Pepo, díky soutěži Peče celá země vás dnes zná skutečně celá země. Nicméně v době, kdy vás objevilo Česko, jste už měl za sebou skvělou kariéru v londýnském obchodním domě Harrods, kde jste se vypracoval na kuchaře roku, manažera roku, vaše dezerty ochutnávala britská královská rodina… Takový post se neopouští snadno, ale vy jste to udělal. Proč?
Máte pravdu, měl jsem práci snů bez jakýchkoliv překážek, limitů, ať už v kreativitě nebo ve financích – žádný nákup nebyl problém, pokud se dobře obhájil. V Harrods jsem se rozhodl mít nejlepší cukrárnu v Evropě. Přišlo mi to jako reálný cíl, který jsem chtěl naplnit do tří let. Nakonec to trvalo let sedm, ale když jsem si cíl splnil, najednou jsem se tam cítil zbytečný. Moji nadřízení si to nemysleli, naopak věřili, že pro ně mohu pracovat dalších 20 let nebo zbytek života, protože tam to tak hodně lidí praktikuje. A není divu, protože je o ně dobře postaráno – jde o jednoho ze sta nejlepších zaměstnavatelů na světě. Měl jsem pocit, že už jsem dokázal, co jsem chtěl, a podal jsem výpověď v momentě, kdy mi bylo nabídnuto další povýšení. Věděl jsem, že je třeba jít dál.
Těší mě, když mi lidi napíšou, že se jim dort rozvoněl v autě už cestou domů tak, že slintali jako bernardýni a že to bylo „fakt žrádlo“.
