Hlavní obavy opozice směřují k chování prezidenta Miloše Zemana a krokům, které by po případném vyhlášení nedůvěry vládě mohl učinit. Mezi variantami je například stanovení úřednické vlády, jako tomu bylo v roce 2013 v podobě kabinetu Jiřího Rusnoka, nebo může jmenovat znovu premiérem současného předsedu vlády Andreje Babiše. V obou případech je možné, aby vláda fungovala i bez důvěry poslanců.
To potvrzuje i politolog Ladislav Mrklas z CEVRO Institutu v Praze. „Tady se část opozice určitě obává toho, co by nastalo po pádu vlády. Můžeme očekávat, že by si takovou příležitost nenechal ujít prezident Miloš Zeman. Pak bychom tady měli vládu, která by fakticky neměla podporu Parlamentu, nicméně by si v exekutivě mohla dělat, co by chtěla,“ popsal.
Impulsem pro vyslovení nedůvěry vládě bylo ukončení tolerance vlády Andreje Babiše od KSČM, kterou dohodla v roce 2018 s hnutím ANO. Současně je strana připravená hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě.
Sněmovna a její klíčová kompetence
Podle politologa Tomáše Lebedy jde na jedné straně o politický pohled na věc, který je od opozice ovlivněný právě osobou Miloše Zemana, druhý je ale ústavně-politický pohled, který k vyslovení nedůvěře vlády velí.
„Neumím si představit, že by to Sněmovna neudělala. Po vypovězení tolerance by to byla rezignace na jednu z klíčových rolí, kterou Sněmovna má - vyslovit vládě důvěru. Chápu politický pohled, ale pokud Sněmovna hlasování o nedůvěře vládě nevyvolá, jde o nebezpečný precedens do budoucna,“ vysvětluje Tomáš Lebeda z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a upozorňuje, že nastala situace, před kterou politologové a odborníci varovali. Tedy vyhlášení termínu řádných voleb v době, kdy ještě může být potřeba vyhlásit volby předčasné.
Obavy ze Zemana zabrání hlasování o nedůvěře vládě, kterou už nedrží KSČM |
„Prezident vyhlásil volby skutečně brzy a říkali jsme, že se do té doby může stát řada věcí. A stala se. Neznamená to ale, že vyslovení nedůvěry vládě se automaticky rovná předčasným volbám. Miloš Zeman nakonec může nechat dovládnout premiéra bez důvěry, jmenovat úřednickou vládu, využít lhůt a rozhodování pozdržet. Scénářů je mnoho a ze zkušenosti víme, jak někdy prezident ústavu vykládá,“ doplnil Lebeda.
Část opozice nicméně spíše zvažuje možnost rozpuštění Sněmovny, na to by potřebovala minimálně 120 hlasů. Podle politologa Josefa Mlejnka by byl takový krok nesmyslný. „Rozpouštět Sněmovnu a jít na předčasné volby v situaci, kdy řádné volby mají být na podzim, mi nedává žádný smysl. Navíc není hotový nový volební zákon, není kompletní,“ uvedl s tím, že kdyby se do této situace Česká republika dostala - rozpustila by se Sněmovna a nebyl by schválený volební zákon - vyvolalo by to obrovskou ústavní krizi.
Chybí volební zákon
Na problematiku s doposud neschváleným volebním zákonem poukázal i Ladislav Mrklas. „Nyní víme, že by měl projít co se týče obsahu, nicméně část senátorů uvažuje i nad korespondenční volbou, kterou by v zákoně chtěli. A to by pak muselo jít zpátky do Sněmovny, protože změna volebního zákona předpokládá souhlas obou komor,“ uvedl a dodal, že pokud by byla na stole hrozba předčasných voleb, by možná od tohoto bodu Senát nakonec ustoupil.
Mlejnek navíc upozornil, že předčasné volby by mohly pomoci jen některým stranám. A podle toho se také odvíjí jejich možné hlasování. „Pro takovou možnost budou hlasovat strany, které z toho budou mít určitý prospěch,“ popsal s tím, že třeba vládní ANO a ČSSD to určitě nebudou. Zdrženlivá podle něj v tomto ohledu bude i KSČM či koalice SPOLU.
„Jediný blok Pirátů a STANu by mohl mít zájem na předčasných volbách, preference jim vyskočily. Popřípadě SPD, to nyní také v průzkumech roste,“ vysvětlil Mlejnek. Podle něj ale tyto tři strany dohromady nebudou mít dostatek hlasů ve Sněmovně. Podle Mrklase se nicméně již několikrát stalo, že ti, kdo chtěli předčasné volby, na nich většinou příliš nevydělali.
„Politicky racionální rozhodnutí by bylo nedůvěru vládě nevyslovit a počkat do řádných voleb, které budou za pár měsíců. Podstatné je také to, že by také vyslovení nedůvěry vládě nejspíš rozmělnilo její odpovědnost za koronavirovou pandemii. Nechat vládu ‚dožít‘ je sice racionální pohled na věc, ale to neznamená, že to tak nakonec bude,“ vysvětluje Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. I když má současná vláda míru důvěry velice nízkou, předčasné volby jsou podle něj nejméně pravděpodobnou variantou.
„Výměny ministrů důvěře moc nepomáhají, ale pořád to podle mého není nic tak silného, co by v tuto chvíli motivovalo opozici, aby šla za rámec čekání na řádné říjnové volby. Navíc nemáme podle čeho volit a i kdyby šlo všechno naprosto ideálně, k urnám bychom mohli jít až někdy v červenci,“ dodal Kopeček.
ČSSD si u voleb ubližuje
Politologové se také pozastavili nad tím, co v posledních dnech předvedl Jan Hamáček a jeho strana ČSSD. Na postu šéfa diplomacie tento týden skončil Tomáš Petříček. Nahradit ho měl původně Lubomír Zaorálek, ten chce ovšem zůstat na ministerstvu kultury.
Podle Mrklase si celým tímto vládním chaosem ČSSD opět o něco snížila své šance se dostat do Sněmovny v nadcházejících volbách. „Výměna ministrů nebyla vůbec připravená. Mělo to proběhnout s nějakou mírou elegance a mělo to ukázat sílu nového vedení. Naopak to ukázalo jen chaos a obrovský amaterismus,“ řekl.
Kroky staronového předsedy sociálních demokratů Jana Hamáčka můžou straně dát hlasy sympatizantů Miloše Zemana, který měl k Petříčkovi dlouhodobě výhrady, ale tolik jich podle Tomáše Lebedy zase nebude.
„Předseda Hamáček komentoval odvolání Petříčka jako vnitrostranickou záležitost, nikoli jako výsledek nespokojenosti s jeho prací na ministerstvu. Vzhledem k tomu, že neměl domluvenou náhradu a Česko je tak bez ministra zahraničí, je takové rozhodnutí přinejmenším překvapivé. Působí jako signál, že je pro Jana Hamáčka důležitější stranický zájem, než je zájem státu. Česko totiž potřebuje ministra zahraničí,“ doplnil politolog.
