Muž, na kterého mříže ani okovy neplatily
Yoshie Shiratori byl přeborníkem. A byl trpělivý, své úniky připravoval obezřetně, krůček za krůčkem. I proto si touto replikou jeho slavný útěk připomíná muzeum samotného abaširského vězení.
Mistrem útěků je bezpochyby Yoshie Shiratori. Stal se legendou, zaslouženě. Když z poctivé práce přešel na krádeže, aby mohl hradit výdaje spojené s pitím a hazardem, skončil v cele vězení Aomori. Bylo to v roce 1936 a císařské Japonsko rozhodně nepatřilo k zemím, kde by k odsouzeným trestancům chovali nějaký respekt. Většina dozorců tu měla praxi z Koreje a Mandžuska, kde byla vězení spíše koncentračními tábory. Shiratori odtud uprchl snadno. Dveře cely si odemkl kusem drátu, který odloupl z misky v koupelně.
Na svobodě pobyl tři dny, aby byl dopaden při krádeži léků z nemocnice. Rozsudkem za krádež a předchozí útěk bylo doživotí, jež si měl odpykat v káznici Akita. Ani tady jej zamčené dveře nezadržely. Po nocích opouštěl celu a šplhal po hladkých stěnách až ke stropnímu mřížoví, které se snažil uvolnit. V roce 1942 se mu to konečně podařilo a za bouře přeběhl po střeše ven. Kam se vydal? To překvapí. Běžel totiž do domu jednoho ze strážných, k němuž choval úctu. Postěžoval si mu na nelidské zacházení ostatních dozorců, načež si pro něj došla policie.
Jediným výsledkem jeho útěku však byl další přesun, do ještě přísněji střeženého vězení v Abaširi na ostrově Hokkaidó. Po celou dobu internace měl na rukou nasazená speciální železná šroubovací pouta, která, podle tradované legendy, dozorcům trvalo i s klíčem otevřít celé dvě hodiny.
Zakázková pouta však sice byla svým provedením jistě rafinovaná, ale rozhodně ne nerezavějící. Na jejich korozi pak Shiratori pracoval dvě další léta, s pomocí slané vězeňské polévky. V srpnu 1944 je konečně rozlomil, vykloubil si obě ramena a protáhl se nejprve otvorem ve dveřích na podávání jídla na chodbu a pak pod okenním bedněním na svobodu.
Ani tentokrát nepobyl venku dlouho. V prefektuře Sapporo byl dopaden a obviněn z krádeže rajčete. A bohužel také z vraždy, protože se o ono rajče popral s farmářem, který útok nepřežil. Shiratori byl odsouzený k trestu smrti, a protože se s jeho útěky už pojil určitý věhlas, byl umístěn do speciálně upravené cely. Spíše tedy vyzděné jámy bez dveří a oken, jen s nepatrným světlíkem. Dalo se odtud uprchnout? Dalo. Po dvou letech byl opět na svobodě, protože se s pomocí obyčejní jídelní misky prokopal ven.
Jak naložil se svobodou? Snažil se poctivě pracovat, užíval si přírody. Ale podle vlastních slov jej tížila vina. Takže když mu v parku docela náhodou nabídl cigaretu policejní důstojník, představil se mu a dobrovolně se doznal.
Jeho případ přešetřil soudní dvůr v Sapporu, vraždu farmáře překlasifikoval na zabití v sebeobraně, ale za čtyři předchozí útěky dostal Shiratori 20 let. Verdikt měl však spíš podobu gentlemanské dohody, soudce Shiratorimu zajistil pobyt ve věznici Fuchu, nedaleko Tokia. To aby měl notorický trestanec blíž ke své dceři. Odkroutilo si tu 14 let, než byl propuštěn za dobré chování.
