Začněme zdravotním stavem Miloše Zemana. Nedávno jste ho navštívil, asi hodinu s ním mluvil. Jsou podle vás namístě debaty o aktivaci článku 66 a odebrání pravomocí prezidenta?
Řekl bych dvě teze. První, že vzhledem k atmosféře – o které bych si myslel, že nepodléhám, ale přesto jsem jí podlehl – tak jsem našel Miloše Zemana v lepší kondici, než jsem čekal. Těch padesát minut jsme spolu opravdu normálně hovořili. Alespoň po technické stránce určitě normálně. Možná, že jsem do něj tolik nerejpal, mluvil jsem s ním šetrněji, jestli je to trefné slovo.
Teze B je, že je samozřejmě vážně nemocen. A úvaha o tom, jestli bude někdy schopen vrátit se k normálnímu – a teď bych chtěl podtrhnout slovo normálnímu – výkonu prezidentských pravomocí a úkolů, to nechci vyjadřovat. Samozřejmě jsem přesvědčen, že je schopen vykonat pár dílčích rozhodnutí, na která teď všichni čekají. Zejména neutěšení senátoři. V souvislosti s demisí vlády a jmenováním nového předsedy vlády. Ty, já myslím, on stoprocentně zvládne.
Prožil jsem si své s koaličními vládami. Mohu říct, že mít trojkoalici s pány Luxem a Kalvodou bylo dostatečně smutným zážitkem mého života. Že by byli lídři pětikoalice nějací jiní a slepě poslouchali vůdce Fialu, to neočekávám.