Chodili tam do školní družiny, hráli si na nádvoří. Řada místních obyvatel pamatuje bývalý vězeňský areál v centru Uherského Hradiště úplně jinak než ti, kteří v něm v 50. letech byli vězněni. O poměrně nedávné historii teď vzniká film.
„Zdálo by se, že se toho o historii věznice už ví hodně. Ale není to tak úplně pravda,“ poukázala Anna Stránská, předsedkyně spolku Memoria, který dlouhodobě usiluje o důstojné využití věznice.
„Třeba o tom, jak to tady vypadalo a co se kolem ní dělo po roce 1960, příliš informací mezi veřejností není. Přitom třeba v 80. letech byl dokonce plán na vznik Domu služeb, mluvilo se o ubytovně studentů nebo o návratu vazební věznice.“
Proto teď vzniká filmový dokument pod hlavičkou spolku, na němž se budou podílet i studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a režijně se ho ujal hradišťský scenárista a režisér Jan Gogola mladší spolu s Matějem Hrudičkou.
Snímek dostal název Vězení dějin. Štáb ho chce natáčet observačním způsobem, tedy pozorováním, a jádro filmu by mělo spočívat v prohlídkách věznice. A to ještě předtím, než ji stavebníci začnou zvenčí i uvnitř opravovat.
Budovy, které jsou kulturní památkou, přestaly vězeňským účelům sloužit na začátku 60. let. Do justičního paláce, jenž byl součástí areálu, se přestěhovala střední uměleckoprůmyslová škola. V roce 1978 převzal správu bývalé věznice tehdejší městský národní výbor. Začátkem 90. let bylo vlastníkem město, které ji v roce 1994 prodalo zpět státu.
 |
Některé prostory využíval okresní soud jako svůj sklad, část vězeňské zahrady se proměnila v nové autobusové nádraží, některé místnosti sloužily jako lékařská ordinace, údajně i jako sídla firem.
„Byla tady školní družina i jídelna. Hrávali jsme tady fotbal. V bývalé soudní síni je dnes kreslírna studentů uměleckoprůmyslové školy. To všechno nás zajímá. Je evidentní, že se tady dotýkáme světových dějin,“ vysvětlil za filmový štáb Gogola.
„Zajímá nás, jak se budova vztahuje ke generacím minulým, současným i budoucím. I to, co o nás vypovídá, že až teď se zabýváme její proměnou,“ doplnil Hrudička. „Hlavní postavou dokumentu je vězení.“
Z muzea totality může být národní památník
Dokumentární film o nejnovější historii chátrajícího areálu vzniká nejen proto, aby ho zachytil v unikátním autentickém stavu, kdy se v něm na desítky let zastavil čas. Ale i proto, aby veřejnost věznici neztratila ze zřetele. Během následujících šesti let totiž nebude přístupná, protože ji čeká rozsáhlá rekonstrukce a proměna v Areál spravedlnosti.
Sídlit v něm bude okresní soud, státní zastupitelství, mediační a probační služba a Muzeum totality. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který areál spravuje, chce mít práce hotové v roce 2028. Dohromady jde o náklady za 436 milionů korun.
Budovy, z nichž firma vyvezla přes 133 tun odpadu, jsou už vyklizené. Jsou také zaměřené a zadokumentované metodou 3D. Teď pokračují práce na řadě průzkumů, včetně stavebněhistorického a stavebnětechnického, které mají být hotové do konce roku a mají zajistit, aby zůstala zachovaná historicky cenná místa.
Zároveň se teď instituce domlouvají na přesnější podobě budoucího areálu, která je nutná pro zadání a následné vyhlášení výběrového řízení na projektanta. Chystá se i architektonická soutěž.
„Projektování musí vycházet z kvalitního architektonického návrhu. Bez něj hrozí proměna památky s unikátním geniem loci v průměrnou administrativní budovu,“ upozornila Stránská. „Naše ambice jsou ale ještě vyšší. V Česku dosud chybí národní památník obětí totalitních režimů a vybudovat jej v Hradišti se teď přímo nabízí.“
Povýšit chystané muzeum na národní památník chce i město.
Připomínka gestapa i týrání v 50. letech
„Cesta k tomu nebude jednoduchá, ale je možná,“ uvedl starosta města Stanislav Blaha. „Věznice je vynikající možností, jak se s tímto obdobím naší historie vypořádat, a vzhledem k tomu, že areál je poměrně velký, mohlo by zde vzniknout pracoviště Ústavu pro studium totalitních režimů a být součástí národního památníku.“
Chce proto vyvolat jednání s dalšími institucemi, které před pěti lety podepsaly Memorandum o spolupráci na budoucím využití areálu věznice, například s ministerstvem kultury nebo Moravským zemským muzeem (MZM).
Chystané muzeum, na němž s MZM pracuje i hradišťské Slovácké muzeum, dostává konkrétnější obrysy. Připomene celou historii – od vzniku soudní budovy s věznicí v roce 1897, přes 20. léta a věznění účastníků generální stávky, vyšetřovací věznici gestapa za druhé světové války, retribuční poválečné soudy a popravy až po 50. léta, která se nesla ve znamení týrání a nelidského zacházení s vězni.
Vězeňské cely či výslech ve virtuální realitě
Než bude rekonstrukce areálu hotová a muzeum přístupné, mohou se zájemci s věznicí seznámit prostřednictvím prozatímního virtuálního muzea ve svém mobilním telefonu či tabletu. Proto aktuálně vzniká takzvaná imersivní expozice Za zdí.
„Toto neznámé slovo znamená ponořit se, pohltit, potopit. Nabídneme unikátní obsah v rozšířené realitě, kdy lidé budou moci zažít průvodce věznicí v podobě 3D hologramu, vstoupit do virtuální vězeňské cely nebo podstoupit interaktivní výslech,“ popsal Jan Blažek, zakladatel neziskové organizace Historia Futurae, která se s Memorií na vzniku netradiční aplikace podílí.
Virtuální muzeum bude přístupné jako mobilní aplikace v blízkosti věznice a po stažení do telefonu provede zájemce šesti stanovišti. Aplikace bude zdarma a hotová má být v polovině příštího roku.
Náklady na projekt přesahují 700 tisíc korun. Třetinu už autoři dostali od mecenášů, další chtějí získat z veřejných zdrojů a o poslední třetinu budou žádat v rámci crowdfundingové kampaně.