Jogín útěkář
Choi Gap-bok
Jóga ozdravuje tělo i mysl, posiluje vitalitu a svaly. Může však mít i velmi specifické praktické využití. Důkaz podal Jihokorejec Choi Gap-bok. Jogín a nenapravitelný recidivista. Obojí dohromady. Za mřížemi strávil celkem 23 let svého života, většinou za krádeže a vloupání, organizování trestné činnosti. Při svých pobytech za mřížemi si kondičku v cele disciplinovaně udržoval právě jógou a dechovými cvičeními.
Hodilo se mu to, když byl v září roku 2012 ve svých padesáti letech znovu zatčen. Našli ho totiž po zavírací době v uzamčeném obchodě, byl tedy podezřelý z pokusu o vloupání. Umístili ho do cely na policejní stanici v Daegu, kde měl čekat na proces. Nespěchalo se, Gap-bok byl z hlediska své dosavadní reputace a obsáhlého trestního rejstříku považován za rutinéra. Jenže své strážce překvapil.
Pět dní po svém zadržení využil klidné noční směny a z cely se doslova protáhl ven. Přízemním okýnkem ve dveřích, otvorem, jímž se vězňům podává tác s jídlem. Nezajištěnou bezpečnostní západku otevřel s pomocí jídelních hůlek, poté se důkladně potřel olejem a dalšími kluzce mazlavými věcmi, které byly součástí jeho večeře, a prosoukal se na svobodou.
Zní to pochopitelně snáze, než to vypadá. Ono okénko totiž měřilo 15 × 45 centimetrů a prolézt jím si žádalo značnou flexibilitu. Kousek hodný Houdiniho přitom realizoval za pouhých 34 sekund. Poté v tichosti prošel kolem tří spících strážných, a dalším, teď už komfortnějším oknem vylezl z policejní služebny ven. V cele za sebou zanechal jen postel vypěchovanou polštáři, aby to vypadalo, že na ní stále spí.
Útěk z Alcatrazu: po vězních zůstaly v celách jen papírové hlavy Plán útěku byl pilovaný do nejmenších detailů a přípravy trvaly šest měsíců. Během nich vězni hloubili díry do zdí a procházeli útrobami svého bloku. V červnu 1962 trio trestanců zdi obávaného Alcatrazu skutečně opustilo. Dodnes se však neví, zda velkolepý útěk přežili. |
Když se na jeho útěk přišlo, způsobilo to v celé Jižní Koreji senzaci. A také velký hon se stovkami policistů, dobrovolníků se psy, se zátarasy na silnicích, důslednými kontrolami a přelety helikoptér. Gap-bok se vesměs vyhýbal zastavěným oblastem, měl štěstí. Urazil pěšky 302 kilometrů, přeplaval jezero. Po šesti dnech spravedlnosti však stejně neunikl.
Po svém dopadení byl umístěn v Daegu hned do sousední cely. Její otvor pro podávání jídla však měl parametry 11 × 13 centimetrů, což pro zkušeného jogína jistě představovalo výzvu do dalších let cvičení.
Útěk notorického trestance a jogína má přídech senzace. Ale při poznání širších souvislostí jeho dosavadní trestné činnosti to zdaleka tak extrémní výkon není. S výškou 165 centimetrů a 52 kilogramy se totiž velmi ohebný Gap-bok specializoval na průniky do obchodů a domácností, které sice měly zajištěné dveře, ale ne okénka v suterénu a světlíky. Kaskadérské protahování se jimi bylo jeho specializací.
Ostatně, nebyl to jeho první útěk. V počátcích své zločinecké kariéry uprchl při převozu do káznice z vězeňského autobusu jednoduše tak, že se protáhl nepřiléhajícím rámem mříží na oknech. Dopadli jej tehdy po dvou dnech. V Jižní Koreji jeho útěk z Daegu vyvolal takový rozruch i proto, že nápadně připomínal dezerci Kanálového lupiče.
