Ono zjištění bylo vlastně náhodné. Vědci z Carmit Levy Lab telavivské univerzity totiž původně vůbec nezkoumali vztah mezi slunečními paprsky a sexem, zajímala je rizika ultrafialového záření B pro vznik rakoviny kůže.
Při výzkumu však zjistili, že sluneční záření vyvolává změny v endokrinním systému, který zodpovídá za produkci sexuálních hormonů. A jsou to intervence, které svědčí sexu.
Klíč k sexu má jméno p53
Souvislost mezi ultrafialovým slunečním zářením a regulací sexuality přitom byla vědcům známá již dlouho. Roma Parikhová, jedna z autorek výzkumu, našla doklady dopadů onoho záření na hladinu testosteronu již ve studii Bostonské státní nemocnice z roku 1939, poté však podle ní věda příliš pokroků neudělala. „Chtěli jsme pokračovat,“ cituje Parikhovou magazín Fatherly.
Vedoucí laboratoře Carmit Levy doplňuje, že jakkoli věda vliv UVB na sexualitu znala, nerozuměla jeho mechanismu. „Naše studie umožňuje chápat ho lépe,“ uvádí na serveru Technology Networks.
Jejich práce, která vyšla v magazínu Cell Reports, stojí hned na třech experimentech. První se spokojil s myšmi, zjistil, že ultrafialové paprsky typu B dramaticky zvyšují hladinu sexuálních hormonů, především u samic, a vedou k silnější sexuální aktivitě.
Zlepšete si erekci, cvičit ji můžete i při čekání na zastávce Problémy s erekcí se dají porazit a nemusíte sahat po pilulkách ani spoléhat na změnu životního stylu. Stačí posilovat správné svaly. Využít k tomu můžete volnou chvilku prakticky kdekoli, na pracovní poradě či při čekání na tramvaj. Že pracujete na svých sexuálních výkonech, nikdo nepozná. |
Další dva pokusy si již vzaly k ruce muže a ženy a efekt UVB potvrdily i u nich. K vyšší sexuální touze se po vystavení svých těl ultrafialovému záření B doznali muži a ženy v dotaznících. Ženy přitom líčily silnější fyzické vzrušení, na mužích se paprsky víc podepisovaly v rovině „kognitivní dimenze vášně“, včetně „pocitu hluboké touhy poznat svou partnerku lépe“.
Pokusy však efekt slunečních paprsků stvrdily i exaktním rozborem. Zjistily například, že když se po dvou dnech, kdy byli chráněni před slunečními paprsky, oddali muži a ženy pětadvacetiminutovému slunění, způsobilo to významné změny v jejich krvi, včetně vyšších hladin hormonů, které zvyšují chuť na sex.
Sexuální terapie skrze UVB
A vědci navíc identifikovali klíč, který dveře k vyšší sexuální touze odemyká. Je jím protein p53, který sídlí v buňkách lidské pokožky a chrání DNA, aby ji nepoškodilo sluneční záření. Kromě toho však též způsobuje hormonální, fyziologické a behaviorální změny, které vedou k většímu libidu. Zatím není jasné, jak konkrétně onen hormon produkci sexuálních hormonů stimuluje, zda komunikuje se zásobárnou hormonů přímo, nebo zda nejprve musí vyslat vzkazy do mozku. Jisté však je, že ve vztahu mezi slunečními paprsky a sexualitou je protein p53 hráčem číslo jedna.
Levy ani Parikhová nezastírají, že jejich studie čeká na své následovníky. Věří však, že otvírá cestu k zajímavým možnostem. A velmi praktickým – použití ultrafialového záření by mohlo být hormonální terapií při sexuálních obtížích, nástrojem na podporu sexuální touhy.
Hormonální nášup skrze ultrafialové záření se přitom dostavuje rychle, po patnácti dvaceti minutách slunění. Autoři studie však zdůrazňují, že při slunění je třeba opatrnosti, jejich výzkum má ostatně původ ve zkoumání rizik slunečního světla. Bez ochrany si můžete kůži rychleji spálit, než si dopřejete hormonální výtah, varují. Dobrou zprávou je, že ochrana před negativními dopady slunečních paprsků podporu hormonů nijak neblokuje, prozrazuje Parikhová.
Tušené schopnosti pokožky
Izraelská práce navíc podtrhuje, že lidská pokožka může mít význam a funkce, o nichž zatím věda neví. „Naše zjištění ilustrují, že to, jakým způsobem je naše kůže v interakci s okolním prostředím, má dopady na naše chování, a že tomu teprve začínáme rozumět,“ cituje Levyho server Times of Israel.
Soudí, že otázky, které jejich výzkum otevřel, jsou jak vědeckého, tak filozofického rázu. „My lidé nemáme srst, naše pokožka je slunečnímu světlu vystavená přímo. A tomu, co to znamená, co to s námi dělá, teprve začínáme rozumět. Stejně tak jsme teprve na začátku chápání toho, jakou roli to hraje v mnoha fyziologických a behaviorálních procesech. Je to jen vrcholek ledovce,“ říká Levy.
