Kdyby bylo vše při starém, byl by zápas Česka s Chorvatskem úžasný festival. Velká show, desetitisíce lidí před stadionem, narvaná fanzóna, rachot jako blázen, už když týmy nastupují na rozcvičku.
Skutečnost? Hodinu před zápasem je před stadionem skoro prázdno. Hloučky chorvatských a českých fanoušků neskandují, nefandí, spíš se opatrně drží zpátky - snad proto, že mají respekt z všudypřítomných pořadatelů, kteří hlídají dodržování nesčetných bezpečnostních zásad.
Chorvatsko - Česko 1:1, fotbalisté vedli, pálil Schick. Bod přiblížil postup |
Když chvíli předtím po silnici směřující ke stadionu projedou oba nazdobené autobusy s fotbalovými výpravami, vlastně to nikoho nevzruší. Místo, aby fanoušci svým hrdinům aplaudovali, jen se zvědavě ohlédnou.
Cesta k vstupní bráně nádherného Hampden Parku, která se vine skrz zástavbu rodinných domků, je snadno průchodná. Místní na zahrádkách popíjejí pivo a sledují, jak jim za plotem sem tam projde fanda zabalený v české vlajce nebo chorvatští příznivci s typickým poznávacím znakem - helmami na vodní pólo - naražených na hlavách.
Kdyby na stadionu neduněla hlasitá hudba, při rozcvičce, na kterou týmy vyběhly tři čtvrtě hodiny před zápasem, by bylo zřejmě ticho. Na tribuny sice může dvanáct tisíc fanoušků, ale i ti by se v padesátitisícové kapacitě snadno ztratili - navíc se od pohledu zdá, že povolenou kvótu se nepovede naplnit.
Ti, kteří dorazili, drží poctivé rozestupy, jen v rohu za jednou z branek se zhruba třicítka Chorvatů drží pohromadě. Nepochybujte o tom, že skupinky fandů na obou stranách se budou ze všech sil snažit vytvořit aspoň trochu důstojnou atmosféru, ale stejně se na téměř prázdné tribuny dívá smutně.
Zvlášť při představě, jak by to asi vypadalo, kdyby...