Robin Hood z kanálů
Sin Chang-won
Kanálový lupič, přezdívaný také Hong Gil-dong, což je (asijská variace na Robina Hooda), veřejně znemožnil celou jihokorejskou policii a stal se lidovým hrdinou. Byl jím Sin Chang-won, na pohled sympatický mladík, pocházející z početné a chudé rolnické rodiny. Nemalé potíže se zákonem měl už od svých 15 let, ve dvaadvaceti dostal doživotí. Připletl se totiž k loupežnému přepadení, které skončilo zabitím.
Jeho pobyt ve vězení v Pusanu byl zprvu kázeňsky příkladný, hodně četl, cvičil, dodělal si maturitu. Jenže 20. ledna 1997, po osmi letech za mřížemi zmizel. Beze stopy. A vězeňská správa nebyla schopná jeho zmizení vysvětlit až do července roku 1998, kdy byl při rutinní silniční kontrole zadržen. Řídil totiž kradený vůz, s kufrem plným převleků a padělaných poznávacích značek.
Velkolepé útěky z vězení: na svobodu odnášejí trestance i helikoptéry Je rekordmanem i proto, že kromě drzosti se pyšnil též věrností metodě. Pascal Payet se účastnil celkem tří útěků z vězení helikoptérou. Nordinu Benallalovi vzdušnou cestu zpoza mříží překazili spoluvězni, kteří chtěli ven s ním a strhli helikoptéru k zemi. Seznamte se s útěky, jejichž aktéři vsadili na létání. |
Tím to však neskončilo, Chang-won totiž s už nasazenými pouty policistům opět hned utekl. Nicméně v autě za sebou zanechal i svůj osobní deník. V němž detailně popisoval svůj dlouho připravovaný útěk.
Chang-won nejprve musel „nenápadně“ zhubnout 20 kilogramů. To aby se protáhl ven ventilační šachtou v koupelně věznice, pozor, o rozměrech 35 × 15 centimetrů, kde v průběhu dvou měsíců odstraňoval mříže ručně vyrobenou pilkou, kterou vytrvale přenášel ve spodním prádle. Pak pronikl do vlastnoručně vyhrabaného několikametrového tunelu, čímž se dostal pod dřevěnou podlahu rozestavěné budovy na vězeňském dvoře. Tu předtím po nocích postupně rozštípával, a pohromadě udržoval žvýkačkami. Nakonec se tudy dostal na střechu a nakonec za zeď. Přípravy mu trvaly dva roky, cestu na svobodu podnikl nahý.
Prvních 500 metrů na svobodě urazil na ukradeném bicyklu k nejbližší farmě, kde se zmocnil oblečení, aby snahám o dopadení vytrvale unikal dalšího dva a půl roku, přesněji tedy 907 dní. Rozhodně přitom nezahálel. Spáchal dalších 104 krádeží, pět vloupání do domů v luxusních čtvrtích velkých měst, jedno znásilnění.
Se skrýváním mu pomáhalo 15 žen, které prý okouzlil svým dokonalým šarmem a charismatem. Krádežemi si mezitím dopomohl ke jmění 140 milionů wonů, to je asi 2,5 milionu korun, tedy zhruba třikrát tolik, než kolik činila odměna vypsaná na jeho dopadení. Část naloupených peněz prokazatelně rozdával žebrákům, bezdomovcům, sirotčincům.
Uprchlý Sin Chang-won byl při svém útěku mnohokrát lustrován muži zákona, ale s pomocí falešných dokladů a tučných úplatků to pro něj nepředstavovalo větší komplikaci, což jihokorejskou policii jen více zostudilo. Proslavené se staly i jeho úprky z místa činu, při nichž mizel nebo vyčkával v kanalizaci.
Stal se celebritou, jeho tvář zdobila trička, jeho dobrodružství dostala komiksovou podobu, jeho deník vyšel ve velkém nákladu tiskem. Nepřímo zavinil odvolání padesátky policejních velitelů neschopných jeho dopadení.
