Nedávno jste měl narozeniny. Slavíte je ještě rád, nebo jsou pro vás rutinou?
Já slavím nejenom narozeniny, ale i jmeniny. Slavím všechno, co se slavit dá, a nejenom svoje, ale i svých přátel. Proto jsem také tady, protože tu mají výborná vína. Dokonce jsem byl i v Kišiněvě a slavných Cricova sklepích. Úžasné.
Jak se v průběhu let změnil váš vkus ohledně vín a žen?
Co se týče vín, moc se nezměnil. Víno mám rád suché a piju podle vzoru – nenalijete-li červené, lijte alespoň bílé! Nic jiného než víno nepiju. Kromě vody. Občas se mi tam ale přece jen zaplete nějaký panák. Když jsem třeba teď byl v Arménii a přišli si se mnou ťuknout arménští muzikanti, tak se tam nemůžu coby host tvářit jako hlupák, že neumím vypít panáka vodky nebo koňaku. A co jste to chtěl?
Co ženy? Změnil se váš vkus?
Mám rád zaprvé hezké ženy, to je jasné. A když jsou ještě k tomu chytré, tak je to taky fajn. Vždycky si vzpomenu, jak to říkal jeden slavný herec, že žena má být kuchařkou v kuchyni, dámou ve společnosti a gejšou v posteli. A tragédie, když se to zpřehází! (smích) To říkal pan Miloš Kopecký.
Lucie Gelemová a Felix Slováček (14. listopadu 2018)
Co když ty ženy zametají s mužem jako s koštětem?
To já neznám, tak na to nemohu odpovědět. (smích)
Koukáte někdy ze zvědavosti na stojany magazínů a nahlížíte do tiskovin, které o vás píší?
Ne, vůbec. Pakliže mi něco přeletí v telefonu, tak si to přečtu, ale jinak to nějak nevyhledávám.
Posílají vám známí, co o vás vyšlo? Že jsou z toho třeba šokovaní.
Neposílají. To by asi musela nějaká zhrzená milenka, ale takovou nemám. Tak se tomu dokonce vyhýbám. Mně to pak třeba otravuje celý den.
Pálíte mosty, nebo se snažíte, aby rozchody byly v co největším klidu?
Nepálím mosty. Myslím si, že lidé, kteří se mají rádi a zůstanou přátelé, tak by jim to přátelství mohlo zůstat celý život.
Felix Slováček a Dagmar Patrasová (14. února 2016)
A vy jste si rozvod s manželkou rozmysleli?
Ano. A tam to je o něčem jiném, takže k tomu se nebudu vyjadřovat.
Je to o tom, že se máte natolik rádi, že už nejste schopni to udělat?
To… na to nemůžu odpovídat. Ne, na to ani nechci odpovídat.
Máte potřebu vyjadřovat se někdy k tomu, co vaše paní řekne do médií a vás to nadzvedne?
To bych se samozřejmě chtěl vyjádřit. Přemýšlím kolikrát o tom, že ona jako taková, že může říkat, co chce. Ale redaktor by si mohl říct: Sakra, to přece není možný, to nemůžu zveřejnit. Ten člověk musí mít nějakou cenzuru a mít nějakou hrdost ve své profesi, než aby napsal bláboly nějaký ženský. Nebo já nevím, kohokoliv jiného.
Jednáte raději s rozvahou, nebo míváte horkou hlavu a řeknete vše od plic?
No já jsem takový Valach, já spíš bouchnu do stolu a všechny pošlu někam!
Kdy jste to naposledy udělal?
Každou chvilku! (smích) Ne, teď v poslední době jsou takové okamžiky, kdy by skutečně člověk chtěl prásknout do stolu a roztrhat redakci. Poslat ty… nechci nikoho urazit.
Felix Slováček (9. května 2016)
Nad žalobami jste přemýšlel?
To mám už všechno za sebou. Všechny žaloby jsou zbytečné, protože bulvární noviny mají hodně peněz na to, aby se mohly soudit. Tím pádem to nemá vůbec význam. Nakonec se po dvou letech objeví úplně někde vzadu malým písmem omluva. A to už lidi dávno do té doby zapomněli. Vždyť já jsem se soudil, nebudu tady vyprávět, s těmi největšími bulváry, ale to je jedno. Nešel bych už do žádného soudu.
Když obrátíme list, vracíte se rád do Zlína?
Ano. Teď jsem se zrovna bavil s mým prvním kapelníkem, magistrem Bednaříkem. Říkal jsem si, že všichni něco píšou a že bych také o mém životě něco napsal. Asi začnu sbírat fotografie, různé rozumy kamarádů, protože člověk si sám na všechno nevzpomene. Když jsme se spolu dlouho bavili, tak jsem si pak vzpomněl i na nějaká jména muzikantů, se kterými jsem tam byl, tanečnic, holek ze školy a tak dále. Když chce člověk skutečně něco napsat a má to mít hlavu a patu, nesmí být na to sám.
Dočkáme se tedy silné knihy Felixe Slováčka: Jak to bylo doopravdy?
No mělo by to tak být. Ale jestli bude silná, to nevím. (smích)
