Šestadvacátou Konferenci OSN o změně klimatu (COP26) média označovala jako poslední šanci na záchranu planety nebo rozhodující událost. Experti upozorňují, že se převratný výstup neočekával. A to z toho důvodů, že směrodatnou smlouvu už dávno máme, je jí Pařížská dohoda z roku 2016. Cílem summitu proto bylo zhodnotit, zda se ubíráme správným směrem, a vymyslet, jak zlepšit své úsilí do budoucna tak, abychom stanovené cíle naplnili.
„Glasgow mělo nastínit jasnější vizi, jak dosáhnout globální klimatické neutrality,“ sdělil ekolog Alexander Ač z Ústavu pro výzkum globální změny Akademie věd ČR, který se summitu sám účastnil.
„Pařížská dohoda je obecná, ale základní cíle rámuje relativně dobře. Nyní je potřeba se soustředit na konkrétní postupy,“ doplnil expert na energetiku a změnu klimatu Hnutí Duha Jiří Koželouh.
Vágní pakt, nebo pokrok?
Hlavním výstupem letošní konference je smlouva, kterou po vášnivých debatách ve čtvrté podobě schválily všechny zúčastněné státy. V ní se poprvé upozorňuje na potřebu odklonu od fosilních zdrojů energie, konkrétně je zde formulace o útlumu uhlí. Mimo to vyzývá ke každoročnímu hodnocení naplňování národních plánů a řeší globální trh s emisními povolenkami.
„Smlouvu bych označil za dobrý posun. Málokdo by před COPem předpokládal, že by se v závěrečné dohodě mohla objevit slova o konci fosilních paliv,“ komentuje zakladatel serveru Fakta o klimatu Ondráš Přibyla s tím, že jsou nutné další kroky.
„Sice stále něco domlouváme, ale atmosféra to necítí. Globální emise pořád rostou.“
Alexander Ačvědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR
Ekolog Ač se domnívá, že dokument sice pokrokem je, některé důležité body v něm ale chybí. „Zaprvé bych očekával od konkrétního roku zrušení veškerých dotací pro fosilní zdroje. Dále se nezmiňuje žádné další zpoplatnění emisí na globální úrovni, jako například uhlíková daň,“ kritizuje Ač.
Výsledky jsou podle některých zklamáním i proto, že podstatnější změny se odkládají. Jediné jasné datum v závěrečné smlouvě je příští rok, do kdy mají státy aktualizovat své národní plány. „Navzdory drobným pokrokům se důležitá rozhodnutí odsunula na později,“ hodnotí Jitka Martínková z Klimatické koalice.
Jasný globální trend
Na to, zda byl summit úspěšný, se názory různí. Z aktivistických kruhů zní hlasy, že politici nejsou ochotni přijmout dostatečné závazky a místo toho prázdně řeční. Na druhou stranu jiní považují konferenci za další krok v řešení klimatické krize a jasný signál, že se svět vydává udržitelnou cestou.
Podle strategií, kterými se mocnosti řídily před COPem, by se planeta oteplila téměř o tři stupně Celsia oproti době před průmyslovou revolucí. Optimistický scénář predikuje, že kdyby země dodržely nové smlouvy a deklarované krátkodobé i dlouhodobé cíle, směřujeme po summitu k oteplení o 1,8 stupně Celsia do konce století, uvádí index Climate Action Tracker.
Proto hlavní vyjednavač České republiky Pavel Zámyslický hodnotí summit jako podařený. „Pozitivní zprávou jsou výstupy ostatních států, významných emitentů, kteří se chytli stejného směřování jako my. EU nezůstane sama ve hře,“ sdělil v rozhovoru pro iDNES.cz. Cíl Pařížské dohody je podle něj stále dosažitelný.
„COP je možné hodnotit jako úspěch v tom, že evidentně existuje politická a společenská vůle směřovat k oteplení alespoň o dva stupně Celsia. Země se postupně odklání od fosilních paliv, budují obnovitelné zdroje a snižují emise, to je jasně nastolený trend.“
Ondráš PřibylaFyzik a popularizátor vědy
„Výmluvy o tom, že Čína a Indie nic nedělají, zcela přestávají platit,“ dodává expert z Hnutí Duha Jiří Koželouh. Oba státy, jedni z největších emitentů na světě, se totiž přihlásily k uhlíkové neutralitě a Indie plánuje vyrábět polovinu energie do konce dekády z obnovitelných zdrojů. Mocnosti, které byly dříve v otázkách ochrany klimatu skeptické, mají nyní mnohem větší ambice než Česká republika.
