Aby si mohla plnit sny, přestěhovala se z Valašského Meziříčí do Přerova, kde se ve svém řemeslu zlepšuje. „Žiju tu už tři roky. Ve čtrnácti jsme sem s maminkou přijely,“ vykládá česká naděje, která je odhodlaná tenisu obětovat vše.
Proč právě Přerov?
S tenisem jsem začínala v maličkém klubu TK Na Dolině, jenže postupem času jsem neměla dost sparingů, navíc ani trenéři nebyli stálí. Pro změnu jsem se rozhodla díky panu trenérovi Machovskému staršímu.
Přitom na Moravě má největší tenisové renomé Prostějov.
I tam jsem nějakou dobu hrála a Prostějov jsem reprezentovala na mistrovství republiky do čtrnácti let. Ale poté jsme se rozdělili, do toho jsem se spojila s jiným trenérem, takže jsem se usadila v Přerově.
Byl to pro vás těžký přesun?
Žádná změna není lehká, obzvláště ze začátku. Ale kdybych takové rozhodnutí nepodstoupila, nehraju dnes tak, jak hraju, a nejsem tam, kde jsem. Zpětně jsem za to ráda.
Je taková psychická odolnost typická i pro vaši hru?
Asi ano. Jsem takový typ, že se s psychikou nemusím moc prát. Nestane se mi, že bych se v polovině zápasu rozsypala.
Tenisová naděje Nosková: Ženský titul je takový můj vstup mezi dospělé |
To zní až flegmaticky.
Já jsem těžce flegmatická!
Ukázala jste to i při domácím turnaji v Přerově. Ve vítězném finále jste s o patnáct let starší Rumunkou Ignatikovou po první sadě prohrávala.
Byl to těžký zápas. Promítl se do toho celý turnaj. Hrála jsem s holkama z první dvoustovky, takže všechny mače byly náročné. Finále a první kolo byly jednoznačně nejtěžší.
Takže ani tehdy žádné nervy?
Nervózní nebývám. Do posledního míčku se soustředím na svou hru.
Jaké to bylo, vyhrát na domácím kurtu?
Podpora byla větší než na jakémkoliv jiném turnaji. Hrát v Česku, navíc v mateřském klubu, byla obrovská výhoda. Ale diváci nejsou všechno, pomohlo mi, že tam mám hodně natrénováno.
Považujete přerovský turnaj za svůj největší dosavadní úspěch? Letos jste vyhrála také mistrovství republiky nebo juniorský grandslam - Roland Garros.
Přerov je určitě nejlepší výsledek v seniorské kategorii. Juniorky na Roland Garros si samozřejmě také vážím, ale nechci to srovnávat.
Linda Nosková v juniorském finále Roland Garros.
Mistrovství republiky jste nezmínila.
Nebyly tam totiž ty nejlepší hráčky. Brala jsem to jen jako zpestření v programu, myslela jsem, že nebudu mít moc zápasů, tak jsem si zahrála Pardubickou juniorku a potom jela hned na mistrovství. Nejdříve jsem toho měla málo a pak zase moc.
Jaký je rozdíl mezi juniorskou špičkou a ženským tenisem?
Je to jiné. Za prvé, téměř všechny hráčky na juniorských podnicích znám, protože se na turnajích pravidelně potkáváme. U žen to tak není, takže kolikrát nevím, s čím na mě soupeřka půjde. V seniorské kategorii je tenis rychlejší a techničtější. Jsou tam opravdové hráčky, u juniorek jsou výsledky a především výkony kolikrát nekonzistentní. Ale já mám k soupeřkám respekt vždy. Ať je to u juniorek, nebo u žen.
Juniorské soutěže už ale pomalu opouštíte.
Je to tak. Před letošním French Open jsem naposledy zase hrála Roland Garros - v roce 2020. Řekly jsme si, že juniorské soutěže vyškrtneme úplně.
Tenistka Nosková ovládla na Roland Garros dvouhru juniorek |
Velký skok?
Ani moc ne. Vždycky jsem směřovala výš. Snažím se stoupat vzhůru!
Neplánujete ani obhajobu na juniorském Roland Garros?
Ne. Už žádné juniorky. Národní, mezinárodní ani grandslamy. Do kvalifikace seniorského French Open bych měla dostat volnou kartu, což je skvělé! Tam chci rozhodně dojít co nejdál. Dnes může zvítězit i kvalifikantka.
Zrodila se hvězda. Raducanuová slýchá chválu i předpovědi mimořádné kariéry |
Narážíte na letošní US Open? Ve finále se střetly dvě teenagerky.
Ano, vítězka Emma Raducanu je velká motivace a výzva zároveň. Vždy z kvalifikace došla daleko, vítězství US Open to jasně dokazuje. Jde vidět, že to zkrátka jde, a musím makat, abych se tam dostala.
Kde tedy zamakat, abyste se neztratila ani mezi dospělými?
Určitě servis. Základní problém u mě! Zejména v poslední době. Snažím se na něm pracovat, protože podání mám hodně proměnlivé. Potřebuji také lépe usazovat údery. Snažím se hrát útočnou hru a ne vždy mi to vyjde. Takže ideálně nabrat do úderů jistotu. A pak musím také zapracovat i na kondiční stránce. Zejména na rychlost a výbušnosti.
Náročná sezona se vám chýlí ke konci. Co vás ještě čeká?
V kalendáři místo mám. Chtěla bych do sedmnáctých narozenin stihnout dva turnaje. Jeden antukový a pak se přesunu na tvrdý povrch.
A ambice do dalších let?
V nejbližších časech chci hlavně stoupat žebříčkem. Tak, abych se dostávala na profesionální turnaje bez divokých karet. A k tomu chci vylepšit svůj tenisový projev.
Nedělá vám problém, že jste po vašich úspěších více na očích?
Vnímám to, občas o sobě čtu zprávy. Ale že bych se tím nechala ovlivnit? Kdepak, nepřekáží mi to.
 |
Vrcholový sport a škola. Jak to jde dohromady?
Právě že nejde. Školu jsem ukončila, ale ještě si tím nejsem stoprocentně jistá. Minulý rok mi to hodně překáželo, i když byla distanční výuka. Myslela jsem si, že to bude lehčí, ale nebylo. Není to jednoduché skloubit, ani s individuálním plánem výuky. Chci se plně soustředit na tenis.
Jak vypadá váš typický den?
Dopoledne mám trénink, po obědě se vracím znovu na kurt. Pak chvíli pauza a vpodvečer ještě kondiční příprava. Následuje regenerace a spánek.
Je to velká oběť? Navíc se stěhováním.
Je to velká oběť na úkor osobního života nebo socializace a vzdělání. Vsadit všechno jenom na tenis se leckdy nevyplácí, ale někdy naopak ano. Já jsem taková, že mi to nevadí. Chci se v tenise zlepšovat, a když něco chci, dám tomu úplně všechno.
