Bývalý bachař z alcatrazské věznice Bill Long při vzpomínání nezastíral, že tehdy málem dostal infarkt. „Říkali, že jsem odskočil metr dvacet zpátky od mříží,“ líčil. A dodával, že to, co se stalo, když šel ráno 12. června roku 1962 budit vězně, který scházel na nástupu před celou, byla ta nejméně očekávatelná věc.
Bill Long si tehdy klekl na koleno, levou ruku prostrčil přes mříže, sevřel v ní polštář a zakřičel: „Vstávat!“ Aby dal na srozuměnou, že je na spáče opravdu rozzlobený, podhlavníkem, na němž si hověla provinilcova hlava, mohutně zacloumal: Co máš co spát?
Hned následující okamžik ztuhl zděšením. Polštář mu zůstal ve zvednuté ruce, zatímco hlava z něj odletěla na zem. Jakkoli to byla groteskní, absurdní scéna, bylo jasné, co znamená. Válející se papírová hlava na podlaze značila, že se někdo opět pokusil uprchnout ze sevření Skály, jak se věznici Alcatraz přezdívalo.
Muž s číslem 133
Mířily do ní jen ty nejtěžší případy a muž, co dozorci Billovi připravil infarktové ráno, k nim stejně jako jeho dva komplici patřil. Bratři Clarence a John Anglinové se do Alcatrazu dostali za sérii bankovních vloupání. Věnovali se jim od začátku padesátých let, obdrželi za ně desetiletý a patnáctiletý trest a do tvrdého alcatrazského kriminálu putovali po sérii neúspěšných pokusů o útěk z předchozího zařízení v Atlantě.
Už tam se seznámili s mužem, který s nimi sdílel jak pestrou kriminální kariéru, tak neochotu strpět pobyt za mřížení. Frank Morris vyrostl jako sirotek v náhradních rodinách, ze svého prvního trestného činu byl usvědčen v jedenácti letech, do dvaceti stihl okusit leccos od obchodu s drogami po ozbrojené loupeže.
Skála, která nepustíZa devětadvacetiletou historii alcatrazské věznice se mezi roky 1934 a 1963 o únik z jejího sevření pokusilo ve čtrnácti pokusech celkem šestatřicet mužů. Třiadvacet bylo chyceno, šest zastřeleno, dva se utopili, pět, včetně Anglinů a Morrise, se pohřešují a jsou pokládáni za utopené.  Věznice se nacházela na devítihektarovém ostrovu ostrově uprostřed Sanfraciského zálivu, asi dva kilometry od pobřeží. Dnes je ostrov historickou památkou, nejen díky budově vězení, ale i díky zbytkům armádního opevnění. |
Zločinu se věnoval i dál, prošel několika vězeními, do Alcatrazu byl na čtrnáct let poslán poté, co jej chytili při loupeži po úspěšném útěku z věznice v Louisianě. Vyfasoval tam číslo AZ1441, důležitější však byla jeho jiná cifra: 133. Tak vysoké bylo jeho IQ, které jej vyneslo mezi dvě nejinteligentnější procenta populace. A udělalo z něj mozek nadcházejícího velkolepého útěku, architekta odvážného, precizního, skvostného plánu.
Zrodil se někdy v prosinci roku 1961, kdy některý ze spiklenců, do kvarteta je doplňoval ještě Allen West, našel ve věznici pohozený list pily. Nález probudil fantazie, u snění však nezůstalo. Prázdné představy uvolnily cestu kreativitě, technickým úvahám, realistickému plánování: jak se dostat ven?
Noční směny
Přípravy posléze zrekonstruovala FBI, s pomocí Allena Westa, který se z vězení na rozdíl od svých druhů nedostal. Byly obrovské, útěk ke svobodě si vyžadoval tisíc a jeden úkon, myriádu opatření, při nichž se každou setinu vteřiny musely dodržovat nejpřísnější bezpečnostní ohledy.
Nejprve bylo nutno za použití provizorních nástrojů, jako byla například vrtačka vyrobená z motoru rozbitého vysavače nebo lžíce vynesené z kantýny, zvětšit ventilační otvory v zadní stěně cel. Trpělivě, pomalu, centimetr po centimetru. Jakmile se do díry, kterou zakrývali tu kufrem, tu plakátem, vešli, mohli se vydat dál.
Cesta je vedla až pod střechu jejich bloku, kde založili malou dílničku. Sem pašovali vše, co budou k útěku potřebovat: padesát pláštěnek, z nichž se stanou záchranné vesty a člun, vyrobená pádla i měch k nafouknutí plavidla, který zhotovili z hudebního nástroje na způsob akordeonu jednoho ze spoluvězňů. Z dílny rovněž podnikali mise dál, potrubími vzhůru na střechu.
Papírové hlavy byly celkem čtyři, jedna však nebyla potřeba.