Česko se změnám nevyhne
Česká republika vystoupila na COPu s kritikou současné evropské politiky. Premiér Andrej Babiš (ANO) označil strategii, jejíž jsme součástí, tedy evropský balíček Fit for 55, za nebezpečnou ideologii. Ke kritice se později přidal i usnesením Senát ČR. Kvůli výrokům politiků získalo Česko na konferenci anticenu Fosilie dne.
Zákon o snižování emisí je jedna z dobrých možností, zní z koalice |
Závěry konference budou mít na nás dle expertů vliv v každém případě. „V současné chvíli si vybíráme, zda se k zelené transformaci postavíme pasivně a budeme se snažit trucovitě říkat, že jakákoli ambice je bláznovství, nebo budeme konstruktivní. Osobně si myslím, že trucovitý přístup a snaha zakonzervovat stav, který máme, nepovede v měnícím se světě k dobrým výsledkům,“ upozornil Přibyla.
O tom, jakou cestu zvolíme, rozhodne příští vláda. Podle ekologa Ače se vzhledem ke skutečnosti, že české emise jsou na obyvatele vyšší než ve většině států světa, výraznému navyšování závazků nevyhneme.
Mravenčí práce
Na klimatických summitech přichází politici s proslovy a deklaracemi, větší roli ale hrají vyjednávací týmy zemí, které domlouvají jednotlivá opatření a společně je koordinují. Výstupem vyjednávacích týmů je mnoho dílčích závazků a dohod. Nejvíce po letošním COPu rezonují čtyři.
Jednak je to smlouva o zastavení odlesňování do roku 2030, v ní se oproti dřívějším úmluvám o deforestaci objevili významní signatáři jako jsou Brazílie, Čína nebo Rusko. Dalším úspěchem je dohoda o snížení produkce metanu o 30 procent, taktéž do konce dekády.
K oběma iniciativám se Česká republika přidala v rámci EU. Dopad bude mít pro tuzemsko dle Jiřího Koželouha především smlouva o metanu, Česko by k jejímu naplnění mohlo přispět urychlením zákazu skládkování biologických materiálů, který se odložil na rok 2030.
Definitivní konec uhlí
Třetím důležitým bodem je přihlášení se dalších zemí k dohodě o odklonu od uhlí. Opustit tento fosilní zdroj do konce dekády se zavázaly například vlády Vietnamu, Jižní Koreji, Indonésie, Španělska a mnoha dalších zemí. Mimo to se k původnímu závazku, že se nebudou financovat nové uhelné elektrárny v zahraničí, připojily další desítky států včetně Číny. Dohoda už nyní nese ovoce, jelikož od roku 2016 se počet nově vystavěných uhelných elektráren globálně snížil o více než tři čtvrtiny.
Česká republika smlouvu o konci uhlí nepodepsala. Dosluhující vláda hovořila o zavření všech elektráren na uhlí v roce 2038, nastupující garnitura v koaliční smlouvě konkrétní datum nestanovila, přestože v kampani slibovala konec uhlí do konce desetiletí.
Očekává se, že by koalice mohla plány upřesnit v programovém prohlášení. „Rok 2038 je absolutně neadekvátní a víme, že by to mělo být nejpozději v roce 2030,“ tvrdí Ač a dodává, že k odklonu budeme stejně dohnáni politickým tlakem nebo změnami na trhu.
Podle Jiřího Koželouha je konec získávání energie z uhelných elektráren stěžejním úkolem pro další dekádu. „Uhlí je emisně nejnáročnější zdroj. Proto odklon od něj je nejefektivnější cestou, jak rychle snížit emise, pokud jej budeme nahrazovat zejména obnovitelnými zdroji energie,” říká. Tak by podle něj měla urychleně učinit i nová vláda.
Za spalování uhlí platíme zdravím. Elektrárny přesto dostávají výjimky |
Čtvrtým podstatným výstupem COPu je naplnění článku šest Pařížské dohody, tedy sladění pravidel pro trh s emisními povolenkami a zdanění uhlí. To kromě Evropy využívá i řada dalších hráčů jako třeba Čína nebo některé státy USA. „Dohoda nám umožní kompatibilitu a koordinaci mezi jednotlivými trhy s uhlíkovými povolenkami. Trh totiž může pomoci snižovat emise ještě více než státní regulace,“ komentuje Přibyla a dodává, že jde pozitivní překvapení konference.
Nejdůležitější otázkou je, zda budou státy schopny uzavřené pakty dodržet a provést dostatečné kroky v nejbližší době. Pokud se totiž řešení klimatické krize bude odkládat a emise dále porostou, dojde podle odborníků k nenávratným změnám s drastickými dopady. O budoucnosti nás všech tak rozhodne, co budeme schopni změnit v tomto desetiletí.