Počkat, cože?
Čtete správně. Opravdu existuje fotbalový klub, jehož hráči společně s trenérem, šéfem, kustody a dalšími tancují v divadle. Nebo dávají dohromady knihu, televizní dokument, zpívají. Zkrátka kulturně žijí.
„Máme několik workshopů a nakonec představení. To je pro nás něco jako den zápasu,“ vysvětluje člen vedení klubu.
A nejen to: pomáhají uprchlíkům, které zvou na tréninky a dávají jim lístky na zápasy nebo drží ve městě noční hlídky a doprovázejí osamocené ženy domů.
Nepochybujte, takový klub opravdu existuje.
„Když hráči neustále hrají jen fotbal, je to pro ně přirozené, žádný stres. Ale my chceme, aby vystoupili ze své komfortní zóny,“ říká anglický trenér švédského klubu Graham Potter.
A proto tak netradiční způsob přípravy. „Rozhodně to není žádná sranda. Tancovat na Labutí jezero před pěti sty lidmi? Víte, jaké to je? Příšerné! Hráči se tak báli,“ popisuje klubový šéf Daniel Kindberg, který se s fotbalisty a dalšími členy realizačního týmu podobných akcí účastní.
„Překonat tu nesmírnou trému znamená hodně. Najednou cítíte, že dokážete úplně všechno,“ tvrdí Brwa Nouri, který dělá týmu kapitána.
I když to zní naprosto bizarně a nepravděpodobně, v Östersundu se tímhle způsobem připravují na to, co je čeká přímo na hřišti. Přece jen jsou pořád především fotbalovým klubem.
„Spojuje nás to, tvoří to náš týmový duch,“ líčí Kindberg. „Děláme to, abychom vyhrávali fotbalové zápasy. Říkáte, že by to pak opakoval každý? Tak v tom případě hodně štěstí, protože jen my víme, v jakém prostředí něco podobného může fungovat.“
A nutno přiznat, že jim to zatím opravdu funguje. Těžko říct, jestli je Östersund opravdu tak úspěšný na hřišti zrovna díky specifické přípravě na jevišti či v ateliéru. Ale úspěch mu upřít nelze.
Klub jako takový je starý pouhých jedenadvacet let. Ve městě Östersund uprostřed Švédska byly tehdy v roce 1996 tři celky, které se fúzí rozhodly vytvořit silný regionální tým.
Nepopulární rozhodnutí u fanoušků se časem ukázalo jako správné. Po příchodu anglického trenéra Grahama Pottera stagnující klub vyletěl za pět sezon ze čtvrté ligy až mezi elitu. A hlavně: díky vítězství v poháru a nevídané jízdě kvalifikačními koly, ve kterých vyřadil silné Galatasaray či PAOK Soluň, je nyní v základní skupině Evropské ligy.
Ba co víc, on ji dokonce po dvou zápasech a vítězstvích nad Zorjou Luhansk a Herthou Berlín vede!
„Jasně, že můžeme Evropskou ligu vyhrát. Proč bychom ji jinak hráli? V podobné věci přece nemůžete jenom doufat, o tom musíte být přesvědčení. To je velký rozdíl,“ tvrdí Kindberg a vy se na okamžik přistihnete, že mu snad začínáte i věřit.
„Nejdůležitější je, abychom se stali šampiony Švédska. Až toho dosáhneme, nikdo nás nezastaví. A půjdeme do Ligy mistrů,“ plánuje Kindberg, který kdysi jako podplukovník v armádě sloužil během válek v Kongu či na Balkáně.
A když se z něj stal fotbalový boss, přivedl si z Anglie trenéra Grahama Pottera. Bývalý ligový fotbalista Southamptonu či West Bromu s sebou přinesl netradiční tréninkové metody na hřišti i mimo něj. Mezi hráči z různých koutů světa je oblíbený, při výběru nových posil využívá stále populárnější datový skauting a nebojí se dát šanci těm, které v ostatních klubech nechtějí.
Chcete příklad? Útočník Saman Ghoddos se ještě před třemi lety fotbalem neuživil, teď je už ve druhé sezoně po sobě nejlepším střelcem klubu a dokonce už dal gól i za švédskou reprezentaci. Je hvězdou, která ale pravděpodobně dlouho nezůstane: už teď o něj stojí Celtic, Ajax nebo třeba Hertha Berlín. Tedy ten samý klub, jenž sílu fotbalového zjevení ze Švédska poznal jako poslední.
„Největší zápas v klubové historii, ale já jsem si jistý, že ho vyhrajeme,“ tvrdil klubový předseda před čtvrtečním střetnutím s bundesligovým soupeřem. Měl pravdu, Östersund na domácí umělce v Evropské lize Herthu skutečně porazil. Jediným gólem o tom rozhodl z penalty kapitán Nouri.