A když konečně sklapla past? Pokusil se o sebevraždu. Zavřeli jej totiž do té samé cely jako prve. Jen s novými pevnějšími mřížemi. V současnosti se pašák věnuje studiu psychologie, aby terapeuticky pomáhal vězňům vyrovnat se se ztrátou svobody.
Pašerák, na kterého čekala smrt
Cai Changpan (pravým jménem Cai Ji Fan)
O dost méně slavně dopadl sedmatřicetiletý Cai Changpan, čínský pašerák a překupník, dlouhodobě působící v Indonésii. Tamní justice se drží nulové tolerance deliktů spojených s drogami a Changpan byl při silniční kontrole v roce 2017 přistižen se 135 kilogramy metamfetaminu. Převážel je skryté pod hromadou slepičího trusu. Následná domovní prohlídka policie v jeho továrně na recyklaci pneumatik narazila na další sedmdesátikilogramovou várku drog. Ve výsledku to znamenalo trest smrti. Proto putoval ve zrychleném procesu do věznice Tangerang-1, na předměstí Jakarty, kde měl vyčkávat na vykonání rozsudku.
Útěky z vězení: šibal se vydával za inspekci, mafián vsadil na bazuku Ta operace byla vojensky naplánovaná, střílelo se z bazuky i samopalů. Útěk francouzského trestance byl příkladem nejhrubší síly. To Franku Abagnaleovi, jehož proslavil film Chyť mě, když můžeš, stačila drzost a šibalství. Z vězení ho pustili sami bachaři. V domnění že je tajným úředníkem na inspekci. |
O udělení milosti nemohla být řeč, protože se v průběhu soudního řízení objevily i další přitěžující okolnosti. Například to, že Cai Changpan se ve skutečnosti jmenuje Cai Ji Fan. A byl už jednou za podobný přečin, se stejným verdiktem, odsouzen. Jak je tedy možné, že neseděl ve vězení? Cestu na svobodu si probil skrz zeď koupelny věznice a spolu s dalšími 18 vězni přelezl dva a půl metru vysokou zeď. O útěku se však tehdy moc nehovořilo, a kromě propuštění dvou dozorců a udělení důtky řediteli věznice se věc zametla pod koberec.
A dlouho se nemínil zdržet ani v Tangerang-1. Proto si s pomocí ukradeného nářadí z vězeňského dvora a kuchyně, kde probíhala stavební rekonstrukce, a také s vydatnou zásobou kuchyňského náčiní, začal klestit cestu ven znovu. Tunel vedoucí ven ze zamřížované cely začal hloubit přímo pod svou postelí. Jeho cíl? Odpadní potrubí, vedoucí pod zdí věznice a napojující se na kanalizační síť v ulicích Jakarty. Tunel s metrovým stropem byl dlouhý 30 metrů. Kopal ho dost usilovně každou noc, po dobu šesti až osmi měsíců. Aby pak 23. září 2020 využil střídání stráží a dostal se ven. K útěku vybízel i svého spoluvězně, který však odmítl.
Útěk byl odhalen strážnými po 90 minutách, ale k dopadení uprchlého trestance to už nestačilo. Reakce médií a veřejnosti byla tentokrát o poznání intenzivnější. Tangerang-1 totiž platil za vězení, z něhož není cesty ven. Hovořilo se o možné korupci a zapojení dozorců do útěku, čtyři z nich byli postaveni mimo službu. Vyšetřování se zhostila speciální komise, v případu opakovaně intervenoval i ministr spravedlnosti.
Cai Changpan se stal nejhledanějším mužem Indonésie. Velké finále s manévry se však nekonalo. Na konci října 2020 bylo ve vesnici Cilaku na Západní Jávě nalezeno tělo, které popisem i tetováními odpovídalo hledanému trestanci. Uprchlík se podle všeho oběsil.