To vše trvalo, kvůli úpěnlivému dodržování utajení, neuvěřitelnou spoustu času. Plných šest měsíců. Když se vydávali vysoko do útrob budovy před večerkou, dávali bedlivý pozor na obchůzky bachařů, kromě časových rozpisů a hlídek jim k tomu sloužil i provizorní periskop. A když prozkoumávali a připravovali si cestu ven po nocích, ukládali na matrace své dvojníky. Ano, hlavy vyrobené z toaletního papíru a mýdla, s nakreslenými rty a očima a zkrášlené vlasy ukořistěnými ve vězeňském holičství hrály svou roli už během příprav.
Spící hlavy na matracích
Do finiše spěly přípravy začátkem léta a 11. června mohlo kvarteto nočních stachanovců konstatovat, že vše je nachystáno. Start celé operace však nevyšel na sto procent, Allen West skrze svou ventilaci neprošel a místo své papírové hlavy na kavalec ulehl sám. Až ráno do vězení přijede FBI a další lovci dezertérů, bude spolupracovat. Podstatný díl z toho, co o útěku bezpečnostní složky budou vědět, bude právě od něj.
A věděly toho docela hodně. Seznali, jak vězni vyšplhali po trubkách a rourách ke střeše, kde vyrazili ventilační mříž. Dozorci si vzpomněli, že v noci uslyšeli ránu, zřejmě když si vězni klestili cestu ze šachty na střechu, nevěnovali jí však pozornost, protože za ní nic nenásledovalo. Poté uprchlíci slezli po komínu pekárny nalepené vzadu k vězeňskému bloku, zdolali dvě zdi s ostnatým drátem, vyhnuli se všem světlometům a utekli se člunem na severovýchodní pobřeží ostrova.
Velký otazník. Již po 54 let
„Co se dělo poté, zůstává tajemství,“ uvádí ve svém popisu útěku FBI dodnes. Nikdo, kromě tří spiklenců, to přesně nevěděl a neví. Takže tedy ano, je to tak, nikdo neví, zda velký útek z Alcatrazu skončil úspěchem, zda bratři Anglinové a Frank Morris plavbu z ostrova přežili.
Hledané osoby. Americká policie pátrání po bratrech Anglinových a Franku Morrisovi dodnes neodpískala. Dnes by vypadali zhruba jako na spodní fotce.
Pátrání po nich trvalo deset dní. Pobřežní hlídka při něm našla ve vodě pádlo, které mohlo být uprchlíků, osazenstvo jednoho plavidla zase z vody vytáhlo předmět, který byl dezertérů bezpochyby, peněženku s papírkem, na němž byla jména, adresy a telefonní čísla příbuzných a přátel bratrů Anglinových. Do konce června se našly i kusy pláštěnek, které nejspíše pocházely z provizorního člunu, a záchranná vesta vyrobená z téhož materiálu.
Útěk z AlcatrazuPříběh velkého útěku zpracoval v roce 1979 režisér Don Siegel. Prohnaného Franka Morrise si zahrál Clint Eastwood. |
Po sourozencích Anglinových a Franku Morrisovi však ani stopa. Ačkoli jejich plán podle Westa počítal s tím, že na břehu ukradnou šaty a auto, nic takového úřadům nikdo nehlásil. Nikdo je neviděl. Přežili? Stali se prvními, jedinými vězni, jimž se podařilo pokořit Alcatraz, upláchnout z něj a přežít? FBI byla skeptická. Teoreticky to možné bylo, jenže mrazivá voda a silné proudy to téměř jistě vylučovaly. Přesto však FBI s finálním verdiktem otálela dlouho. S tím, že se trio uprchlíků nejspíše utopilo, případ uzavřela až v roce 1979, po sedmnáct let trvajícím vyšetřování.
Otazníky však tato slova nerozehnala. Ostatně, federální policejní služba se zachovala opatrněji. Případ dosud neuzavřela. A dodnes prý dostává ohlášení, která ji mají k vysvětlení velkolepého útěku nasměrovat.
A nových informací, svědectví a analýz se za ony roky vynořilo přehršel. V roce 2003 šetření kanálu Discovery tvrdilo, že oproti tvrzení FBI existuje hlášení o krádeži auta, které časově odpovídalo alcatrazskému útěku, a též svědectví, podle něhož se u pravděpodobných zbytků člunu našly lidské stopy, ty by byly dokladem, že alespoň některý z vězňů přežil.
V roce 2014 starému případu věnovala výzkum Delft University. Konstatovala, že pokud se muži spustili na vodu před nebo po půlnoci, pravděpodobně nepřežili, jestliže se však začali plavit kolem půlnoci, měli šanci, protože proudy jim byly příznivé.
A pak je tu prohlášení bratrance Franka Morrise, který prý uprchlíka krátce po útěku tváří tvář potkal v San Diegu. A pohlednice se slovy „Matce šťastné a veselé, od Johna“, kterou dostala v roce 1962 matka Anglinových.
A především svědectví přítele bratrů Freda Bizziho o tom, že je v roce 1975 navštívil u Rio de Janeira. Při setkání pořídil dokonce foto Johna a Clarence – a forenzní experti dali obrázku certifikát. Datum pořízení podle nich sedí a muži na snímku jsou prý „více než pravděpodobně“ Anglinové.
