Kam vás nejčastěji tahají děti?
Asi někam k vodě. To mají rády a nejraději by byly, kdybychom měli bazén, který nemáme. Takže různě využíváme sousedy s bazénem. (smích) Milují plavání, takže když je voda, tak je klid.
Jsme na výstavě ve Světě medúz. Chodíte často obdivovat zvířata?
Chodíme často do zoo i různých akvárií. Když třeba cestujeme společně, tak většinou nějaké takové programy vymyslím, aby daly pokoj.
Co nejvíce narušuje váš tvůrčí proces?
Děti. (smích) Jako obecně. Ale myslím, že když byly menší, tak to bylo paradoxně jednodušší, protože měly asi nějak méně názorů, méně toho chtěly. Teď jsou v takovém věku, že mají energie fakt strašně moc a než je uspím, tak je půlnoc a pak teprve začnu pracovat.
Radka Třeštíková a její děti Jonatán a Ela (Praha, 22. června 2021)
Dokážete říct, kterou svou knihu máte nejradši?
Asi pořád všechny. Pro mě je to pořád do značné míry takové překvapení, že mi vlastně vůbec ty knihy vycházejí. (smích)
Jaké jsou nejčastější reakce čtenářek nebo i čtenářů? Co vám píší?
Různé. Je to pořád tak půl na půl. Mám pocit, že se mi vždycky podaří nějakou velkou skupinu rozčílit a nějakou velkou skupinu, díkybohu, potěšit. U poslední knihy mi hodně vyčítali asi takovou trošku nesrozumitelnost. Je pravda, že jsem ji psala spíše tak, aby ji lidé četli jako poezii. Aby jí dali čas. Myslím, že moji čtenáři v tom rychlém světě na to úplně trpělivost neměli.
Měla jste někdy chvíli, kdy jste se chtěla úplně stáhnout do ulity?
To mám hrozně často. Vlastně během celého tvůrčího procesu psaní knihy, kdy fakt potřebuji klid. Pak když kniha vyjde. Reakce jsou vždycky různé, nikdy to není jen pozitivní a nikdy to není jenom chvála. Tak to by si člověk také občas nejraději někam zalezl.
Po rozchodu s manželem jste otevřená něčemu novému, nebo chcete být sama?
Jsem hodně člověk, který má rád samotu a nepotřebuje se úplně na někoho vázat. Jsem taková samostatná, nezávislá a mám to ráda takhle. Takže mi to úplně nevadí. Ne, že bych od sebe nějak odháněla lidi, ale zvládnu to i sama. (smích)
Ale vztah vás určitým způsobem zformoval do budoucna?
Ano.
Co vám manželství dalo nejvíce do života?
Určitě děti a deset krásných let. Myslím, že dost naplněných a dobrodružných. Bylo toho hodně. Kdybych to měla hodit na papír, tak by to byla určitě jízda.
Co si ráda dopřejete?
Ticho. Ale vlastně ho v tomto světě těžko hledám. Mám ráda ticho a ráda jen tak koukám na moře a přemýšlím. Teď se to v covidové době moc nedalo, takto cestovat. Tak se těším, že snad alespoň v létě to půjde.
Ve srovnání se světem v jakých společenských tématech si myslíte, že by česká společnost měla otevřít oči?
Obecně v genderových tématech jsme pořád hodně pozadu. A v různém stereotypním nahlížení na spoustu věcí. Mám pocit, že jsme takoví upozadění, že je v tom určitá malost, možná asi i strach z toho se otevřít něčemu novému a dívat se na svět z nějakého jiného úhlu, než na jaký jsme zvyklí.
Setkávala jste se často s nevybíravým chováním, nebo dokonce s obtěžováním?
Já vůbec. Právě jsem nad tím přemýšlela, když je teď spousta kauz, které se řeší ohledně těchto témat. Myslím, že se mě obecně lidi možná bojí, včetně mužů. Asi v tom byla nějaká dávka štěstí, že se mi podařilo těmto nebezpečným situacím vyhnout.
Bydlela jsem tedy na kolejích Hvězda. Tam jsme byli zvyklí, že existuje nějaká míra obtěžování ve smyslu odhalování se různých úchyláků, kteří věděli, že tam bydlí holky. Věděly jsme to a v noci jsme nechodily samy. Jinak, že bych se vyloženě dostala do nebezpečné situace, ze které bych se potom nějak horko těžko dostávala ven, to se mi nestalo.
Co pro vás znamená čtyřicítka?
Byl to takový přelom. Pro mě byl přelom i třicítka. Všechny tady ty kulatiny vždycky něco asi znamenají a od člověka se očekává, že se někam pohne, že další etapa bude zase o něčem jiném. Nemůžu říct, že bych tím úplně proplula, vůbec se nad tím nezamyslela nebo že bych se nepozastavila. Myslím, že člověku dojde, že už je vlastně v lepším případě v polovině života a že to všechno strašně rychle utíká. Že asi nestihne všechno, co si plánoval. Možná zrychlí, ale ví, že by potřeboval více odpočívat, než když je mu dvacet. No je to takové zvláštní. (smích)
