„Jde o generační úspěch, stejný, jakým byl postup. Nevím, jestli někdo byl takhle umístěný, když se tady hrála liga ještě před válkou. V roce 1969 se spadlo hned v první sezoně, což nejspíš někteří očekávali, že se stane i nám. Jsme rádi za to, jak kluci dokázali přepnout z druhé do první ligy a přizpůsobili se kvalitě a tempu soutěže,“ říká v rozhovoru pro MF DNES pardubický kouč Jiří Krejčí.
Je vůbec něco, s čím jste po téhle sezoně vyloženě nespokojený?
První věc je, že jsme hráli třicet čtyři zápasů venku. Ďolíček je samozřejmě pro nás nejlepší varianta, ale pořád hrajete pryč, furt někam dojíždíte. Na to každý zapomíná. Druhá, že ta sezona byla roztažená a nebyl čas na pořádný odpočinek. Měli jsme strach, jak to kluci zvládnou především po fyzické stránce. A ještě do třetice – od zimy se nehrálo na úplně dobrých terénech a na stadiony samozřejmě kvůli covidu nemohli diváci.
Po návratu z posledního zápasu s vámi fanoušci na třídě Míru slavili, jako byste vyhráli titul. Jak jste si to užívali?
Bylo to překvapení. Řeklo se, že pojedeme autobusem přes třídu Míru, ale nevěděl jsem, že tam na nás budou čekat fanoušci. Bylo to hodně emotivní a krásný.
Kde byl ten moment, kdy jste si řekl, že Pardubice už jsou v suchu a sezona se dohraje v pohodě?
To se tam nestalo nikdy (směje se). V té lize musíte hrát na sto procent každý zápas.
Zase se ukázala pardubická parta, dlouho jste však museli všechny přesvědčovat. Je už teď skutečně jasno, že Pardubice patří do nejvyšší soutěže?
Viděl jsem v televizi studio po zápase Slavie s Jabloncem a tam říkali, kdo asi spadne příští rok. A opět ukázali na nás. Pan Svěcený a pan Siegl mluvili o Hradci a Pardubicích. Všechny jsme tedy asi nepřesvědčili, ale říkali nám to už loni, že půjdeme první dolů.
Na druhou stranu kouč Slavie Jindřich Trpišovský říkal, že v lize ho Pardubice baví nejvíc. Jak se vám to poslouchá?
To je pro nás velká čest a další motivace, opravdu si toho vážíme. Další ohlasy na naši práci hodně ukázala anketa o nejlepšího trenéra. Skončil jsem čtvrtý, tuším, že jsem měl 42 bodů. Viděl jsem, kdo byl za mnou. Velká jména a kolik měli bodů. To je skutečné ocenění.
 |
To největší, kterého jste dosáhl?
Minulý rok jsem byl nejlepší trenér druhé ligy, ale tohle je opravdu nejvyšší ocenění. I když jde samozřejmě o práci celého kolektivu. Jardy Novotného, Martina Shejbala... Chtěl bych za tu sezonu všem moc poděkovat, od fyzioterapeutů přes maséry po vedoucího mužstva. Nerad bych na někoho zapomněl. Je skvělé, jak všichni pro klub pracovali a co se nám povedlo.
Hned v prvním kole v Jablonci (0:1) jste sehráli velmi vyrovnaný zápas. Napadlo by vás, kam se to nakonec může dostat?
Samozřejmě, že nenapadlo. Věřili jsme, že se vyhneme sestupu a nebudeme do posledních kol hrát o bytí a nebytí. Ale že to vyšperkujeme až na sedmé místo a ještě v posledním kole budeme ve hře o poháry, to jsme nečekali. Mužstvu jsme věřili, ale nečekali jsme to.
Dvakrát jste prohráli 1:4 (s Boleslaví a Libercem), pak 0:3 v Ostravě. Zlobil jste se na hráče po takových zápasech? Přece jen se tyhle výsledky asi čekaly spíš.
Po utkání na Baníku jsem se nezlobil vůbec. Absolutně nám to neběhalo, předtím jsme hráli se Slavií (1:1), tak buď nám vzalo síly tohle, nebo jsme něco přeťápli v týdenním mikrocyklu. V Boleslavi nás zase zasáhl koronavirus, patnáct lidí bylo v karanténě, ale nechtěli jsme ten zápas komplikovaně odkládat, takže jsme nastoupili převážně s benjamínky. To jsem se taky na hráče nezlobil, ale kde jsem byl opravdu naštvaný, tak to byl Liberec. Ta první půlhodina (0:3 za 25 minut) byla hrůzostrašná. Jinak ale v průběhu sezony nebyl důvod k nespokojenosti.
