Stále slyším křik, vzpomíná stoletá černoška na nejhorší americký pogrom

Masakr v Tulse je považován za jednu z nejhorších erupcí rasového násilí v dějinách USA. Při řádění davu v prosperující černošské čtvrti zemřelo přibližně tři sta lidí. Tragédie byla po dlouhá léta vymazána z paměti, po sto letech však potomkům obětí svitla naděje na odškodnění.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Viole Fletcherové je 107 let. Minulý týden spolu s dvěma dalšími stařičkými pamětníky dorazila do Washingtonu, aby ve Sněmovně reprezentantů podala svědectví o sto let starých událostech ve své rodné Oklahomě. Shrbená a na vozíku, ale hlas měla překvapivě pevný.

„Ještě pořád mám před očima, jak stříleli do černochů. Černá těla ležící na ulici. Pořád cítím kouř a vidím oheň. Pořád vidím, jak hoří černošské podniky. Slyším letadla přelétávající nad hlavou. Pořád slyším křik,“ stálo ve svědectví, které stará černoška přečetla z papíru.

„Každý den svého života jsem ten masakr prožívala znova. Naše země na něj možná zapomněla, ale já ne. Nikdy na něj nezapomenu, stejně jako ostatní, kteří ho přežili. Ani naši potomci,“ uzavřela za potlesku stojících kongresmanů.

Začalo to výtahu

Tulsa, dříve ospalé městečko uprostřed prérie, se počátkem dvacátého století díky objevu ropy stalo magnetem přitahujícím desetitisíce lidí ze všech koutů Ameriky. Přicházelo i mnoho černochů utíkajících ze segregovaného Jihu a v Tulse brzy vyrostla prosperující černošská čtvrť Greenwood District přezdívaná Black Wall Street. 

Stačilo několik hodin a z desítek černošských podniků zůstaly jen doutnající trosky. Celé to začalo – jako v mnoha podobných případech – nařčením ze znásilnění : 30. května 1921 černošský mladík Dick Rowland nastoupil v centru města do výtahu obsluhovaného bílou dívkou. 

Co se přesně stalo, dodnes nikdo neví – podle jedné verze zakopl a ve snaze zabránit pádu ji chytil za ruku. Vykřikla a polekaný Rowland utekl. Druhý den ho na základě udání bdělých občanů zatkli a v místních novinách vyšel článek, podle nějž Rowland dívku napadl.

Černoši si připomínají konec otroctví. Trump tvrdí, že výročí proslavil

Před vazební věznicí se sešel dav bělochů a dožadoval se vydání zadrženého. Jenže brzy dorazili i ozbrojení muži z Greenwoodu včetně veteránů z první světové války, kteří byli odhodláni lynči zabránit. Ve městě se začaly šířit zvěsti o černošském povstání a bílí začali shánět zbraně.  

Šerif cítil, že se mu situace vymyká z rukou. Hučící dav se ježil brokovnicemi, atmosféra rychle houstla. Pak třeskla první rána a v ulicích prosperující ropné metropole vypuklo peklo na zemi. Černoši se pokoušeli bránit, ale přesila byla příliš velká.  

Rozzuřený dav vpadl do ulic Greenwoodu, vraždil jeho obyvatele na potkání, podpaloval domy a raboval. Odhaduje se, že při masakru zahynulo přibližně tři sta lidí, asi deset tisíc lidí se ocitlo bez střechy nad hlavou. Byl zničen majetek za milion dolarů, což by dnes odpovídalo přibližně dvaceti milionům dolarů (přes čtyři sta milionů korun). 

Hotely, restaurace, obchody, divadlo, nemocnice, právní kanceláře, modlitebny – to vše lehlo popelem. Když se pokusili zasáhnout hasiči, rozvášněný dav jim v tom zabránil. Příslušníci policie a Národní gardy zatýkali pouze černochy a v některých případech se dokonce do pogromu sami zapojili.

Konečně odškodnění?

Když vášně opadly a dým z trosek se rozptýlil, úřady udělaly vše pro to, aby se na celou záležitost zapomnělo. Oběti skončily v neoznačených hrobech, některá těla hodili do řeky. Dodnes se neví, kde se některé ostatky nacházejí. Z archivů zmizely policejní záznamy, stejně jako štvavý článek, který vše odstartoval.

Zavládlo dokonalé mlčení, dokonce ani potomci přeživších dlouho neměli o ničem tušení. Když se o pogrom začali v sedmdesátých letech zajímat první historici, čelili při cestách do Tulsy anonymním výhrůžkám. Teprve v polovině devadesátých let se o tragédii začala zajímat mainstreamová média.

Od té doby se druhé největší město Oklahomy dočkalo tématického muzea, památníku i částečného obnovení zaniklé černošské čtvrti. Pogrom se dostal do učebnic historie i populární kultury: točí se kolem něj děj komiksového seriálu Watchmen, v jedné ze svých nedávných písní ho zmiňuje Bob Dylan. Na sté výročí se připravují mohutné připomínkové akce, v Tulse promluví i prezident Joe Biden. 

Nyní se zdá, že přeživší a jejich potomci by se mohli dočkat odškodnění. Sněmovna reprezentantů po vystoupení pamětníků schválila zákon, který v případě sto let starého masakru ruší promlčecí dobu a umožní požadovat od města Tulsa a státu Oklahoma odškodnění za to, že se podílely na rozpoutání krveprolití.  

Rok po Floydovi. Města čelí násilnostem, posilují policejní přítomnost

Jestli se toho Viola Fletcherová dožije, není jisté. Její vzpomínky jsou však důležitým svědectvím o nepěkné kapitole amerických dějin. „Naše rodina měla překrásný dům. Skvělé sousedy. Měla jsem všechno, co dítě potřebuje, skvělou budoucnost. Během pár hodin to všechno bylo pryč,“ zavzpomínala v Kongresu na tehdejší události.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz