„Chceme, aby všichni hráči, kteří do klubu přijdou, poznali, co je Brighton zač,“ vysvětloval před časem Chris Hughton, bývalý trenér a člověk, jenž tým z jižního anglického pobřeží před čtyřmi lety dostal do Premier League.
I on si v pondělí večer jistě sedne k televizi, aby viděl, jak mužstvo, které zčásti poskládal, může po šesti kolech aktuální sezony senzačně vystoupat na nejvyšší stupínek anglické ligy.
Před Liverpool, Chelsea, Manchester City i další favority.
Přestřelka nováčka s Liverpoolem i porážka United. Do čela může Brighton |
„Skvělá příležitost. Vyhráli jsme zatím čtyři z pěti duelů, což je výborný start. Ale nemůžeme se nechat unést, koukat se příliš dopředu a myslet si, že jsou rázem všechny problémy za námi,“ krotí euforii před večerním soubojem s Crystal Palace (21.00) současný kouč Graham Potter.
Logicky. Vždyť to je teprve pár měsíců, co měli fotbalisté Brightonu v Premier League namále.
Horší, než ukazovala čísla
Potýkali se s bídnou koncovkou a ještě jedenáct kol před koncem posledního ligového ročníku byli navzdory všeobecné chvále expertů a odborníků za kultivovaný herní projev a atraktivní pojetí jen tři body nad zónou sestupu.
S jednačtyřiceti body nakonec skončili šestnáctí a trenér Potter se ohlíží: „Během sezony jsem to říct naplno nemohl, ale teď se asi všichni shodneme na tom, že jsme měli vážně dost smůly.“
Nepodezírejte ho z laciných výmluv.
Očekávané góly alias xGOčekávané góly, ve světě dat známé pod zkratkou xG, udávají pravděpodobnost, že daná střela skončí brankou – a to na základě její charakteristiky a toho, co jí předchází. Do výpočtu promlouvá místo pokusu, část těla, kterou hráč vystřelil, typ útoku či asistence. |
Ostatně i sofistikovaná data dodávají jeho slovům váhu. A uvádějí je do kontextu: rozdíl mezi očekávanými vstřelenými i inkasovanými góly podle matematických modelů a skutečností byl u Brightonu v minulém ročníku enormní.
Tak třeba defenzivu měl mít na základě populární metriky xG třetí nejlepší za Manchesterem City a Chelsea, ovšem realita byla docela jiná...
„Trenérovi jednoznačně věříme. Jeho metodám, tréninku a výběru hráčů,“ říká však pro The Athletic sportovní ředitel klubu Dan Ashworth. „A momentálně se nám to vrací,“ těší ho.
Vůbec jde o zajímavý klub.
Dotovaný britským pokerovým profesionálem a byznysmenem. S odvážnou vizí, vlastní filozofií i silným příběhem, který se točí kolem čtvrtstoletí starého nerváku.
Tak jako si Manchester City připomíná zlatý titulový gól Sergia Agüera, mají vyznavači modrobílých barev před očima poněkud ušmudlanou trefu Robbieho Reinelta z jednoho dlouhého odpoledne kdesi v Herefordu.
24 years ago I was at Hereford, 1-0 down we were going out of the football league. If we win on Monday night we are top of the premier league. The stuff of dreams. It might not happen, but to be this close is incredible. Pray for the good guys Monday night. #bhafc https://t.co/9TJ993S0MH
Psal se rok 1997 a Brighton hrál ve čtvrté anglické lize o udržení a de facto o přežití. Po vlastním gólu prohrával, ale právě zrzek s kudrlinami ho gólem na 1:1 v profesionálních soutěžích zachránil.
„I kdybychom se jednoho dne dostali do Ligy mistrů, stejně vám každý fanoušek Brightonu poví, že nejdůležitější utkání v historii klubu bylo to s Herefordem,“ líčil v tématu magazínu FourFouTwo fanoušek Alan Wares. „Kdybychom tenkrát prohráli, Brighton & Hove Albion už by dnes neexistoval.“
Bez přehánění: klub tehdy přežil klinickou smrt.
A začala dlouhá a pořád dost strastiplná a nákladná rekonvalescence.
Byli bezdomovci, teď jsou mezi elitou. Brighton slaví historický postup |
Kvůli dluhům musel prodat vlastní stadion a domácí zápasy hrál další dvě sezony v přes sto kilometrů vzdáleném Gillinghamu. Pak se vrátil na kraj Brightonu do nevlídného prostředí na Withdean Stadium, který obklopuje atletická dráha a který za druhé světové války sloužil jako márnice. A později z něj byla zoo...
I movitý šéf klubu Tony Bloom, který pomohl vystavět současné moderní zázemí, o tehdejší éře říká: „Byli jsme bezdomovci.“
A zatímco Hereford tenkrát po remíze sestoupil a z problémů se nevyhrabal - hraje až šestou nejvyšší soutěž -, Brighton patří mezi nejzajímavější malé kluby současné Anglie.
Po slavném postupu mezi elitu, který v klubu prožil i bývalý český reprezentant Jiří Skalák, sice neskončil v Premier League výš než na patnáctém místě, nynější vydařený start mu však dovoluje snít minimálně o první desítce.
Dlouhodobý plán
Taková je i střednědobá vize.
Když se Brighton před dvěma lety loučil s oblíbeným koučem Hughtonem, který z klubu učinil prvoligový, a angažoval Grahama Pottera, byla to výrazná změna.
Překvapilo, s jakou rychlostí nový muž vštípil fotbalistům docela jiný styl fotbalu: kombinační, pohledný a mnohem méně urputný. I proto se záhy zbavil nálepky trenérského podivína, kterou si vysloužil během svého působení ve švédském Östersundu, kde s hráči tančil na hudbu z Labutího jezera: „To aby fotbalisté vystoupili ze své komfortní zóny.“
Tančí Labutí jezero a píší knihy. Fotbalisté Östersundu září v pohárech |
Ne, na podobné metody už v Anglii čas nezbývá. Ale je jednoznačné, že pod vedením Pottera, nositele nejslavnějšího kouzelnického jména, to fotbalistům Brightonu šlape.
Můžete namítnout, že v letošní sezoně dvakrát čelili nováčkům či týmům druhého sledu. Že až v příštích týdnech je čekají skutečné prověrky s Arsenalem, Manchesterem City nebo Liverpoolem.
Ovšem to příznivce klubu, který drží krok s giganty, příliš netrápí.
Pokud tým ovládne pondělní dohrávku s Crystal Palace, rivalem z Londýna, bude to pro Brighton historická událost, i kdyby na prvním místě měl vydržet třeba jen do příštího víkendu.
