Muž, na kterého mříže ani okovy neplatily
Yoshie Shiratori byl přeborníkem. A byl trpělivý, své úniky připravoval obezřetně, krůček za krůčkem. I proto si touto replikou jeho slavný útěk připomíná muzeum samotného abaširského vězení.
Mistrem útěků je bezpochyby Yoshie Shiratori. Stal se legendou, zaslouženě. Když z poctivé práce přešel na krádeže, aby mohl hradit výdaje spojené s pitím a hazardem, skončil v cele vězení Aomori. Bylo to v roce 1936 a císařské Japonsko rozhodně nepatřilo k zemím, kde by k odsouzeným trestancům chovali nějaký respekt. Většina dozorců tu měla praxi z Koreje a Mandžuska, kde byla vězení spíše koncentračními tábory. Shiratori odtud uprchl snadno. Dveře cely si odemkl kusem drátu, který odloupl z misky v koupelně.
Na svobodě pobyl tři dny, aby byl dopaden při krádeži léků z nemocnice. Rozsudkem za krádež a předchozí útěk bylo doživotí, jež si měl odpykat v káznici Akita. Ani tady jej zamčené dveře nezadržely. Po nocích opouštěl celu a šplhal po hladkých stěnách až ke stropnímu mřížoví, které se snažil uvolnit. V roce 1942 se mu to konečně podařilo a za bouře přeběhl po střeše ven. Kam se vydal? To překvapí. Běžel totiž do domu jednoho ze strážných, k němuž choval úctu. Postěžoval si mu na nelidské zacházení ostatních dozorců, načež si pro něj došla policie.
Jediným výsledkem jeho útěku však byl další přesun, do ještě přísněji střeženého vězení v Abaširi na ostrově Hokkaidó. Po celou dobu internace měl na rukou nasazená speciální železná šroubovací pouta, která, podle tradované legendy, dozorcům trvalo i s klíčem otevřít celé dvě hodiny.
Zakázková pouta však sice byla svým provedením jistě rafinovaná, ale rozhodně ne nerezavějící. Na jejich korozi pak Shiratori pracoval dvě další léta, s pomocí slané vězeňské polévky. V srpnu 1944 je konečně rozlomil, vykloubil si obě ramena a protáhl se nejprve otvorem ve dveřích na podávání jídla na chodbu a pak pod okenním bedněním na svobodu.
Ani tentokrát nepobyl venku dlouho. V prefektuře Sapporo byl dopaden a obviněn z krádeže rajčete. A bohužel také z vraždy, protože se o ono rajče popral s farmářem, který útok nepřežil. Shiratori byl odsouzený k trestu smrti, a protože se s jeho útěky už pojil určitý věhlas, byl umístěn do speciálně upravené cely. Spíše tedy vyzděné jámy bez dveří a oken, jen s nepatrným světlíkem. Dalo se odtud uprchnout? Dalo. Po dvou letech byl opět na svobodě, protože se s pomocí obyčejní jídelní misky prokopal ven.
Jak naložil se svobodou? Snažil se poctivě pracovat, užíval si přírody. Ale podle vlastních slov jej tížila vina. Takže když mu v parku docela náhodou nabídl cigaretu policejní důstojník, představil se mu a dobrovolně se doznal.
Jeho případ přešetřil soudní dvůr v Sapporu, vraždu farmáře překlasifikoval na zabití v sebeobraně, ale za čtyři předchozí útěky dostal Shiratori 20 let. Verdikt měl však spíš podobu gentlemanské dohody, soudce Shiratorimu zajistil pobyt ve věznici Fuchu, nedaleko Tokia. To aby měl notorický trestanec blíž ke své dceři. Odkroutilo si tu 14 let, než byl propuštěn za dobré chování.