Po remíze se Slavií jste do televize řekl, že 1:1 doma je ztráta. Byl tenhle nadhled jedním z klíčů k úspěchu?
Samozřejmě to byl vtip. Ale zároveň to mělo dobrý psychologický efekt pro mužstvo. Dokázalo si, že může hrát i s takovým týmem, jako je Slavia, dneska už můžeme říct evropským. Řekl jsem to v nadsázce, ale chtěl jsem kluky motivovat.
V určité fázi sezony proseděl devět zápasů na lavičce Martin Šejvl a ze sestavy se na chvíli poroučel i kapitán týmu Jan Jeřábek. Jaký to mělo důvod?
Martin nám z toho vypadl právě po té porážce 1:4 v Liberci. Jeho výkon nebyl úplně dobrý a viděli jsme, že se zvedá Filip Čihák, tak jsme se rozhodli udělat změnu. Honza Jeřábek byl po zranění a zdálo se nám, že je trochu unavený a potřebuje si odpočinout. Do základní sestavy nenastoupil asi ve čtyřech nebo pěti zápasech a připadalo mi, že mu to hodně pomohlo, protože pak byly výkony z jeho strany velmi dobré.
Nakousl jste jméno Filipa Čiháka. Ten na stoperu předváděl velké výkony a v jednadvaceti vlastně vyrostl v hráče pro základ.
Určitě. Pozorovali jsme, jak se postupně zvedá a jakou má úroveň na tréninku. Říkali jsme si, že je možná čas mu dát šanci, aby si třeba mohl odpočinout právě Šejvlik. Čihák nás v žádném případě nezklamal.
Nechtěl jsem tím začínat, ale jak vás nakonec mrzí, že jste neproklouzli na to páté místo? Je vůbec reálné, aby Pardubice hrály poháry?
To je dobrá otázka. Nemrzí mě to, nechci být neskromný, ale je to škoda. I když si teda vůbec nedovedu představit, že bychom tam postoupili s ohledem na šíři našeho kádru. Hrát poháry, MOL Cup a soustředit se ještě na ligu... Rozumím, že je za to nějaký finanční benefit, ale ten kádr absolutně nebyl připravovaný na to, že by se něco takového mohlo stát. Soupiska je sice širší, ale taky je na ní šest dorostenců, kteří mají vše před sebou. S nějakými zkušenostmi alespoň s druhou ligou máme asi šestnáct sedmnáct lidí, hrajte s tím tři soutěže.
Na první ligu to ale zdá se stačí. Co Dominik Kostka? Ten skoro dva roky nehrál fotbal, najednou v zimě přišel do týmu a je z něj plnohodnotný člen. Jak jste na něj přišli?
Dostali jsme doporučení od Jaroslava Saňáka, který teď dělá asistenta v Olomouci Václavu Jílkovi. Dominik přišel na zkoušku a hned během týdne jsme věděli, že to pro Pardubice bude vhodný typ. Roky předtím mu asi úplně nevyšly, možná měl jinak nastavenou hlavu, ale u nás to pojal dobře. Třeba pochopil, že to je poslední šance prosadit se do velkého fotbalu.. První, co vás asi zarazí, je to jeho tetování na čele (Kostka má nad obočím řecky napsáno ďábel). V osmnácti, v těch telecích letech, měl asi trochu pohnuté mládí, ale když ho dneska slyšíte mluvit, tak to pro většinu lidí je překvápko.
Na sedmi gólech nakonec i díky penaltám skončil Cadu, ale na druhou stranu měl šest žlutých a červenou. Přišlo mi, že dozadu občas nestíhal, třeba v Opavě (0:1), kde byl právě vyloučen za kopanec do hlavy kapitána domácích Žídka.
Je to hráč, který neměl s první ligou žádné zkušenosti. Speciálně v té Opavě o Žídkovi vůbec nevěděl, navíc se zdálo, že balon zpracuje prsy, a on tam šel hlavou. Byl to nešťastný zákrok, Cadu situaci možná podcenil, ale sbírá zkušenosti a postupem času šel jeho výkon nahoru. Doufám, že na to naváže i v další sezoně. Že se mu nezblázní hlava a nezačne si myslet, že už je hotový hráč pro první ligu. A to samozřejmě platí i o ostatních.
