V australském měsíčníku Quadrant jsem právě dnes četl článek Petera Smithe o „covidových statistikách“. Je až neuvěřitelné, jak identické jsou metody vytváření nepravd v České republice a v Austrálii, v Evropě a u protinožců. Peter Smith proto oprávněně začíná větou „statistiky by neměli používat nestatistici, zejména ne epidemiologové“. A uvádí řadu příkladů. Mohl bych to okopírovat, není to podobné, je to úplně stejné.
Hra na očkované a neočkované je jeden z příkladů. Podívejme se na data ockovani.opendatalab.cz o vývoji covidu minulý týden. Zaujalo mne, že podle tohoto zdroje za týden zemřelo v České republice ve spojitosti s covidem 30 neočkovaných a 30 očkovaných (plus jeden napůl očkovaný). Znamená to, že se jedná o epidemii neočkovaných? Smí se říci opravdu cokoli? Jestli jsou tato čísla informacemi o něčem, pak o tom, že očkování moc nepomáhá. (Ale statistikové vědí, že očkovaní a neočkovaní jsou zástupci v mnohém odlišných skupin obyvatel, a že se proto žádné „velké“ závěry dělat nemají)“.
Nakažených bez očkování je šestkrát víc než očkovaných. A rozdíl se zvětšuje |
Michal Semín si v osobní korespondenci na základě materiálu ÚZIS všiml, že v úterý 26. října 2021 bylo v nemocnicích – „s covidem“ – 606 neočkovaných, zatímco 447 očkovaných, je to tedy 57 % : 43 %. Je to dostatečně velký rozdíl? Znamená to, že jsou v nemocnicích jen neočkovaní?
Zajímavé jsou i obrovské rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi. Např. v okresní nemocnici ve Frýdku-Místku je hospitalizováno 22 neočkovaných a 26 očkovaných, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze 5 neočkovaných a 14 očkovaných, ve Fakultní nemocnici Brno 34 neočkovaných a 30 očkovaných, v Olomouci je poměr 11:10. Cokoli si o těchto náhodně vybraných číslech můžeme myslet, v žádném případě se nedá mluvit o epidemii neočkovaných.
Covid se stal epidemií neočkovaných. Vojtěch zmínil odstrašující Ostravsko |
Všimněme si, že – na rozdíl od dalších nemocí – není zkoumáno, zda a jak byli lidé léčeni. Jediné kritérium je očkován vs. neočkován, což je naprostá urážka medicínské profese. Od začátku jsme upozorňovali na to, že ideology covidu a kovidismu nezajímá léčení, ale jen a jen vakcinace, očkování. Normální však vždycky bývalo nemoc léčit, nenormální je snažit se nemoc „vyzmizíkovat“, odstranit, eliminovat – navíc nevyzkoušenými vakcínami.
Říká-li ředitel u nás největší nemocnice – v Motole – Miloslav Ludvík, že mají léků na covid dostatek, ale že se nepoužívají, není to úplně absurdní?
To, co se v reálném světě děje, ovlivňují vždy a v každém případě ideje a zájmy. Je přesmyčka od léčení k vakcinaci způsobena chybnou medicínskou teorií (tedy idejemi), nebo dobře motivovanými zájmy lékařů na straně jedné a farmaceutických firem na straně druhé? Léčení je pracné a zdlouhavé, vakcinace je snadná a rychlá. To dává pro každého racionálně se chovajícího člověka zcela jasný návod – radši očkujme (a na pacienta se ani nepodívejme). Kolik pozitivně testovaných (a tím automaticky „obviněných“ z onemocnění covidem) žádný lékař nikdy neviděl? Znám osobně řadu případů tzv. nemocných s covidem, kteří se s lékařem nikdy nesetkali.
Motivace jednotlivých lékařů – čili mikrojednání – je docela pochopitelná. Něco jiného je makrojednání, motivace farmaceutického průmyslu a medicínských firem – nemocnic. Pro ty jsou finanční efekty zcela jednoznačné (platby pojišťoven za lůžko JIP jsou daleko vyšší) a přirozená motivace zvyšovat si zisk vysvětluje vše. Každý jednotlivý lékař je mikrosubjektem, ale lékaři jako celek jsou makrosubjektem se zcela specifickým chováním. Tam dominuje zájem očkovat.
Píšu (a píšeme) o tom již rok a půl. Dnešní vydělování neočkovaných a jejich vinění z epidemie je nová kvalita. Svědčí o odvaze k novému stupni obelhávání občanů.
