Máloco dokáže člověku rozhodit osobní život i sebevědomí tolik jako poznání, že ho milovaný partner podvádí. Je to věc tak bolestivá a ponižující, že se přes ni dá jen těžko přenést.
Člověk ztrácí důvěru v druhého, a to je pro jakýkoli vztah zabijákem. Na tom rozhodně nikdo nic nezmění a ani tento článek není myšlený tak, že by tomu mělo být jinak. Chceme se jen na toto téma podívat odlišně, hlouběji a oproštěni od emocí. Protože v takovém případě by se i tato krátkodobě odporná věc mohla ukázat jako dlouhodobě fungujícímu vztahu prospěšnou. Ale chce to klid, dost sebezapření a ještě více zdravého rozumu.
Už sama definice nevěry je těžká. Každý ji totiž chápe jinak. Je to flirtování s kolegou v práci? Pravidelné chození na večeře s dávným kamarádem? Anebo jednoduše sex? Někomu stačí, když se jeho drahá polovička jen se zalíbením na někoho podívá, a už se cítí ohrožený.
Všeobecně se dá říci, že nevěra se dá rozdělit do dvou kategorií. „První z nich je emoční a druhá sexuální,“ vypočítává socioložka z univerzity v Missouri Alicia M. Walkerová.
Sexuální asi nepotřebuje přesnější charakteristiku – lidé se prostě potkávají, aby si užili lechtivých chvilek, a to jim stačí ke štěstí.
Amerika versus EvropaAč tomu možná nebudete věřit, v přístupu k nevěře je mnohem benevolentnější Evropa – alespoň tedy na první pohled. V USA odsuzuje podobné aféry celých 84 procent lidí, zatímco v zemích na starém kontinentě se nelíbí jen průměrně 60 procentům. Ve Francii, která je v tomto ohledu nejsvobodomyslnější, je to dokonce jen 47 procent. Nenechte se ale mýlit – to zdaleka neznamená, že v Evropě se podvádí veseleji než v Americe. Naopak. Za oceánem se k podvádění přiznalo podle některých výzkumů paradoxně 85 procent dotázaných. Tím vyrovnali dokonale počet těch, kdo nevěru nesnášejí. |
„U emoční už člověk potřebuje mnohem větší souznění. Jeho milenec mu musí rozumět v mnoha jiných oblastech a souznít s ním,“ vysvětluje odbornice. Tato nevěra je nebezpečnější, protože se mezi jejími účastníky vytváří duševní spojení.
U jiných hledají lidé to, co doma nemají
Abychom se z takovéto nepříjemné události poučili, chce to mít partnera, který se dopustil nevěry z nějakých jasně daných důvodů, ale nechce stávající vztah rozbít. Podle psychologů to takhle má většina záletníků.
K jejich hříchu je něco dovedlo a je potřeba, abyste v páru zjistili, co to bylo. „V mnoha případech jde o to, že se jinak spolu dokonale vycházející dvojice nedokáže uspokojit sexuálně,“ naznačuje nejběžnější variantu psychiatr Grant Brenner.
Problémem bývá, že jeden chce víc než ten druhý. Zvláště u dlouhodobých vztahů už to nikdo nechce řešit, vzrušení vyčpí, a pokud je pro jednoho z dvojice tak potřebné, musí ho hledat jinde. Není to ale vždy spojeno jen s erotikou jako takovou.
„Je prokázáno, že u velké části žen s věkem sexuální potřeba klesá, ale úměrně k tomu naopak roste jejich touha po něžnostech a ocenění,“ pokyvuje hlavou odborník a pokračuje: „Toho se jim ovšem často u stálého partnera nedostává. A tak si sebevědomí zvedají jinde.“
Stejně tak ale bývá častým důvodem to, že se dvojice spolu léta žijící prostě přestane vnímat. Jeden něco vypráví, druhý kýve, ale vlastně ho neposlouchá. Nereagují na sebe a nedávají si navzájem žádné podněty – o nějaké jiskře ani nemluvě. Aniž si to uvědomují, zabředávají do bahna vztahové nudy.
Proč se lidé berouManželství a jeho koncept se poslední dobou mění, a to zvláště v chápání mladých lidí. Něco ale zůstává – alespoň to vyplývá z poměrně uspokojující studie Amerického výzkumného ústavu Pew. Podle ní se ještě pořád většina lidí – 88 procent – bere z lásky. Velká část také miluje život v závazku, což je činí odpovědnějšími, a baví je také pocit sounáležitosti. V nemálo případech ale respondenti uváděli i to, že je k tomu v podstatě dotlačila společnost, která akceptuje lidi s rodinou víc než ty bez ní. |
A to je nebezpečné. V takové chvíli se dá totiž život buď jen tak nějak přežít, nebo se opět poohlédnout jinde. Protože není nic příšernějšího, než když se z člověka stane robot, který je jen naprogramován na nějaký vztah, ale vlastně ho vůbec nevnímá. Jen snaha si o tom promluvit a najít kompromis pomůže. Od toho už je jen kousek k dalšímu koření jako nalezení společných koníčků, podnikání výletů apod.
Nejtěžší není přežít, ale poté odpustit
Někdy za nevěru může i fakt, že jeden z partnerů se postupem času přeměnil v kariéristu a workoholika a tráví veškerý čas v práci, zatímco druhý je doma sám, případně s dětmi, a tak se cítí nenaplněný. V takovém případě je dobře, aby se ozval dříve, než si začne hledat zábavu jinde.
„V mé praxi jsem se setkal s lidmi, kteří svého druha varovali, že si někoho najdou, protože jsou z dané situace frustrovaní, ale on jim uvěřil až ve chvíli, kdy se to skutečně stalo,“ popisuje sexuolog Matty Silver. Pak teprve pochopili a nutno říct, že mnozí se po nějaké době trucu změnili a všechno se spravilo.
K tomu je ale potřeba ještě jedné důležité věci – z nevěry se nejenže poučit, poznat důvody, proč k ní došlo, a napravit situaci. Nevěru musíte dokázat i odpustit, a to bezpodmínečně a zcela. A to není jednoduché. Předně je potřeba vědět, že aférka definitivně skončila a není cesty zpět. Pak si připomeňte důvody, proč k ní došlo, vysvětlete si, jak půjdete dál, a to držte.
„Absolutní odpuštění neznamená, že si o nevěře už nikdy nepromluvíte. Bude to ale v klidu a jen ve chvíli, kdy vás bude užírat. Protože to ještě nějakou dobu bude trvat,“ říká psycholožka Deirdre Prewit.
Pokud se k tomu postavíte společně, máte šanci, že to vyjde. Když ji ale nakonec bude řešit v sobě jen jeden, je výsledek nejistý. Těžko pak získáte zpátky víru v toho druhého. A bez té to nejde.