Vedle Cadua rostl i jeho krajan Ewerton. Není vaším hráčem, jaká je jeho situace?
Určitě ho neudržíme, vrací se do Boleslavi. Je otázka, jak se tam bude prezentovat. Řekl jsem mu, že má u nás dveře otevřené, ale bude záležet hlavně na Boleslavi.
Počítáte s nějakými dalšími odchody z mužstva?
Michal Surzyn míří do Jablonce, o kterém se spekulovalo i v případě Michala Hlavatého. Ten se ale hodně líbí Michalu Bílkovi v Plzni, takže Míša nastoupí do přípravy tam. A do Olomouce odchází ještě Jiří Sláma, nový trenér Václav Jílek chce vidět všechny jejich hráče.
Co třeba David Huf nebo Tomáš Solil? Oba mají za sebou fantastickou sezonu a dá se očekávat, že o ně bude zájem.
Je otázka, kam by měli jít. Předpokládám, že by to měla být nabídka do některého z týmů před námi, ale za sebe říkám, že by bylo dobré, kdyby třeba ještě rok hráli u nás. David určitě a Tomáš taky, mají tu přece jen větší jistotu, že se propracují do základní sestavy.
Jak David Huf nesl, že byl nejlepším střelcem, ale přesto začínal na střídačce?
Já doufám, že to bral pozitivně, protože nejvíc gólů dal jako střídající žolík. Vycházelo nám, že do unavené obrany soupeře najednou přišel jiný typ útočníka. Pardubicím to prospívalo, možná že v koutku duše David myslel na základ a asi by to ani nebyl zásadní problém, určitě by to dobře vzal i Pavel Černý. Ale pro tým zkrátka byla užitečnější tahle varianta a nepozoroval jsem, že by byl uražený nebo něco.
Dejme tomu, že David Huf zmizí. Pardubice v tu chvíli budou potřebovat hrotového útočníka. Máte nějaké možnosti?
Máme v hledáčku víc útočníků. Potřebujeme jednoho hrotového a jednoho, který zvládne hrot i kraj zároveň, jako třeba Pavel Zifčák. Pár jmen máme vytipovaných, uvidíme, co se podaří.
Podařilo se vám ale udržet mladíky na hostování Tischlera a Čiháka. Můžete dát rámcově nahlédnout, jak mají postavené smlouvy? O penězích to v Pardubicích není, ale tito hráči přece jen baží po nějaké jistotě.
Mají podepsáno na tři roky. Jediný Surzyn tam měl nějakou džentlmenskou dohodu, že když o něj někdo projeví zájem, tak má výstupní klauzuli. Pro Emila byly Pardubice prioritou. Bydlí s přítelkyní kousek odsud, takže jsme rádi, že jsme dotáhli jeho přestup, nebylo to jednoduché. Snažíme se, aby tu kluci opravdu chtěli být, o penězích to skutečně není, ale zase si nemůžou stěžovat, že dvacátého jim to nepřijde. Podmínky máme skromnější a neříkám, že kdyby přišla nějaká zajímavější nabídka, tak neodejdou, ale mají u nás určitou jistotu.
Jak těžké bylo se v zimě nezbavit Marka Boháče? Podle deníku Sport za něj Slavia měla Pardubicícm vyplatit devět milionů.
Myslím si, že to je kachna, ale nevím. S Markem jsem se ani nebavil, co Slavia nabízela přímo jemu. Jsem trenér a tyhle věci mi nepřísluší. Vědí to majitelé, ale devět milionů podle mě neodpovídá.
Vrátí se do Pardubic na přípravy někdo z hostování?
Pavel Sokol z Chrudimi, ale jinak o nikom neuvažujeme. Máme tu na zkoušku obránce Jana Halásze z Plzně a dalšího Brazilce, což bude dobré pro Cadua, když odchází Ewerton. Jeví se dobře, uvidíme, jak se přizpůsobí naší soubojové lize. Mezi sezonami ale neodjel ani domů a pracuje na kondici. Odešli nám čtyři důležití hráči, které musíme nahradit. Budeme zase potřebovat šťastnou ruku.
Je před vámi druhý rok v nejvyšší soutěži. Jak to vnímáte? Bude už potřeba přepnout z té rodinné báze, nebo si Pardubice dál pojedou to svoje?
Byl jsem za majitelem a jasně jsem mu říkal, že priorita ve druhé sezoně bude opět se vyhnout sestupu. Bude tam šestnáct týmů a hraje se baráž. Upletli jsme si na sebe bič v podobě sedmého místa, všichni víme, že to byla výjimečná sezona, ale musíme být pokorní a zase koukat dolů. Nadechnout se a trochu se v té soutěži etablovat.
Kolik času to ještě podle vás Pardubicím zabere?
Myslím, že to přijde s novým stadionem. Na něm se otevřou nové možnosti pro partnery atd. Hrát na cizím hřišti není úplně jednoduché ani z finančního hlediska, takže všechno přijde. Jsme rádi, že se konečně staví, třicet let to tady chátralo a byl jsem hrozně rozčarovaný, když jsem slyšel, že cena 330 milionů je vysoká. Kdyby do toho během těch třiceti let dali každý rok 10 milionů, tak jsme na té ceně. Beru to jako dluh politické garnitury, Pardubice si říkají město sportu a kdyby se tady lidé víc zajímali o ten fotbal, tak už by se třeba na tom stadionu dávno hrálo. Rozhodující ale je, že se to odkleplo. Bude teď velký tlak na to, abychom se vůbec zvládli v první lize udržet, než tam budeme moci hrát, ale věřím, že za rok a půl to bude. Je to další motivace pro mě, chtěl bych si na novém stadionu první ligu odkoučovat.
Čeká vás derby v nejvyšší soutěži. Jak se na něj coby bývalý Hradečák těšíte?
Hradec je ve stejné situaci jako my, bude hrát v Boleslavi což není ideální, ale přeju mu úspěch. Pro diváky to bude atraktivní zápas, já už to tak nehrotím, ale je to prostě derby. Udělat body bude složité pro oba mančafty.
Nemáte trenérskou licenci A, jaký je život prvoligového kouče bez ní?
Není to úplně komfortní, to je pravda, ale naučil jsem se s tím pracovat.
O Pardubice byl najednou daleko větší mediální zájem. Byl jste třeba v pořadu Tiki-Taka, jak jste vnímal tohle?
V tom je další rozdíl mezi druhou a první ligou. Je tam větší zájem, víc mediálních povinností a s nimi se pojí i určitý tlak. Že jsem byl pozvaný do Tiki-Taka, to pro mě bylo překvapení. Byl to další milník a zkušenost, ale necítím se jako nějaká mediální hvězda a na rovinu říkám, že jsem zvažoval, jestli do toho pořadu vůbec půjdu. Bylo by ale neslušné, abych to pozvání odmítl. Nakonec to byla pro Pardubice docela dobrá reklama.
Hlavně to, jak jste si ze sebe hned na začátku udělal legraci, když jste moderátorovi donesl flašku Alpy.
Viděl jsem, jak se to řešilo v předešlých dílech. Pan Svěcený si tam loknul Alpy z takové malé flaštičky, tak jsem si říkal, že je potřeba přinést mu něco pořádného.
Vzniklo to tak, že jste Alpu pil během zápasu, přičemž vás zachytily kamery. Máte ji na střídačce pravidelně?
Máme ji v kabině, protože kluci si s ní mažou třeba prsa, aby se jim lépe dýchalo. Určitě ale na střídačce není jen kvůli mně (usmívá se).
Nemáte teď v plánu dodělat si tu áčkovou licenci a stát se „plnohodnotným“ trenérem?
Až to budou na podzim otevírat, tak mi bude 57 a to studium trvá dva roky. Teď si představte, že tam jsou trenéři, kterým je 20. Není to jen o sezení v lavici, ale musíte také předvést tréninkovou jednotku. Já jsem rád, že někde popoběhnu. Když se dělaly poslední přijímačky, tak jsem byl asi šest hodin na posledním kole, pak jsem přijel domů a tři dny jsem chladil kotníky.
Takže to pro vás minimálně bylo téma.
Byl jsem na těch přijímačkách dvakrát, ale dvakrát mě nevzali. Udělal jsem pro to maximum, naposledy jsem se teď dostal do posledního třetího kola, ale nevybrali mě. I když jsem už měl bohatou praxi, v té době jsme byli první ve druhé lize, ale nestačilo to.
