Jogín útěkář
Choi Gap-bok
Jóga ozdravuje tělo i mysl, posiluje vitalitu a svaly. Může však mít i velmi specifické praktické využití. Důkaz podal Jihokorejec Choi Gap-bok. Jogín a nenapravitelný recidivista. Obojí dohromady. Za mřížemi strávil celkem 23 let svého života, většinou za krádeže a vloupání, organizování trestné činnosti. Při svých pobytech za mřížemi si kondičku v cele disciplinovaně udržoval právě jógou a dechovými cvičeními.
Hodilo se mu to, když byl v září roku 2012 ve svých padesáti letech znovu zatčen. Našli ho totiž po zavírací době v uzamčeném obchodě, byl tedy podezřelý z pokusu o vloupání. Umístili ho do cely na policejní stanici v Daegu, kde měl čekat na proces. Nespěchalo se, Gap-bok byl z hlediska své dosavadní reputace a obsáhlého trestního rejstříku považován za rutinéra. Jenže své strážce překvapil.
Pět dní po svém zadržení využil klidné noční směny a z cely se doslova protáhl ven. Přízemním okýnkem ve dveřích, otvorem, jímž se vězňům podává tác s jídlem. Nezajištěnou bezpečnostní západku otevřel s pomocí jídelních hůlek, poté se důkladně potřel olejem a dalšími kluzce mazlavými věcmi, které byly součástí jeho večeře, a prosoukal se na svobodou.
Zní to pochopitelně snáze, než to vypadá. Ono okénko totiž měřilo 15 × 45 centimetrů a prolézt jím si žádalo značnou flexibilitu. Kousek hodný Houdiniho přitom realizoval za pouhých 34 sekund. Poté v tichosti prošel kolem tří spících strážných, a dalším, teď už komfortnějším oknem vylezl z policejní služebny ven. V cele za sebou zanechal jen postel vypěchovanou polštáři, aby to vypadalo, že na ní stále spí.
Útěk z Alcatrazu: po vězních zůstaly v celách jen papírové hlavy Plán útěku byl pilovaný do nejmenších detailů a přípravy trvaly šest měsíců. Během nich vězni hloubili díry do zdí a procházeli útrobami svého bloku. V červnu 1962 trio trestanců zdi obávaného Alcatrazu skutečně opustilo. Dodnes se však neví, zda velkolepý útěk přežili. |
Když se na jeho útěk přišlo, způsobilo to v celé Jižní Koreji senzaci. A také velký hon se stovkami policistů, dobrovolníků se psy, se zátarasy na silnicích, důslednými kontrolami a přelety helikoptér. Gap-bok se vesměs vyhýbal zastavěným oblastem, měl štěstí. Urazil pěšky 302 kilometrů, přeplaval jezero. Po šesti dnech spravedlnosti však stejně neunikl.
Po svém dopadení byl umístěn v Daegu hned do sousední cely. Její otvor pro podávání jídla však měl parametry 11 × 13 centimetrů, což pro zkušeného jogína jistě představovalo výzvu do dalších let cvičení.
Útěk notorického trestance a jogína má přídech senzace. Ale při poznání širších souvislostí jeho dosavadní trestné činnosti to zdaleka tak extrémní výkon není. S výškou 165 centimetrů a 52 kilogramy se totiž velmi ohebný Gap-bok specializoval na průniky do obchodů a domácností, které sice měly zajištěné dveře, ale ne okénka v suterénu a světlíky. Kaskadérské protahování se jimi bylo jeho specializací.
Ostatně, nebyl to jeho první útěk. V počátcích své zločinecké kariéry uprchl při převozu do káznice z vězeňského autobusu jednoduše tak, že se protáhl nepřiléhajícím rámem mříží na oknech. Dopadli jej tehdy po dvou dnech. V Jižní Koreji jeho útěk z Daegu vyvolal takový rozruch i proto, že nápadně připomínal dezerci Kanálového lupiče.
