Šestadvacátého října před čtyřmi lety si byl Alfred Strejček jako obvykle zaběhat v pražské Stromovce. V noci ho pak začalo brnět a bolet tělo a ráno nebyl schopen pohybu. Jeho organismus napadl virus, kvůli kterému se u něj projevila nemoc s názvem Guillain-Barrého syndrom.
„V noci jsem se tehdy probudil zvláštní bolestí v nehtech na rukou i nohou, kterou jsem nikdy předtím necítil. K ránu jsem zjistil, že se mi nepohybují nohy. Hned ráno jsem volal své neuroložce, paní doktorce Aleně Hyhlíkové. Okamžitě jsem musel do nemocnice,“ popisuje herec ve 13. komnatě s Terezou Kostkovou.
Nemocí zvanou Guillain-Barrého syndrom trpí v Česku momentálně přibližně sto pacientů. Přichází bez avíza. GB syndrom je vzácné zánětlivé onemocnění, které postihuje nervovou soustavu, především periferní nervy vycházející z míchy. Postižení nervů a jejich obalů má za následek těžký výpadek jejich funkce, ztrátu pohyblivosti i citlivosti v postiženém úseku.
Nemoc má tendenci postupovat tělem odzdola nahoru, a tak ochrnutí dolních končetin přechází v poruchu citlivosti kůže trupu a míří stále výš. Člověk může ochrnout na všechny čtyři končetiny a největším ohrožením je riziko udušení kvůli ochrnutí bránice a mezižeberních svalů.
Alfréd Strejček s rodinou při natáčení pořadu 13. komnata Alfréda Strejčka (2021)
Alfred Strejček nemohl tři čtvrtě roku dýchat, byl napojený na ventilátor, nemohl se dorozumět se svými blízkými. Nemoc ho zcela odřízla od jeho dosavadního života.
„Ještě v pětasedmdesáti letech jsem byl schopen běhat pravidelně do kopce a radovat se z toho, že můj dech i mé tělo to vydrží. Dva měsíce po jednom takovém nádherném běhu na Lysou horu jsem jednou večer ulehl, abych už nevstal,“ říká.
Nikomu bych to nepřála, říká Dana Batulková o nemoci dcery Mariany |
Po operaci v Motole zůstal ochrnutý, rehabilitoval v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Tady se poprvé, byť trochu nejistě, postavil s oporou na pár minut na nohy. Z Kladrub doputoval do sanatoria Šarlota v Prosečné, kde je dodnes.
„Poprvé přiznávám, že byly okamžiky, kdy jsem si vnitřně skutečně zoufal. Ale jen pro sebe. Svým nejbližším jsem toto neříkal. Měl jsem pocit totálního vnitřního zoufalství. Ptal jsem se, kam se poděl můj život a co budu dělat. Vždyť tohle já nechci, říkal jsem si,“ popisuje Strejček.
Pohybuje se na invalidním vozíku, ale je naladěn na optimistické vlně, že se jeho stav zlepší. Jediným komunikačním prostředkem je mu jeho podmanivý a nezaměnitelný hlas, kterým ovládá svůj počítač.
VIDEO: Osobní zpověď Alfreda Strejčka o Bohu a duchovní cestě:
