cíle definovala ve strategiích jednotlivých resortů. Stěžejním dokumentem je takzvaná Politika ochrany klimatu, ve které si ministerstvo životního prostředí vytyčuje postup s výhledem do roku 2030, potažmo 2050. Dílčí kroky pak stanoví mnohé specifické zákony a předpisy.
Značná část evropských zemí používá i jiné nástroje. Čtrnáct z nich svou strategii ukotvilo v jednotné legislativě neboli takzvaném klimatickém zákonu. „Klimatický zákon je zjednodušené označení pro rámcový předpis, který upravuje základní cíle, principy a pravidla pro řešení klimatické krize na vnitrostátní úrovni,“ vysvětluje pro iDNES.cz Hana Müllerová, právnička z Ústavu státu a práva se specializací na klimatické právo.
S čím přijde nová vláda?
Budoucí vláda o klimatickém zákoně jasno nemá. „Česká republika bude konstruktivním partnerem v globálních snahách o ochranu klimatu,“ slibuje SPOLU a PirSTAN v koaliční smlouvě. Dokument obsahuje řadu obecně formulovaných plánů, o legislativním ukotvení cílů se v něm ale nemluví.
Straničtí odborníci nicméně zákonnou cestu nevylučují. Pozitivně se o klimatickém zákoně vyjádřil místopředseda pro oblast životního prostředí KDU-ČSL Petr Hladík. „Je to jedna z možnosti, mě osobně připadá dobrá,“ sdělil iDNES.cz. Dodal však, že o konkrétní podobě návrhu koalice zatím nejednala.
DOKUMENT: Koaliční smlouva uzavřená mezi ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráty a STAN |
Podle Starostů a nezávislých se toto opatření dokonce zvažuje. „Ochrana klimatu a adaptace na klimatickou změnu je podle našeho názoru průřezové téma, které se dotýká většiny oblastí našeho života. Zvažujeme tedy jeho legislativní ukotvení. Z minulé doby vidíme, že strategie jsou často pouze na papíře a nedochází k jejich naplňování,“ uvedl pro iDNES.cz nový poslanec hnutí STAN Lukáš Vlček.
Klimatické zákony mají podle slov Müllerové ve světě různé názvy, struktura je však vždy obdobná. „Stanoví zejména procentní cíle snižování emisí pro daná časová období vycházející z cílů Pařížské dohody, formuluje principy, jimiž se má celá oblast řídit, dává základ opatření k dosažení cílů pro různé sektory, upravuje institucionální zajištění a mechanismy kontroly plnění cílů, případně též zakládá odborný poradní orgán pro danou oblast,“ říká právnička Müllerová.
Doplňuje, že zavedení klimatického zákona není povinností žádného státu, může mít ale dlouhodobé výhody. „Přijetím rámcového zákona se jednak daná problematika v rámci právního řádu zpřehlední, tedy všechny důležité otázky jsou upraveny v jednom předpisu, jednak stát přijetím takového předpisu na úrovni zákona vysílá svým občanům zprávu, že to s řešením problému klimatu myslí vážně,“ říká právnička a dodává, že by nastupující vládě tuto cestu doporučovala.
Vymahatelnost závazků
Ukotvení mitigačních (zmírňovacích) a adaptačních cílů v legislativě s sebou nese i snazší vymahatelnost zelených politik, a to třeba v případě, kdy stát selže v jejich naplňování.
„Klimatický zákon může usnadnit podávání žalob, protože žalobci mají ustanovení, o která se mohou opřít v právní argumentaci.“
Hana MüllerováOdbornice na klimatické právo z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR
Samotný zákon ale podmínkou úspěchu žalob není. Jedním ze slavných případů je například rozhodnutí nejvyššího soudu v Nizozemsku z roku 2019. S odvoláním na ochranu lidských práv občanů nařídil místní vládě snižovat emise skleníkových plynů výrazně rychleji. Podobných žalob vlád, ale i soukromých firem bylo ve světě podáno přes šest set.
Jednu z nich letos iniciovala skupina českých občanů, kteří založili spolek Klimatická žaloba. Později se k nim jako další žalobce přidala obec Svatý Jan pod Skalou. Podle nich české státní orgány nechrání dostatečně práva občanů zaručená ústavou a neplní své mezinárodní závazky ve vztahu ke změně klimatu.
„Napadáme obecnou exekutivní nečinnost jednotlivých ministerstev, skrze kterou zasahují do našich základních práv jako je právo na příznivé životní prostředí, ochranu zdraví a další,“ popsal právník a člen rady spolku Klimatická žaloba Martin Abel.
Infografika Koncept: Uhlíkový rozpočet od autora Fakta o klimatu.
Česká republika je jedním z největších producentů skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele na světě. Mimo to nesměřujeme k plnění svého uhlíkového rozpočtu, tedy férového dílu z počtu emisí, které mohou být vypuštěny, aby byla dodržena Pařížská dohoda. Česko by jej současným tempem překročilo dvaapůlkrát, vyplývá ze studie vědců z Manchesteru. „V tomto kontextu je absurdní mluvit o dodržování mezinárodních závazků,“ komentuje Abel.
O nedostatečném důrazu na agendu ochrany prostředí hovoří i právní odbornice Müllerová. „Řešení klimatické změny nebylo dosud politickou reprezentací ČR považováno za prioritu,“ říká.
Soudní ochrana práv budoucích generací?
Z logiky uhlíkového rozpočtu vyšel nedávno v rozsudku spolkový ústavní soud v Německu. Ten v letošním dubnu rozhodl, že Berlín musí přepracovat současný klimatický zákon a navýšit cíle na další desetiletí tak, aby byly v souladu s plněním férového dílu.
„Německý soud přichází s důležitým principem klimatické spravedlnosti, který říká, že aktuální politika současné generace nemůže vést k tomu, že přenese břemeno řešení klimatické krize na generace následující,“ osvětluje Abel. České soudy by se podle něj mohly řídit stejným principem, jelikož se často u sousedů inspirují.
Paříž padla. Mladí zvládnou šetřit emise jinak než starší, říká Brabec |
Rozsudek by tak mohl dopadnout na nastupující vládu. Ta by se potom nevyhnula povinnosti klimatické cíle navýšit. Jejich přesnou podobu by určil soud na základě předložených důkazů. „Lze očekávat, že stanovené závazky by se blížily tomu, kam směřuje Evropská unie jako celek, což je především klimatická neutralita v roce 2050,“ odhaduje právník a dodává, že v úspěch žaloby věří.
Vláda by pak musela předložit detailní realistický plán, jak k úplné dekarbonizaci v polovině století dojít. Ústní jednání v případu české klimatické žaloby se očekává ještě v tomto roce.
